Kameloti
Samuel Jan Hejzlar
Obsah je tvořen několika dějovými liniemi. První z nich jsou osobní vzpomínky autorovy na to, co prožíval ve válečných letech, zejména 1944 – 1945 v blízkosti pražské Bílé hory. Tato linie končí krátce po skončení války, ale některé náznaky dávají tušit, že ani další léta československých dějin nebudou procházkou růžovým sadem. Další dějovou linii pak tvoří vzpomínky, které autorovi zprostředkovávali rodiče zčásti svým vyprávěním, zčásti pak četbou deníků a dopisů těch, kdo žili natolik dávno, že se s nimi autor už nemohl setkat osobně. A tak se dovídáme nejen to, jak sotva devítileté dítě prožívalo válečné roky na pražské periférii, ale i to, kam sahají kořeny – mimo jiné ty duchovní – jeho rodu. Z hlubin věků se vynořují děje, kdy se po vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 mohli evangelíci aspoň v omezené míře začít opět legálně sdružovat a konat bohoslužby, a zejména pak po vydání Protestantského patentu v roce 1861, kdy se jejich postavení dále zlepšilo. A kdy se autorovi předkové stali součástí duchovního společenství soustředěného kolem lidového kazatele Jana Balcara (1832-1888) zakladatele Svobodné evangelické církve české v Bystrém u Dobrušky. Kniha je napsána čtivým způsobem a lze ji doporučit především těm, kdo se tak či onak zajímají o dějiny náboženského života na českém území – mohou tak získat přinejmenším další střípek (ne-li několik střípků) do pestré mozaiky dějů, kterým je v učebnicích dějepisu věnováno zřejmě méně místa, než by si zasloužily. S jejím sháněním se naopak nemusejí namáhat ti, kdo se těší na akční scény, pikantní historky z mezicírkevních třenic či jiná třaskavá témata – bylo by to pro ně za mnoho peněz málo muziky.... celý text
Přidat komentář
Knížka je úžasná, zvláště pro evangelíka nebo pro člověka, který zažil 2.světovou válku jako dítě. Pokračování Na hraně se mi také moc líbilo. Znám Samuela už dlouho a netušila jsem, že je takový úžasný vypravěč příběhů (jeho kázání jsou mnohem složitější :-)
Číst o něčem, co znáte a o někom, koho znáte. Není to obyčejná kniha, je to skutečný příběh. Jsem vděčná autorovi, že své vzpomínky sepsal.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kameloti |
| 2018 |  Na hraně |
| 2013 |  Jak je pravda v Ježíšovi? |
| 2006 | Svědectví o světle |
| 2019 | Na háku |
Rozhodně zajímavé a cenné vzpomínky! Problém je trochu v tom, že kniha úplně "neví čí je". Mají to být osobní vzpomínky? Nebo misijní traktát? Nebo kázání? Nebo publikace dokumentů z pozůstalosti? V knize je přítomno všechno a dosti nečekaně se to prolíná... To ještě komplikuje zvláštní způsob vyprávění, patrný především zpočátku ale citelný v celé knize. Celé líčení je podivně úsečné, jako by tu či onde chyběla věta nebo dvě, jinde klidně odstavec. Text díky tomu získává jistou dramatičnost a navíc připomíná jakýsi literární experiment, pochopení děje to ale nepomáhá... Místy díky tomu člověk zaváhá, kdo vlastně co říká a zda popisované je přímá řeč kohosi, nebo se to popisované v tu chvíli děje atp. Poznat to samozřejmě lze podle uvozovek, použití kurzivy by ale bylo více než žádoucí. Dlouhé promluvy tatínka či babičky, často komentující a z biblického hlediska vykládající aktuální události, zase vyvolávají otázku, zda skutečně jde o reprodukci jejich tehdejších názorů a postojů, nebo zda jde spíše o současné komentáře, které svým postavám vložil do úst autor sám. To bohužel autenticitu celé výpovědi podrývá vůbec nejvýrazněji. Jako vědecky využitelný historický pramen to knihu vlastně zcela diskvalifikuje. A je to škoda. Věřím tomu, že mnohá ta svědectví jsou pravdivá. Autor se ostatně nezastavil ani před situacemi, které pro něj moc lichotivé nejsou. Cítím ta tím snahu věci poctivě popsat. Přesto otázka, kde končí vzpomínky a začíná interpretace, visí nad celým textem jako nezodpovězený otazník... Celkový dojem. 75%