Kantůrčice
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309541/mid_kanturcice-tlG-309541.jpg
4
66
66
Autorka se zabývá postavením ženy ve společnosti a životem na vesnici koncem 19. století.
Přidat komentář
Kantůrčice je z oněch pěti "ještědských próz" Karoliny Světlé nejslabší, ani to vlastně není román: příběh je velmi jednoduchý, skoro bez zápletky (prostá venkovská dívka morálně napraví pražskými móresy zkaženého mladíka),
připadá mi, jako by Světlá měla u ruky nějaký prastarý kalendář hospodáře a stránku po stránce z něj opisovala, jelikož téměř celá první polovina textu je v podstatě jen výčtem pranostik, pověr, receptů na domácí léčení, zaříkávadel a přísloví atd. (dokonce dojde i na charakteristiku hvězdných znamení) více či méně dovedně zakomponovaných do vyprávění a rozhovorů postav = z tohoto hlediska je knížka zajímavá a určitě by ji nějaký dialektolog nebo folklorista s úspěchem vytěžil pro nějaký výzkum, ale sentimentální příběh asi současného čtenáře moc neosloví; určitě bych spíš doporučil Kříž u potoka nebo Vesnický román
Jako příběh sice nic moc, ale dávám zde plných pět hvězd, jelikož kniha má velký význam tím, že autorka zde zachytila a dokumentovala spoustu dobových folklorních zvyků, tradic, lidové magie a léčitelských praktik.
Celkem hezký příběh odehrávající se ve vesničce pod Ještědem. Kniha je psána místním nářečím a dovídáme se spoustu zdejších zvyků, pověr a tradic. Při čtení jsem přemýšlela, jestli skončí dramaticky nebo šťastně,no tipovala jsem špatně. Čekala jsem trochu víc, bylo to trochu jak červená knihovna.
Hezká kniha. Líbila se mi více než Vesniciý román. Z knihy se dozvíte nejen různé čáry, máry a ještě pár příběhů z Enefiny rodiny a něco z podještědského nářečí. Karolina Světlá dokáže výborně popsat ženské postavy!
Enefa Dokonalá. Vždycky ví, vždycky zná, samá zbožnost... ale to odpuštění jí nějak nejde. Jak by taky mohlo, když JÍ bylo tak strašně ublíženo. Jak mi byla na začátku sympatická, tak asi od půlky textu tomu bylo právě naopak. Oproti tomu maminka Mrákotová mi byla sympatická celou dobu. Hodná, dobrosrdečná, rozumná, trpělivá.
Moc pěkné. Po Kříži, Vesnickém románu a Z rodinné kroniky jsem pořád čekala, kdy přijde nějaký ten velký problém a zádrhel a smutný konec. A ono nic. Vlastně je to krásný a výchovný příběh. A ty pověry jsou nádherný bonus.
Mnohem více se mi líbilo autorcino dílo Vesnický roman, které bylo mnohem propracovanější, na druhou stranu v Kantůrčici najdete nepřeberné množství lidových zvyků a pověr.
Na střední jsem potřebovala něco od Světlé přečíst. Sáhla jsem po tenké knize Kantůrčice a nelitovala. Dobře a rychle se četla a nese mravní odkaz i do dnešní doby.
Pěkný román, kterému nelze upřít výchovný tón. Nicméně téma je stále aktuální a nemění se ani s postupem času. Frajeřina, vychloubání se a hýření kontra zbožnost, slušnost a poctivost. Jak to asi dopadne...;)
Steklač v Pekelné třídě vkládá do úst Boříka prima věty o tom, jak Bořík kdysi četl knihu o strašně hodném chlapečkovi, který měl vždy nablýskané knoflíky, čisté ponožky a nikdy nezlobil, a že ta kniha byla dost pruda. Z Kantůrčice mám stejné dojmy, vždy poslušná, vždy ví co se patří. Tfuj.
Každé dílo 19. století mě vždycky donutí se zamyslet nad sebou sama... Tento román nebyl výjimkou a jsem moc ráda, že jsem si jej přečetla, myslím, že brzy zařadím K. Světlou mezi své oblíbené autory... :-)
Štítky knihy
venkovské romány Ještědsko život na vesnici
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Líbily se mně asi první čtyři stránky. Pak už se mi kniha četla špatně. Obecně mi nevadí statě folkloristicky laděné, uznávám léčitelství, výklady hvězd, pranostiky apod. V této knize jsou ale ty pasáže jakoby násilně našroubované na dějovou linii, která je navíc podle všeho dosti plochá. Mám ráda staré prózy venkovského realismu, ale do Kantůrčice jsem se nezačetla.