Kam zmizely tetičky? Aneb čtenář detektivem
Radko Vyhlíd , Jaroslav Müller
„Když padla zmínka o detektivkách, proč se nepokusit jednu rozluštit,“ řekl Graham. „Velcí detektivové odešli ze scény, zbývají dobrovolníci,“ dodal s patosem. Tato slova, pronesená v hospůdce U draka ke skupince přátel, jako by byla určená i Vám, milí čtenáři. Proč byste se nemohli na chvíli stát detektivy a nepokusili se rozluštit záhady příběhu o zmizení tetiček? Oba autoři Vám k tomu dávají příležitost: V každé kapitole jsou některé indicie, stopy, důkazy či jména utajeny a nahrazeny značkou XXX. Podaří-li se Vám je vyřešit z připojených hlavolamů, šifer, logických i jiných problémů, budete mít možnost utvořit si vlastní teorii o tom, kdo, jak a proč zločiny spáchal, a zúčastnit se tak jejich vyšetřování. Ti z Vás, kteří se spokojí s rolí pasivního čtenáře a nemají dostatek trpělivosti a houževnatosti, aby se na pátrání aktivně podíleli, najdou vše, co od správné detektivky požadují, v textu jednotlivých kapitol včetně rozluštění v kapitole závěrečné. Utajená slova si mohou lehce vyhledat na stránce 88. Příběh vycházel na pokračování v časopisu Kviz 1/1973 – 11/1973, 1/1974 pod názvem Metody kapitána Claye, luštitelská část je zpracována nově. Knížka Vás chce nejen pobavit, ale současně Vám i umožní vyzkoušet si důvtip a ověřit si správnost svých dedukcí.... celý text
Přidat komentář
Táto kniha má dva zásadné nedostatky. Po prvé je krátka a po druhé je jediná tohto druhu, aspoň ja o inej neviem. No a potom už sú tu len samé pozitíva a sociálne istoty. Pri lúštení hlavolamov a šifier som sa skvelo zabávala (aj keď som si niekedy zúfala), dokonca som bola schopná pred poslednou kapitolou povedať: „Viem, kto je vrah!“ Chcem ešte!
Tohle byl vpravdě milý detektivní příběh! Jasně, dalo by se toho řadu vyrýpat, třeba drobet megalomanská zápletka na tak málo stránkách, ale proč? V případě této pididetektivky tuto potřebu necítím. Ale pravda je, že její hlavní síla spočívá právě v tom, že si čtenář sám může zahrát na detektiva. Zde ale zase musím s pravdou ven. Už jsem zkoušela dvě herní knihy (nebo něco na ten způsob) a vždy to dopadlo stejně. Já prostě nechci dlouho dumat a přemýšlet, hledat řešení a hledat indície, byť tento nápad považuji za skvělý! Jenom já když beru do ruky knihu, chci hold číst a ne luštit. Zkoušela jsem luštit některé úkoly, ale bez pera a papíru mi to nešlo. A tyto propriety jsem u sebe neměla. Oproti tomu, zadání některých jiných úkolů jsem absolutně nepochopila, a to ani když jsem se podívala na řešení. Takže za mě? Určitě knihu vřele doporučuji, je to skvělý nápad, jak zapojit čtenáře do hry, ale pokud se vám hrát nechce, je vám umožněno jenom číst. A ta možnost volby, to je prostě bezva.