Kámen na mém srdci - O přežití holokaustu a dalším životě v Německu

21.10.2020

Určitě další velmi silný příběh přeživšího holokaustu. Jen mi vadily občasné skoky v příběhu, co se osob týče tak i časové. Ale jinak se kniha četla hezky.

29.04.2020

Tato kniha byla velmi poučná, dozvěděla jsem se některé věci, které jsem nevěděla. Autor si jistě zažil příšerné věci a velmi obdivuji to, že po skončení války dokázal žít normální život i přes to, čím si prošel. Jistě má nejen můj obdiv. Díky knize, jsem si dokázala alespoň trochu představit, jaké to v té době muselo být. Kniha sice nepatří mezi mé oblíbené knížky, ale líbila se mi, i když jsem byla občas zmatená. Knihu bych doporučila především lidem, kteří se zajímají o toto téma a celkově o historii. Rozhodně je dobré si knihu přečíst, protože vám ukáže, že život vždycky nebyl tak jednoduchý, jako je teď.

01.01.2019

Kniha se mi líbila. V této knize jsem se dozvěděl řadu nových informací, které jsem si přečetl úplně poprvé. Kromě výpovědi Shloma Birbauma jsou v knize použity také vědecké zprávy a dokumenty o Čenstochové, mezi nimi i sbírka Gideona Greifa z Tel Avivu, který se věnuje průzkumu holokaustu. Za sebe knihu doporučuji.

Bylo pro mě zarážející, jak se chovali Poláci k Židům. Dost často se stávalo, že Poláci nenáviděli Židy a spolupracovali s Němci! S Němci také spolupracovali Ukrajinci. Když skončila 2. světová válka, tak se pořádaly hony na Židy v Krakově a dalších městech!! Vymýšlely se různé záminky, aby byli Židé potrestáni, přitom se ničím neprovinili. Zarážející je také, že některé státy nepovolily přesun Židů do jejich země, a pokud jim umožnili pobyt v jejich zemi, tak jen v omezené míře. Samozřejmě někteří Poláci také pomáhali Židům a za to jim patří můj obdiv, protože riskovali svůj život. Z knihy jsem pociťoval, že Shlomo Birnbaum očekával, že Poláci budou více nápomocni Židům v této těžké době. U této knihy mi ukáplo pár slz.

V knize se nachází hodně myšlenek a informací, které mi rozšířily obzory na Čenstochovské gesto a životě po válce v Německu.

Shlomo Birnbaum říká: "Zažil jsem, jak moji maminku poslali na smrt, jak zabili moje sourozence. Ztratil jsem víru. Kde byl tehdy Bůh?" Hodně Židů během války ztratilo víru v Boha a začali o něm pochybovat. V této knize jsem si vypsal hodně citátů.

Citáty z knihy, které mne oslovily: /citátů je hodně/

Kdo je bohatý? Ten, který je spokojený se svým údělem.

Židovský vtip: "Znáte moji ženu? - "Ještě jsem neměl to potěšení." "Pokud to bylo potěšení, nebyla to má žena."

V jidiš se říká: "Dobré jméno je cennější než drahokam."

Každý se modlí k Bohu po svém. Hlavní je být počestným člověkem.

Křesťané nám nechtějí odpustit, protože jsme podle nich zabili Ježíše.

Nikdo nemůže dopředu vědět, jak se zachová tváří v tvář hrozbě smrti.

Kdo se třese, ten už prohrál...

Dělám hony. Pro Němce. Hon na Židy... Co za to dostaneš? Za jednoho Žida půl pytle mouky. Za dva ještě cukr k tomu... Když jich je víc, budu mít možná štěstí a dostanu kabát...

Děti stejně staré jako moji sourozenci, s hluboko propadlýma očima, se na mě dívají. V naději, že nějaký člověk má pro ně kousek chleba. Svírají se navzájem. Některé z nich se téměř nehýbají, jiné již ztuhly. Vidím, jak kolemjdoucí přikryje dítě novinami. Proč toto Bůh připustí?

Příděly potravin činí sto padesát gramů chleba a dvě vodové polévky denně.

Němci pochopili, co spáchali - na rozdíl od Poláků, kteříc sice byli rádi, že se zbavili nacistů, Židy ale nenáviděli nadále. Možná ještě více než dřív, protože ukradli naše domy a chtěli v nich zůstat.

My všichni jsme trpěli pod německou nadvládou. Poláci zažili, jak nás vyvražďovali, a téměř nikdo s námi neměl slitování. Většina z nich neměla nic proti tomu, abychom byli vyhlazeni. Ani po osvobození nebere nenávist konce.

Britové, Američané a Rusové porazili Hitlera, ale ne proto, že zabíjel Židy, nýbrž proto, že zaútočil na jejich země.

Měli jsme se z našeho života naučit, obzvláště během nacistického období, že nestačí věřit v Boha. Člověk se musí mnohem více spoléhat na svůj vlastní rozum a sílu. "Pomoz si sám a pak ti Bůh pomůže" - pokud existuje. /Tato myšlenka je velmi zajímavá/

Již od podzimu 1941 byly britská a americká vláda rozhodně informovány o systematickém vyvražďování židovského národa. Nic proti němu nepodnikly.

31.05.2018

Kniha je trochu zvláštní ( jak už se pokusili naznačit předchozí komentáře ) a to proto , že vypravěč popisuje jen to co se stalo a v příbězích se nesnaží zachycovat emoce.
Jsou zde důležité informace a myšlenky ....
...V nedávné době se v Polsku objevují snahy přepsat dějiny země během holokaustu. Je správné, že Poláci již nechtějí přijímat formulaci "polské vyhlazovací tábory". Tyto lágry na polské, dobyté půdě, zřídili němečtí nacisté. Ale příliš mnoho Poláků, zrovna tak jako Litevců a Ukrajinců, nacisty při vraždění Židů podporovalo: jako zrádci, přisluhovači a v neposlední řadě také vykonavatelé. Nebo Židy zabíjeli "na vlastní účet" - například při obsazení Litvy německým wehrmachtem. Až na některé výjimky si Němci ruce neušpinili. Udělovali pokyny, vymýšleli, jak zvýšit efektivitu vyhlazování Židů. Smrtící práci prováděli Poláci nebo Ukrajinci. Velmi často dobrovolně. Přinejmenším to bylo častěji dobrovolně než z donucení.

22.05.2018

Z knihy mám rozporuplné pocity. Zajímavá je tématem. Stále by měly vycházet knihy o holocaustu. Vždyť musíme znát naší/ ne tak dávnou/ historii. My lidé rádi zapomínáme na to, co se nám nelíbí, za co se stydíme, nebo co jsme sami nezažili. Nikdy nebude dost takových knih, které nám budou připomínat tato zvěrstva. Ovšem kniha mně přijde nějak roztříštěná. Jako když napoví, ale nedopoví. Za přečtení však určitě stojí. Shlomo Birnbaum zde popisuje neskutečné hrůzy, ale přitom je kniha prodchnuta jeho láskou k tatínkovi. Když přestal věřit v Boha, stal se pro něj tatínek Strážným andělem.

01.04.2018

Kniha na mě osobně působí tak trošku dvojím dojmem. Jednak tak nějak "od každého trošku a nic pořádně...", "chvíli tam a chvíli tady". Je tam spousta časových úseků, událostí, které jsou zmíněny a vždy je tam od všeho jen chvíli a nic z toho nejde moc na hloubku.
Na druhou stranu (a to většinově, to převládá). Je to vypovídající, vyčerpávající svědectví očitého svědka, který to všechno prožil a poznal na vlastní kůži - ztrátu matky, sourozenců a dalších rodinných příslušníků.
Je to opravdové a hluboké svědectví. Doporučuji všem, kteří mají s tímto tématem již nějakou zkušenost a kterým jde o hloubku tématu a o poznání faktů a reálií z těcho osudových událostí.

17.01.2018

Další smutný příběh nepředstavitelných hrůz, které zažil a přežil vypravěč knihy. Vyprávění bez sentimentality - protože city musely jít stranou, muselo se jen přežít - vyvolává při čtení tíhu na hrudi z toho, jak lidé, co přežili holocaust a přišli o celé rodiny, byli vůbec ještě po všech těch hrůzách schopni pokračovat v dalším životě. Poselství knihy, ač skeptické, je stále aktuální - zda se lidstvo z těchto hrůz vůbec poučilo. Válka sice dávno skončila, ale nacistické myšlenky v některých lidech nadále přetrvávají.