Kaňte, mé slzy, řekl policista
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12693/kante-me-slzy-rekl-policista-12693.jpg
4
130
130
Mediální hvězda Jason Taverner se jednoho dne probudí ve špinavém hotelovém pokoji a zjistí, že je veřejnosti naprosto neznámý. Ani manažer, ani přátelé, ani publikum si na něho nevzpomínají. Je bez dokladů, v této realitě neexistuje a neexistoval. Současný svět se nicméně podobá jeho světu - je zde všemocná policie, která potlačuje menšiny a bezohledně udržuje klid a pořádek... Kniha je dle recenzentů Dickovým nejpolitičtějším románem. Ve srovnání s jinými je psán lineárně a komponován mnohem přehledněji. Protože děj se odehrává v roce 1988, zdál se kalifornským úřadům až příliš provokativní. Dickovi za jeho nepřítomnosti dokonce prohledali byt - rukopis byl naštěstí v péči jednoho notáře. A mezi scifisty se dokonce traduje, že román nesměl být nějaký čas v USA vydán.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)Originální název:
Flow My Tears, the Policemen Said, 1974
více info...
Přidat komentář
To, co se na začátku zdá jako jedna z nejpříčetnějších autorových knih (na P. K. D. samozřejmě), kde najdeme méně postav, nápadů i prostředí než obvykle*, neprolínají se různé dějové linie a naopak dostáváme množství delších více méně civilních dialogů, se nakonec zvrátí v klasickou šílenou jízdu. Je fascinující, že autor přišel s další verzí alternativní reality (občanská válka se studenty, dost "specifický vývoj" černošské populace, policejní stát s pracovními tábory...) nebo použitím blobovitého tvora**, a to vše ještě nahustil drogami, psychickými poruchami (a schopnostmi) a paralelními světy. Ano, závěrečná pointa je trochu deus ex machina, přesto jsem se od knihy nemohl odtrhnout...
* Ve svých předchozích románech si laťku stanovil sakra vysoko. Ani tady ale čtenáře nepřestává překvapovat tím, co vše si "vyplýtvá" jen na kulisy příběhu. Od zmíněné alternativní reality přes jakýsi digitální sex po různorodé sledovací čipy nebo mikrobomby voperované do člověka.
** Jak to s ním a jeho "použitím" vůbec dopadlo? Divné, že se k tomu kniha nevrací, zvláště s ohledem na to, jak je epilog rozsáhlý a podrobný.
(SPOILER) 28/2021 Na Dickovy poměry poměrně netypická kniha - především díky nečekané přímočarosti a nepříliš velkému rozsahu. Příběh je zábavná jednohubka, ve které se ale stejně objevuje několik nesmírně zajímavých nápadů, ale také typické dickovské propriety. V první řadě jde o drogy, které dokáží pozměnit nejen vnímání reality, ale i samotnou realitu - jde o podobný princip, který použil už ve své dřívější knize Počkej si na loňský rok. Díky drogám má protagonista značný problém rozpoznat, jestli se nachází v realitě, nebo sní, nebo je v nějaké jiné dimenzi atd - to je jeden ze 2 základních dickovských trademarků. Zdálo by se, že píše pořád dokola totéž, ale mě osobně fakt baví, jak dokáže k tomu jednomu tématu paranoie/nejistoty/tápaní v realitě přistupovat stále novými a novými způsoby. Kromě toho je tu posedlost některých postav starými předměty - mikromotiv, který se vyskytuje v mnoha jeho knihách, namátkou Ubik či Muž z vysokého zámku. Jinak je příběh poměrně netypický tím, že se točí kolem celosvětově známé pěvecké superstar, protože jinak se PKD obvykle soustředil spíše na bezvýznamné šedivé úředníčky, o kterých neví snad ani jejich okolí. Sečteno - zábavná dickovská jednohubka s relativně přímočarým, poněkud netypicky jednoduchým dějem bez milionu odboček a odskoků.
No kdyby žil Franz Kafka ve druhé polovině 20. století a chtěl napsat sci-fi, tak by napal něco jako je tato kniha, respektive první půlka této knihy- v ní jsme vedle typického Dicka cítil Kafku poměrně intenzivně. Konec však nebyl nejen od Kafky, ale dokonce ani Dickovi se nepodobal. Ten byl hodně jiný, než byla má očekávání od příběhu a nějak se k atmosféře příběhu nehodil. Celkově však autor opět nezklamal a rád se k němu zase někdy vrátím.
Dick ten přijde k chuti.
Člověk jako by nebyl.Jako by neexistoval.
Nebytí.Přežití.
Vliv médií.
Jedinec napospas.
Uvíznutí v soukolí.
Těžko uchopitelná atmosféra.Paranoia.Drogy.Lež.Prachy.Ženský.Orgáni čili policisté.Pomáhat a chránit.Dick o nich věděl své.
Nikomu nevěř.Všichni tě milujou.Nikdo tě nemá rád.
Nic co by jste neznali a nebo třebas už nezažili.
Neutěšitelná Kafkárna.
Kdo ho milují.Není co řešit.Všední konce u něj to je už taková třešnička.
Ten vysvětlující epilog ??? Nezvyklé na autora.
Na něm si pochutnám.Na něm si zgustnu.
Nemusí pršet...stačí když kape :)
Zklamání!
Zprvu vše vypadalo, že se jedná o hutné Sci-Fi plné motivů které máme tak rádi z kyberpunku či dystopii.
Ztráta identity, ztráta napojení na společnost, masové vymývaní mozků, anonymní sex s mladistvou osobou, ...
Ale jak stránky přibývají a konec se blíží, kniha nedává žádnou odpověď kterou jsem chtěl slyšet a všechno končí deux ex machina a za všechno může/mohou ....
Prozradit by to byl opravdu velký spoiler ale všem kteří znají osobní život PKD je asi námět/pointa jasná.
Roztěkané, nejednoznačné, sžíravé, znepokojivé - prostě to, co od Dicka můžete tak nějak čekat. A proč ho i čtu...
"'Když mi říkají generále, mám výčitky svědomí, že jsem nenapsal knihu, jak vtrhnout do Francie a vyhnout se při tom válce na dvou frontách.'
'Takže jste jen obyčejný pan.'
'Přesně tak.'
'A oni vám to dovolí?'"
Problémom pre mňa v knihe od PKD je naprostý chaos, jedine takto sa dá opísať jeho kniha. Pritom nosný príbeh je dobrý - strata totálnej identity, kedy hlavná postava prestane ako keby existovať v systéme. Teraz je jedno čo si predstaviť pod pojmom - systém. Začne to dobre a na pár úvodných stránkach aj my podobne ako Jason tápeme kde sme, kto sme a prečo zrazu nie sme. Hneď ale po sľubnom úvode príde klasický PKD na scénu a to jest silná paranoická väzba na všetko a proti všetkým. Jason prejde svetom drog, zmätených postáv ktoré to celé ešte viacej komplikujú a samozrejme nesmú chýbať paralelné vesmíry. Celé sa to točí a krúti a vracia späť a ide vzad až z toho vznikne vskutku veľký chaos v ktorom sa vyznať je dosť komplikované. Koniec knihy je už za hranou kedy záverečná pointa je tak krkolomne prekrútená,že sa netrápte tým,že ju nepochopíte lebo podľa mňa z nej bol mimo aj sám autor. Strata identity v brutálne policajnom štáte v ktorom hrozia pracovné tábory ? No ako sami uvidíte keď zlyhá logika príbehu tak ani toto nebude až tak vážny problém a autor sám poprie svoje vlastné dielo. Je to moja druhá kniha od PKD a rovnako ako aj tu som poriadne mimo ale nejak si myslím,že problém nie je len u mňa ale aj u autora ktorý ak sa zhúlil do červena tak sa niet čudovať,že príbeh sa utopil v takejto chaotickej omáčke.
Nejradši bych dal 5, ale musí zůstat u 4. Miluju sci-fi psané ve druhé polovině 20. století, což tohle je. Navíc i děj je do této doby zasazen. Vyprávění příběhu je skvělé, uvěřitelně popsané prostředí doprovázené velice dobrými rozhovory hlavních postav. Podotýkám, že je to pro mě první autorova kniha, ale styl jeho psaní mi opravdu sedí. Co mi vadilo na začátku, tedy nevysvětlení' hlavní zápletky je 'vysvětleno' na konci, bohužel trochu nešťastně. Nedává to smysl, ale dojem z knihy to vůbec nekazí. Určite si přečtu i další autorovy knihy.
Na to, že je to kniha od P.K.Dicka, tak ide o veľmi komornú knihu, ako jeho verný čitateľ som navyknutý na iné úlety. Tentoraz je paranoidný svet až príliš uveriteľný a nedá sa v ňom stratiť. Príbeh, ktorý trvá tri dni je však ako vždy veľmi pútavo opísaný a Philipova silná stránka, ktorou sú dialógy, je opäť výborná. Fascinujúci svet Dickovej drogami silno ovplyvnenej tvorby je pre mňa vždy stávkou na istotu, kde si vždy takpovediac zmlsnem na kvalitnom príbehu. Ako som však napísal hneď na začiatku, je to taký komorný román, od P.K.D. očakávam vzhľadom k jeho iným dielam vždy čo najviac.
Mnohem lineárnější a filmovější kafkovsko-procesovský Dick, s celou svou klasickou paranoiou a motivem hrdiny, co je vtržen do víru událostí a absolutně neví, co se děje. Z nějakého důvodu mi tenhle příběh přišel intimnější (navíc jsem Dicka poprvé četl anglicky). Jason Taverner otočí z celebrity, kterou sleduje každý pátek 30 milionů lidí v člověka, který neexistuje a nikdo si ho nepamatuje - tak by se dala zápletka v jednoduchosti shrnout. Můj problém s PKD je, že je hodně koncentrovaný na svoje klasické motivy, jako paranoia, paralelní vesmíry, drogy, vnímání reality, co postavy říkají, co dělají. Je to jako psané pro film a proto to postrádá určitou literární autentičnost, postavy vnímám spíše jako figurky, než že bych byl schopný se s nimi identifikovat, je to tak trochu opak toho, co v literatuře hledám (vnitřní vesmír). To nemění nic na chytré konstrukci Dickových příběhů a originalitě, s jakými je komponoval, ale někdy od půlky jsem se dost nudil, než mě poslední třetina opět chytila. Dlouho jsem okolo tohohle kroužil a musím uznat, že ve výsledku nejsem zklamán, i když jsou moje standarty a očekávání dost vysoká (obzvláště poslední dobou), s tímhle jsem zápasil pomalu a dlouho, zejména kvůli méně záživné a mdlejší prostřední části.
Na knihu jsem narazil náhodou v článku Top 30 dystópií podľa scifi.sk. A musím se přiznat, že jsem vlastně ani nepochopil proč je řazena mezi dystopie, protože definice dystopie říká, že se jedná o fiktivní společnost, která se vyvinula špatným směrem, a já se na základě toho ptám, co je špatné na společnosti v téhle knize. To, že se jedná o policejní stát, kde musí být vše pod kontrolou, je z mého pohledu správné. Hold ztratíš papíry, tak jsem v pěkné bryndě. Co si budeme nalhávat, už nejsi v rejstříku osob, tak nejspíš půjdeš rovnou do tábora.
Show Jasona Tavernera včera na obrazovkách sledovalo 30 miliónov ľudí. Ako je možné, že si ho dnes nikto nepamätá? Ako sa dostal do hotelovej izby v zapadnutej štvrti Los Angeles? Kde má doklady? USA sú v neďalekej budúcnosti policajným štátom. Bez dokladov riskuje pracovný tábor. Počul už všelijaké zvesti o pracovných táboroch. Rozhodne sa do jedného z nich nechystá dostať. Čo však urobí?
Podľa mňa koniec, ktorý je v knihe, nie je koncom a odpoveďou na všetky otázky je hneď prvá kapitola. Ale viac neprezradím. Čítať Dicka je fascinujúce práve preto, že sa človek po odložení knihy, neprestane pýtať, či to všetko vlastne nebolo inak? USA po občianskej vojne, policajná buzerácia, problémy šoubiznisu, láska, úspech a otázky o podstate reality. Kniha nominovaná na cenu Nebula (1974) a Hugo (1975), ktorá vyhrala John W. Campbell Award za najlepšiu sci-fi knihu v 1975. Rozhodne sa nebudete nudiť.
Čekala jsem víc. Hlavně od závěru knihy. Byla jsem zvědavá, jak se bude děj vyvíjet, ale překvapivě mě závěr spíše zklamal. Příběh měl našlápnuto, v hlavě mi hrálo spousta verzí, jak to vše dopadne, ale takto jsem to nečekala. První sci-fi knihu jsem četla Neteleportovaný muž a ve srovnání s touto knihou, se mi předchozí líbila více. Škoda, asi sci-fi opustím.
Už několikátá kniha od PKD, kterou jsem s radostí přečetl. Jedná se jenom o "zdánlivé" sci-fi, opomenu tedy problémy s technologickými nepřesnosti (odpovídají znalostem a jeho době, pol. 70. let), jeho létající auta již v roce 1988, kdy se příběh knihy odehrává, také samozřejmě není v knize přítomen náznak Internetu (leda v databázích identit) či mobilních zařízení. Nejedná se z mé strany o výtku, příběh mě jako vždy u PKD chytil a to především díky skvělým dialogům (opravdu špičkové rozhovory mezi postavy dotváří právě plasticitu jejich osobností), psychologii postav. "Dickovský" mysteriózní svět je pro mě vždy místem, kam se dokážu plně ponořit a hltat stránku za stránkou až do konce. Proč právě "jenom" čtyři hvězdičky? Kvůli závěru. S takovým závěrem jsem se u PKD ještě nesetkal a taky se vůbec k celkové formě knihy nehodí. Až téměř viktoriánský románový závěr si mohl Dick odpustit.
Klasika žánru. Kniha se dobře čte, napětí se průběžně stupňuje, postavy se chovají adekvátně nastolené realitě. Nakonec se všechny linky uzavřou (ne)předvídatelným způsobem a dají čtenáři nový náhled na svět, který se vlastně nijak nezměnil, jenom některé osoby ho začaly vnímat jinak.
Má nejspíš nejoblíbenější Dickova kniha. Konec je pravda slabší, svět jako vždy trochu vyšinutý, postavy a dialogy ale naprosto dechberoucí. VŘELE DOPORUČUJI (ovšem ne jako vstup do autorovy tvorby).
Pro mě rozhodně jedna z nejslabších knih PKD, které jsem zatím přečetl, a přečetl jsem jich už celkem dost. Není špatná, děj je napínavý, jenže když už člověk čeká na nějaké hodně zajímavé rozuzlení, dočká se jen jakéhosi zmatečného (alespoň pro mě určitě) vysvětlení, jak to vlastně všechno bylo a na úplný závěr stručný popis osudů jednotlivých postav. Pro mě zkrátka slabé, ale určitě ne špatné čtení, jen ten konec docela zklame.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
„Snad bych ti jen mohl říct: střez se pozornosti úřadů. Nevzbuď naši pozornost. Nenuť nás, abychom se chtěli o tobě dozvědět víc.“
Číst romány Philipa K. Dicka je jako prožívat noční můru v bdělém stavu. Kaňte, mé slzy, řekl policista není v tomhle ohledu výjimkou, třebaže zápletka nabízí zdánlivě minimum akce. Společně s hrdinou se ocitáme ve víru nejistot, strachu a proměnlivé reality, kdy za každým rohem číhá další překvapení. Jeden den jste někdo a druhý nikdo, přičemž neexistovat ve společnosti, kde i štempl má štempl na to, aby mohl být štempl, je docela lapálie. A to je teprve začátek problémů...
Je to jako prožívat Kafkovu Proměnu a Orwellovo 1984 najednou. Jen člověk od zápletky nesmí čekat moc, protože ta pro autora není tím hlavním. Sice se drží určité osnovy, jakmile však dojde na vysvětlení celého toho maglajzu, jeden si není úplně jist vnitřní logikou. Síla vyprávění však spočívá v podmanivém vyobrazení policejního státu, ve kterém zlovůle mocných může prakticky cokoliv.