Kameny bolesti
Milena Agus
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51349/bmid_kameny-bolesti-z9e-51349.jpg
4
104
104
Útlý román Mileny Agusové zasazený do prostředí italské Sardinie v období od čtyřicátých let minulého století do současnosti získal doma i v zahraničí řadu literárních cen, vyvolal nesmírný čtenářský zájem a vyšel nebo se připravuje k vydání v dalších šestnácti jazycích. Jeho vypravěčka v něm líčí osudy černé ovce i obětního beránka rodiny, "bláznivé babičky", která odmalička touží po "té nejdůležitější věci na světě" - lásce. Živě a se smyslem pro humor podané líčení nezapomíná ani na další členy rodiny a tok historie poznamenávající jejich životy, jeho hlavní motiv však jako by tvořila babiččina víra, že naše životy mají smysl jen díky "té nejdůležitější věci na světě".... celý text
Přidat komentář
Hluboké, vtipné, někde vzadu něco nehmatatelného zůstalo. Snad vzpomínky na něco viděného, zažítého, společného ... Zpětně hodnoceno lepší než těsně po poslechu, neboť slyšeno příjemně načtené na ČRo.
Poslechnuto v rámci četby na ČRo. Krásně namluvené M. Borovou. Líbila se mi atmosféra slunné horké Itálie. Hlavní hrdinka je jiná, něž ostatní ženy. Žije si ve svých představách a snech. Má ale taky touhu po lásce, je vášnivá a krásná. Píše si deník, v kterém nepoznáte, co se událo a co je jen sen nebo představivost. Deník najde její vnučka a ta Vám ho čte a přidává své vzpomínky, či co zná z vyprávění. Je to ženské čtení. Doporučuji všem, kdo má rád Itálii, ženy v černém a slunce.
Jednoduchá, no dojímavá kniha, ktorá ľahko plynie, ale svojím obsahom nie je vôbec ľahká ani jednoduchá.
Popravde som nevedela, čo mám od tejto útlej knižôčky očakávať. Nakoniec ma síce neohúrila, ale rozhodne ani nesklamala. Zvolila som dosť vysoké hodnotenie preto, lebo veľmi krátka kniha je pre autora oveľa náročnejšia na spracovanie, aby dokázal čitateľa nadchnúť i s menším rozsahom strán. V tomto prípade sa autorke príbeh o jednom prázdnom srdci až príliš zúfalo hľadajúcom lásku v celku vydaril.
Čtenářská výzva - téma nešťastné lásky. A že v této knize té nešťastné lásky bylo. Osudy "bláznivé" babičky, která po lásce toužila tak moc a urputně, až to vedlo k tomu, že ji od sebe nevědomky odháněla. Konfrontace babiččiných vzpomínek a reality byla zajímavá. Poslední nalezený dopis dotvořil obraz celého jednoho života ženy, která opravdu toužila milovat a být milována.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Příběh plný smutku, ale i vlídného humoru, odhodlání, lásky, naděje a fantazie. Spousta látky k zamyšlení. Pro mě překvapivý konec. Kniha mě bavila.
Četba na pokračování, ČRo2
Příjemné poslouchání, přestože příběh je spíš smutný, místy až nostalgicky bolestný. Zvláště pak úplný závěr.
Nádherná kniha, která ve vás zůstane. Knihu jsem četla v českém překladu a byla příjemně překvapena jeho vysokou kvalitou. Kniha je psána velmi úsporným jazykem a nenajdete v ní jediné zbytečné slovo, od první stránky jste příběhem lapeni. Jde o dílko nevelké rozsahem, ale obrovské co do vylíčení člověka v jeho syrové autenticitě a až kaleidoskopické barevnosti. Silnému příběhu dodává prostředí Sardinie typický neorealistický esprit. Chudoba, bolest a strnulé lpění na tradicích tvoří dokonalý konstrast k neobyčejně silným vášním, tvůrčí síle a té "nejdůležitější věci na světě". Postavy v knize jsou navzdory své rozdílnosti pevně, tradicionalisticky semknuté a společně tak tvoří úžasnou mozaiku příběhu.
Dojemné, autentické, hluboké.
Krásné popisy postav i míst.
Zůstává mi neodbytný pocit, že se mám zamyslet nad tím, že lidé nemusí být takoví, jací se nám mohou jevit a sami sebe prezentovat.
"Stesk je smutná záležitost, ale je v něm i malá trocha štěstí..."
Příjemné poslouchání v rámci audioknihy. Rodinná kronika podaná v nemnoha slovech. Nenáročná, ale milá. Možná tou jednoduchostí psaní. Možná tím, že v mnoha situacích vidí člověk tak trochu sám sebe.
Hodnotim audioknihu za 5*. Kratka,ale poutavym stylem napsana a namluvena kniha. Nadchla me ani nevim cim a moc se mi libila.
Moc příjemné poslouchání na ČRo. Poutavý příběh podaný lehkou a nenásilnou formou, vyprávěný očima vnučky, která má krátce před svatbou. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, o které z postav se zrovna mluví, ale to bylo spíše způsobenou mojí slabší pozorností k audio-vyprávění :)
Zvláštní, ale velmi poutavý příběh ženy o "pravé lásce", stejně tak i film převedený do francouzských reálií, z literárních italských: https://www.csfd.cz/film/403014-kamen
Tolik krásy, bolesti, lásky a touhy, tolik lidských osudů i takový kus historie na tak malém počtu stránek. Knížka mi učarovala, proto jsem se k ní vrátila v rámci čtenářské výzvy už podruhé a určitě to není naposledy. Miluju spisovatelčin styl a ráda bych si od ní přečetla další knihy, bohužel v češtině zatím nevyšly a italsky neumím. A tak jako vždycky, když člověk čte knihu opakovaně, nachází v ní nové a nové věci a myšlenkou, která mi teď utkvěla v hlavě nejvíc ze všech, je tato: "A když se takhle obětujete, zmizíte někomu ze života jen pro jeho dobro, pak toho člověka musíte doopravdy milovat"... PS. Podobně jako čtenářka pode mnou jsem babičku "viděla" jako Sophii Loren... :-)
Autorka píše o radostech i bolestech své rodiny, hlavně babičky, tak lehce, že jsem se musela často pousmát. Při čtení mi v hlavě běžely scény z italských filmů s Marcellem Mastroiannim a Sophií Loren. I když útlé, moc pěkné a vystihující. Asi se poohlédnu po dalších knihách této spisovatelky.
Souhlasím s doslovem, že autorce se s nebývalou lehkostí , na necelé stovce stran, podařilo převyprávět příběh své rodiny i nastínit proměnu Itálie. Tolik děje a myšlenek, na tak málo stránkách. Jen ten humor jsem tam neviděla.... Ale jinak ..., příjemná jednohubka.
Krátký román, ale moc pěkné a poutavé čtení. Skvěle napsáno. Knihu si určitě ještě někdy
přečtu.
Nádherný román, který ač není obsáhlý počtem stran, jeho obsah to vynahradil. Rozesmál mě, potěšil a naladil do pohody a není to jen vyprávění o ,, té nejdůležitější věci na světě".
Kameny bolesti
Nejzajímavější mi na knize asi přišel doslov paní překladatelky Alice Fremlové, díky kterému jsem z původního dojmu o nepříliš poutavém příběhu, který postrádá hloubku a je místy zmatečný a opakující se, měla dojem, že jsem přečetla jedno z nejzásadnějších děl italské literatury. Buď Italové nic lepšího napsat neumí, nebo by se měla paní Fremlová místo překladu věnovat tvůrčímu psaní, protože je opravdu přesvědčivá.