Kam se poděla Elizabeth
Emma Healey
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269638/bmid_kam-se-podela-elizabeth-SBe-269638.jpg
4
366
366
Román Kam se poděla Elizabeth je opředen záhadou, kterou čtenáři zprostředkovává sama hlavní postava Maud. Ta je neuvěřitelně zapomnětlivou vypravěčkou. Pravda, čtenáři to příliš neulehčuje, ale co naplat, stejně si drahou Maud rychle oblíbí. Maud je stará, zapomnětlivá, a když si vezme do hlavy, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, nikdo ji nebere vážně. Ale jak má o tom přesvědčit ostatní, když si sama není jistá, kdy Elizabeth viděla naposledy? A tak jí nezbývá, než se do pátrání pustit sama, vyzbrojená lístečky s poznámkami, svou papírovou pamětí. Zároveň se jí však neustále vrací vzpomínky na její sestru Sukey, která se před více než padesáti lety, záhy po válce ztratila neznámo kam a její zmizení se nikdy neobjasnilo. V Maudině mysli se příběh Sukey tomu Elizabethině nebezpečně přibližuje a Maud se čím dál víc ztrácí ve svých představách. Vědomí přítomnosti jí uniká a živé vzpomínky na tragédii, starou již více než padesát let, se jí vrací s nebývalou intenzitou. Podaří se Maud Elizabeth najít? Román snoubí sofistikovanou, místy až mysteriózní psychologii s laskavým humorem a citlivě reflektuje témata stárnutí, ztráty paměti a vlastní identity. Téma stařecké demence objevuje autorka ve svém debutovém románu s ohromující autenticitou a byla za to oceněna porotou prestižní Betty Trask Award. Román získal také ocenění Costa Book Award 2014 v kategorii debutový román i mnohé jiné nominace.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Elizabeth is missing, 2014
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo jedno velké zklamání. Maud trpí zapomínáním v opravdu vysokém stádiu, a je tak velmi roztržitou vypravěčkou. Bylo velmi zajímavé podívat se do mysli takto nemocného člověka, Maud mi bylo moc líto a zároveň jsem jí fandila. Ale když jsem se dostala na konec, myslela jsem, že autorku zmlátím. To nebyl sakra nikdo schopný říct hlavní hrdince, jak to celé s Elizabeth teda je? Místo toho z ní raději dělali blázna... Rovněž mě vůbec nebavila linka odehrávající se v minulosti, kde pátráme po Maddiině sestře.
Ze začátku velká zvědavost, ale od poloviny jsem se musela do čtení nutit. Měla jsem pocit, že děj stojí na místě a nakonec přeskakovala nudné pasáže, což u knih normálně nedělám. Plusové body za originální hrdinku.
Kniha mě vůbec nebavila, ke konci už byla spíš utrpením. Žádná zápletka, žádné boom. Jedna hvězda.
Pro mě byla kniha celkem náročná na čtení - mám raději na stránce i méně textu. Kniha je ale velmi vtipně napsaná. Čtenář se směje situacím, které v knize nastaly, ale když si pak uvědomí, jaká zátěž to musí být pro okolí nemocného, moc k smíchu to vlastně není.
Moc se mi líbil konec, že vlastně díky němu "mohla najít klid"
Přiznávám, že čtení bylo někdy trochu náročnější. To když se situace často opakovaly, ale v tom je právě zrádnost této nemoci. Maud trápí ztráta paměti a někdy i vlastní identity. Přesto ale má pocit, že někoho ztratila. A my společně s ní pátráme po Elizabeth. A také po Sukey.
Příběh velmi realisticky zobrazuje život člověka, který trpí ztrátou paměti. Autorka vyprávění zvládla opravdu bravurně. A dokonce jsem se i několikrát rozesmála. Maud je prostě úžasná.
Detektivní zápletka mě velmi bavila. I když tedy bych měla pár otázek ohledně Sukey.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla.
Trochu mě mrzí zdejší nízké hodnocení.
Originálně napsaný román z pohledu Maud - ženy se zhoršující se pamětí, která hledá svou kamarádku, o které je přesvědčena, že se ztratila. Poutavě a lidsky napsané, humorné i depresivní zároveň... Silný příběh. Jen ten konec byl nějaký rychlý....
Mě knížka bavila :) občas mě štvalo, že se tam některé věci opakují pořád dokola, ale to asi k té nemoci patří...a hlavně zajímavé téma, nic podobného jsem ještě nečetla :)
V knize není ani tak důležité, kam se vlastně poděla Elizabeth. Hlavním motivem je vhled do toho, jaké to je, když někdo ztrácí paměť. Jak to ovlivňuje jeho každodenní život i život jeho blízkých.
Nějak jsem se nemohla začíst, stokrát jsem měla chuť ji odložit, ale nemám ráda nedočtené knihy takže jsem byla ráda, že jsem ji vůbec dočetla.
Být to povídka, byl bych spokojenější. Jako román to bezesporu svoje kouzlo má, protože psychologie stařenky, která postupně přichází o paměť, a přesto se obsedantně drží myšlenky na zmizelou kamarádku, je zvládnutá bravurně. Jenže výsledná pointa nepřekvapila, spíš naštvala, jelikož Emma Healeyová od začátku zatajuje některé skutečnosti a ukazuje pouze scény, jež mají čtenáře zmást. Ono celkově po příběhové stránce nic zásadního, větší část vyprávění sklouzává do neustálého opakování toho samého motivu - stará Maud někam přijde, dožaduje se toho a toho, a pak zjistí, že už to dělá po iksté, jen si to nepamatuje. Přičemž linie z minulosti není o moc lepší - jsou dva podezřelí a jeden z nich je vrah, konec. A tak místo toho, aby autorka využila karty k vystavění plnohodnotného příběhu, přešlapuje půlku knihy na místě, a když se konečně rozhoupe k nějaké akci, jde o záležitosti pasivnějšího ražení. Škoda, protože potenciál v tom byl podle mě slušný a nápad je po všech stránkách zajímavý.
Nevím, proč má kniha nálepku bestseller. Přečetla jsem, ale nic mi kniha nedala. Můžu jen doufat, abych na stará kolena nedopadla jako Maud.
Aj keď z objasnenia, čo sa stalo Maudinej kamarátke a v minulosti jej sestre čitateľovi nepadne sánka, hodnotím knihu veľmi kladne. Kto bola bláznivá žena som tiež vytušila, no do myslenia starého človeka s demenciou sa málokto vieme vžiť a práve preto bola kniha pre mňa tak obohacujúca. Autorka veľmi výstižne vystihla myslenie, vnímanie, problémy takého človeka práve tým, že ten príbeh rozpráva stelesnený 'Alzheimer' a tým, že použila dve dejové línie - prítomnosť a minulosť, ktoré trefne prelína v hlave babičky. Myslím si, že práve to vykreslenie chorej, starej mysle bolo jej hlavným zámerom. Pre mňa hodnotné čítanie aj preto, že mám takú Maud už doma, aj keď chválabohu, ešte v ľahšom prevedení.
Tahle kniha se uplne nepovedla. Hvezdy davam za to, ze je zajimave nahlednout do hlavy cloveku s takovou poruchou. Dle nazvu jsem ocekavala, ze se opravdu ztratila Liz a nejak se to bude resit, pripadne, kdyz jsem poznala Sukey, jsem cekala, ze se vyresi tohle. Na konci clovek dostane odpoved jen na to, jak skoncila Sukey, ale zadne detaily. Nic. Fakt to neni dobre napsane.
Mnohem poutavější než na stejné téma napsaná "Pořád jsem to já" (Lisa Genova).
Maud mě okouzlila, snad budu mít jednou tolik síly a laskavosti jako Helen, pokud se do podobné situace dostanu.
Krasna kniha.. Bylo mi Maud lito i lidi kolem ni, i kdyz u kazdeho je ta litost jina.. Kniha splnila me ocekavani.. Mozna jeste vic, nez splnila, uchvátila me :-)
Nebo taky: Kam se poděla Sukey…
Neuvěřitelná sonda do mysli ženy se stařeckou demencí. Velmi působivé, tak jsem se vžila do jejího myšlení, že jsem najednou začala chápat nejen zapomnětlivost a popletenost starých lidí, ale taky jejich osamělost a ztracení se ve světě najednou novém, neznámém, cizím. A jejich neschopnost druhým porozumět, ale i něco podstatného sdělit… A o to větší upnutí se na minulost, která pomalu začíná vytěsňovat současnost, protože jen v minulosti jsou schopni se orientovat.
Tady se však přítomnost i minulost nakonec zajímavě protnou.
Mladá autorka hodně překvapila.
Velmi lidsky a vtipne popsany prubeh alzheimerovy choroby z pohledu starnouci zeny. Diky vzpominkam a obcasnym svetlym chvilim pomuze odkryt tajemstvi, ktere melo zustat skryto. Doporucuji.
Zajímavá kniha, rozhodně psaná z netradičního úhlu pohledu. Ulevilo se mi, že jsme se dozvěděli kam se poděla Sukey, protože kam se poděla Elizabeth, tak nějak tušíme celou dobu. Nechápu jak někdo může napsat, že kniha je vtipná. Na mě působila strašně smutně a depresivně.