Kapitán
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535639/bmid_kapitan-660eba12ad05d.jpg
4
192
192
Lidské armády, vojáci i čarodějové, desetitisíce mužů – aneb stručně: Veterán Max Bronštejn se vrací! Druhá kniha z válečné Žambochovy trilogie nás opět přivádí do světa Seržanta. Kapitán pokračuje v plné síle tam, kde skončil Veterán a uhání kupředu po tankových pásech do Země nikoho. Max Bronštejn jako velitel průzkumného tankového oddílu postupuje do magické Pustiny. Stovky let sem lidská noha nevkročila a na každém kousku čeká smrt. Na jedné straně nejmodernější a nejničivější technika, na druhé straně zadrhávající se válečná mašinérie. Lidská civilizace se najednou nejeví tak mocná a neotřesitelná, jak o tom byli všichni přesvědčeni. Max Bronštejn se musí vyrovnat s nástrahami deformované reality i s nepřáteli ve vlastních řadách. A vy můžete jeho životní pouť sledovat na každém kroku... a těšit se na strhující závěrečný díl s výstižným názvem "Válečník“. Copyright: Copyright © Miroslav Žamboch Produkce: Jiří W. Procházka, Radek Volf Režie a zvuk: Radek Volf Střih: Radek Volf Obálka: © Lukáš Tůma Nahráno v: Studio Walker & Volf, Praha MIROSLAV ŽAMBOCH: Dlouhodobě uznávaný spisovatel fantasy a sci-fi, scénárista. Vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v ÚJV Řež, a. s. Za posledních 30 let se stal ikonou české akční sci-fi a fantasy školy. Společně s Jiřím W. Procházkou založil knižní dobrodružnou sérii Agent JFK (dodnes přes 40 dílů). Je stále aktivní na poli české fantastiky. Je oceňovaným autorem mnoha fantasy i sci-fi akčních románů oceněných literárními cenami. Vydává také v Polsku. ZDENĚK VELEN: Herec, dabér, fotograf. Z tovární haly nastoupil do Divadla bratří Mrštíků jako jevištní technik. Poté nastoupil do Horáckého divadla už jako herec. Vystudoval AMU na Divadelní fakultě v Praze. Účinkuje v Divadle v Celetné, v Divadle Komedie a ve Švandové divadle komedie. Účinkoval ve filmech i TV seriálech (Zdivočelá země, Četnické humoresky, Redakce). Pro dabing filmů i dramatického předčítání audioknih ho předurčuje neoposlouchaný, drsňácký hlas.... celý text
Přidat komentář
Spočiatku trochu sklamanie, dej zacúva, presunie sa do inej lokácie a trvá celkom dosť kým sa veci zažnú znovu zmysluplne hýbať. V podstate nič zásadne sa tu nedeje, skôr taký vankúš pred posledným dielom. Ako audio to ale celkom ujde.
Na můj vkus trochu moc militaristické. Jasně, řekněte si, co si chtěl, když se to jmenuje Kapitán, ale byl jsem na vojně a trochu mi ty "gumy" chvilkami lezly na nervy. Jejich já mám větší hodnost, tak mě budeš poslouchat, už bylo dost.
Jinak pokračování bylo tak trochu jiné, než jsem čekal, ale kromě té gumárny to docela šlo, i když na můj vkus to bylo dost rozvláčné. Další díl určitě dám a jsem zvědavý, jestli to dostane větší grády.
Co se mi na této sérii neskutečně líbí je svět. Magie, syrová, neznámá a jen pro některé. Technika, ač primitivní, tak neskutečně sofistikovaná. Tajemství na každé straně, okořeněné napětím a akcí...
Nevyzpytatelná a nebezpečná Pustina, tanky, alkohol, tabák. Technika poloviny dvacátého století v kombinaci s magií, chlapská práce. Ten "báječný" mužský svět, který už dnes v naší západní civilizaci mizí v propadlišti dějin. Autor chrlí nápady, zdokonaluje svůj fantastický vesmír a při tom dokáže udržovat napětí a atmosféru.
Sám jsem strávil rok života u tankového praporu, pokouším se srovnávat, ale nějak to nejde. Tenkrát jsem ty naše T-62 nebo snad T-72, s nimiž jsme na západní hranici měli za úkol, spolu s motostřelci, odrazit útok zlých imperialistů, moc nemiloval. Vojna byla nutné zlo, tanky byly sice obdivuhodné obludy, ale jejich účel mi k srdci nepřirostl, a o to víc je nemám rád, když vidím to aktuální všeobecné válečné nadšení a tisíce zničených strojů. Promrhaná energie, a hlavně zmařené životy, jen aby se rozhádala Evropa, vyprázdnily sklady a mohlo se vydělávat na novém zbrojení. Zemřít v tanku, strašná smrt.
Jako kluk jsem ale hry na vojáky miloval. Autor mi ty staré, dobré (protože jsem byl mladší a naivně optimistický) časy připomněl.
85 % (zatím 130 hodnocení, průměr 88 %).
Opět skvělé čtivo, už dloho jsem takovou to dávku kvalitního materialu potřeboval (Gabo by pochopil). Děj skvěle ubíhá jako pustina pod pásy tanku a neustále napětí nepolevuje. Teď se vrhnu na Válečníka a pak znovu přečtu Srežanta.
Moc bavilo, zajímavý svět a samozřejmě super hlavní hrdina.
A k otázkám, které tu má KájaKoxík bych přidala, co sakra je s tím jeho zapalovačem? Nebo mi to uniklo?
oproti opatrnému prvému dielu to nabralo slušné otáčky , neostáva nič iné ako siahnuť po 3. diely
Už mi přijde trochu ohrané, jak neustále Žambochovy knihy vychvaluji, ale když ono kritizovat v nich není co. Max Bronštejn je skvělý, stejně jako jeho věrní přátelé a vojáci pod jeho velením, stejně jako celý magií prosycený svět a jeho zákonitosti… a stejně jako jejich tvůrce. Postava, která se s ničím nepáře, má pro strach uděláno, ale je skromná, má fištrón a smysl pro spravedlnost, se povedla. A ten konec? Epilog mě zanechal s vyraženým dechem tupě zírat do zdi a ještě dlouho po dočtení si ho v hlavě přehrávat.
Objevování magických tajemství pustiny, hodně zajímavý a napínavý díl trilogie, žádná vycpávka plnohodnotný, možná i nejlepší z této série.
Oproti prvnímu dílu je zde více "děje", nicméně díky tomu je kniha předvídatelnější a ne tak překvapivá. Občas z toho prýští dojem, že se vlastně stále dělá to samé, ale ono to tak při vojenských operací asi bývá a díky tomu je to všechno uvěřitelnější. A rozhodně je zajímavý svět magie, který nevíte, jak bude fungovat.
Ne tak dobré jako první díl, ale stále zajímavá kniha. Určité tajemno je v knize zajímavě vylíčeno a stejně jako v prvním díle, moje záliba v tancích přidává knize pomyslný šmrnc navíc.
(SPOILER)
Začala jsem Kapitána po dočtení Veterána. A hned jako první zklamání, že po posledních kapitolách předchozího dílu, kdy jsem byla napnutá k prasknutí nic a střih a už jsme zase někde úplně jinde. Weber a jeho nohsledi upadají do zapomnění a vynoří se jen na jedné stránce Kapitána a opět mizí.
Celá tahle série mě nesmírně baví. Nejsem sice fanda military literatury, ale spojením s magií je pro mne celý děj nesmírně nepředvídatelný a právě to mě na tom baví. Jak už jsem psala u Veterána a Seržanta, některé skoky v ději, nesdělené přípravy hlavní postavy (ač je děj vyprávěn z první osoby) nebo občasná chaotičnost při popisování bojových situací, za mne přidává na jejich realističnosti a vtahuje mne do děje.
SPOILER!
Jsem ráda, že se konečně potvrdilo moje tušení ohledně zmizelých mozků, odhad, že Doggersi proti Maxovi vážně nic nemá nebo že Kriss není jen reportérka.
Teď už jen doufat, že poslední díl odhalí odpovědi na otázky jako: Co to bylo za obří stavbu plnou kostí? Kdo byl vězněn v tom kamenném městě s hradbou? Jak vlastně fungují M-mechanikové? Proč se po vládě Lancelota zase dostalo lidstvo do úpadku?
Jsem zhruba ve 3/4 knihy a budu s dovolením stručný: pořád se to dá číst, ale důvodů pro tuto činnost ubývá s každou další nezáživnou kapitolou, kdy se jede, spí, jí, pije a jede, spí, jí, pije, pak se něco najde, což je vynikající příležitost pro to, aby se jelo, spalo, jedlo a pilo. Občas "bum", vystřelí se - na to jsem zapomněl.
To o cimrmanovské frustrační kompozici bych podepsal.
Pustina táhne. Pro mě ještě o chlup lepší než první díl. A to z důvodu zaměření se čistě na vojenskou část a vypuštění civilu. Byť některé rozjeté věci z civilních linek hrají velkou roli i na vojenském tažení.
Oceňuji každé setkání s magií v tomto světě. Jedinečnost jejich projevů mě nutí těšit se na každé další kouzlo nebo další magickou bouři. Nehledě na to, jak smrtící může být pro našeho hrdinu a jeho svěřence a i když si zde lidi stěžují, že není ohledně toho nic vysvětleno, osobně doufám, že tomu tak i zůstane.
Do příběhu se nám začala motat armádní politika a taky ještě něco jiného - nebudu spoilerovat - což dodává nutné koření a člověku tak dojde až zpětně, že se vlastně celou knihu prakticky jen cestovalo z bodu A do bodu B. Cesta je to však zábavná, stejně jako u jedničky byl občas problém se odtrhnout a zřejmě se tím připravila půda pro rozjetý poslední díl. :)
Nadšení z 1. dílu dostalo sprchu. Je to sice pořád 100x lepší než poslední šílenosti s Baklym, ale autorovi zjevně došly nápady. Zatímco minulý díl jimi přímo hýřil a mnohé by si zasloužily hlubší rozpracovanosti, tady se na prvních 350 stranách toho moc neděje. Teprve závěr tomu dodá troch šťávu a důvod, proč se ještě pouštět do posledního dílu.
tak jsem hned za sebou dal dva díly a jsem spokojený. Žamboch nezklamal a to jsem ohledně magie namlsanej od Kotlety. Mám už doma trojku Válečníka, ale nechám si ho na později mezi tím přečtu nějaký napínavý thriller :-)
Skvělé pokračování, nastínění a někde i rozvinutí dalších záhad. Knihu jsem zvlášť ke konci hltal a nemohl se od ní odpoutat.
„Nevadilo mi umřít,
ale nechtěl jsem,
aby to bolelo tak jako naposledy.
I když technicky -
jsem vlastně neumřel“.
Rotmastr Maxmilián Bronštejn, hlásím se do služby po návratu z dovolené...
Zajímavý je fakt, že po delší době čtu příběh, kde není moc akce, skoro žádný sex, ani humor a mě to baví. Druhý díl trilogie „Kapitán“ je spíš průvodce Pustinou. Je to příběh o objevování, o učení a strategii. Velká průzkumná akce, kde se Kapitán Max Bronštejn opět projevuje jako perfektní stratég, vůdce a muž, který tvrdě brání své podřízené, přátele a celou posádku. Velmi sympatická postava, která mnohdy dokáže překvapit svým jednáním a výroky. Rozhodně jsem si ho oblíbit.
Malá ochutnávka:
„Zdravotník! Kde je zdravotník? Doktor, kde je doktor?“ řval jsem. Zdravotník!
Klekl jsem si ke zraněnému a zkoušel mu nějak pomoct, ale nedokázal jsem si vůbec představit, jak by to šlo. Pak konečně umřel.
Ulevilo se mi.
Co mě trochu překvapilo na konci příběhu, je použití pojmu Maurbyho efekt. Zatím, co se v tomto příběhu snaží vše chránit proti magii, aby se například tanky dokázaly magii bránit, je najednou zmíněn tento efekt. Mám pocit, že Maurbyho efekt je pojem spíše ze série JFK (John Francis Kovář). Jedná se o efekt, kdy se zbraně nové výroby dostávají do jiné reality a jiného času, kde nedokážou držet konzistenci a brzy přestávají fungovat. Tak nevím, zda se to sem nedostalo omylem. (A nebo jsem to popletl)
Citát: Sekundy odplouvaly jedna za druhou na skládku věčnosti...
Pravda je, že ke konci knihy se naskládalo pár nelogických skutků a věcí. Asi dvakrát jsem se musel vracet o stránku či dvě zpět, zda jsem něco nepřehlédl. Příkladem tak je čtveřice vojáků, který jsou zajati. O dva odstavce zpět je už psáno o pětici mužů a následně už zase o čtveřici. Také mě chybělo vysvětlení, co se s těmito muži stalo po výslechu, zda byli zadrženi nastálo, nebo propuštěni. Ale i přes pár nepřehledných situací je tohle velmi dobré čtivo. Sice s vojenskou tématikou, což některým čtenářům může vadit, ale já se bavil.
Citát: Všechno jde vylepšit, absolutní dokonalost neexistuje.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Za mě velké zklamání. Veterán se mi líbil opravdu hodně a tak jsem si pokračování vyloženě šetřila. Ale o to bylo mé zklamání větší. Pan Žamboch veškeré své nápady spotřeboval na knihu Veterán a v této knize již vařil pouze z vody. První polovina příběhu, ve které Max dohlíží na přesun tanků pomocí železniční dopravy, je jedna velká nekonečná nuda. Pozdější výprava do Pustiny je již zajímavější, ale nepřináší mnoho nového. Sice bych ráda věděla jak to celé dopadne, ale vůbec se mi do závěrečného dílu nechce a od Žambocha si teď dám minimálně rok pauzu. Audiokniha je načtena velice dobře a načetl ji pan Zdeněk Velen.