Kámen a krev

02.01.2011

Když pomineme Věrozvěsty a Pekelníky tak tahle kniha vlastně ostříleným mazákům, kteří mají Červenáka v malíku, nepřináší nic nového. Tedy pokud pomineme fakt, že máme ty nejlepší příběhy pěkně v jednom svazku. Takže výhoda je tu hlavně pro ty Červenákem nepolíbené. Ale to nevadí, byla paráda si ty povídky načíst znova, ono totiž není nad dobrou dobrodružnou fantasy. Pravda, sice se tu některé motivy opakují (strigy pijící lidskou krev, konflikty mezi národy či kmeny), ale čert to vem, hlavně že je to čtivé a dobře napsané. Když se mi tahle kniha dostala do ruky, automaticky jsem se vrhl na Věrozvěsty, kterých jsem se nemohl dočkat. Při čtení na mě dýchla vlna nostalgie, protože Černokněžník byla jednou z prvních fantasy ság, kterou jsem v životě přečetl a to ona zapříčinila to, že se ze mě stal autorův věrný čtenář a později i dvorní recenzent. Proto mě tak trochu mrzí ten konec, nebudu říkat o co jde, abych nespoileroval, ale tohle jsem nečekal v žádném případě. Náladu mi trochu spravili Pekelníci s kapitánem Báthorym v hlavní roli, nicméně do varu mě taky nedostali. Možná to bylo způsobené tím, že jsem kdysi četl Hrdlořeze, takže jsem věděl o co půjde. Ty pravé čtenářské orgie započaly teprve ve chvíli, kdy jsem se pustil do Bivoje a všechno to vyvrcholilo o příběhů Ilji Muromce a pak u Kamene a krve. Ano, všechny ty staré šlágry, které jsem kdysi sháněl v Pevnostech a antologiích mi bohužel rozproudili krev víc než ta jedna novinka a jedna překopaná povídka publikovaná pod novým názvem s "jiným" hrdinou v hlavní roli._____ Kámen a krev je hustopekelným čtením, které vystačí na jeden víkend, a u kterého si skvěle odpočinete. Nicméně dávám jen 4* protože na tu pátou to bohužel nestačí kvůli Věrozvěstům. ps: ta obálka Miša Ivana je prostě k sežrání