Kapitán Fracasse
Théophile Gautier
V záplavě dobrodružných romanticko-historických románů "pláště a meče", které ve Francii byly napsány, je Kapitán Fracasse snad jediný, jehož popularita se může měřit s oblibou knih mistra tohoto žánru Alexandra Dumase otce.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Le capitaine Fracasse, 1863
více info...
Přidat komentář
Od začátku chci, aby bylo jasno, že mluvíme o románu z konce 19. století. Takže ano, je plný popisů. Málem mě odradilo prvních snad 20 stran, kde se popisovala krajina a starý hrad a zvířena na hradě atd. Ale vydržte. Potom vás čeká pěkný a dobrodružný příběh, romantika jako hrom, souboje, únosy a k tomu nejen šlechta, ale hlavně prostředí potulné herecké společnosti. A láska. Řadím po bok Tří mušketýrů. Potěšení.
Historické romány ze staré Francie mám rád a tak baron Sigognac, Petr ze Sioraku a dArtagnan jsou mí oblíbenci. Můj výtisk tohoto románu je z roku 1988 v překladu Evy Musilové, kresby G.Doré. Celý příběh má neuvěřitelně krásný jazyk a pozvolna plyne. Jediný, kdo snad psal na stejné úrovni, je podle mě Tolkien. Tohle je literární skvost. Je to velmi osobité dílo a v dnešní akční době ho ocení jen část čtenářů.
Přesně jak píše Atanone - vzpomínka na romantické mužské postavy, ztělesněné Jeanem Maraisem...
Ale já se k ní budu muset vrátit, protože můj vnuk se o šerm zajímá...
Knihu jsem si kdysi koupila po několikerém shlédnutí filmu. Starší ročníky ženského pohlaví jistě pochopí...
Zklamaná jsem nebyla. Je to dobrodružná kniha se vším všudy.
Krásný romantiký příběh z doby Ludvíka XIII. Dá se říci, že není ničím výjimečný, podobných už bylo napsáno mnoho. Jde ovšem o literaturu 19. století, klasickou romantickou literaturu francouzského autora. Dílo je velmi popisné, Gautier v tomto ale značně vynikal. A to je vlastně přidaná hodnota celého románu - autor používá nádherný jazyk, který číst je potěšení. Příběh barona Sigognaca jsem už od dětství znal z výborného filmového zpracování s Jean Maraisem v hlavní roli - ale až teď jsem měl možnost si vše přečíst. A právě ten vytříbený Gautierůr styl mě nadchl, zdlouhavé popisné pasáže mě vůbec nenudily, spíše naopak. Užíval jsem si krásu jazyka.
A tak knihu hodnotím velmi kladně - takto nádherně psát už dnes spisovatelé z velké části vůbec neumí. Je radost si přečíst něco z období, kdy nádherný jazykový styl byl ještě neodmyslitnou součástí každé kvalitní knihy. 85%
Hrad Bídy
"Mezi zahnědlými a neuspořádanými taškami na střeše se rozlézaly velké žlutě oprýskané skvrny; ztrouchnivělé krokve místy povolily; zrezivělé korouhvičky se netočily a každá ukazovala jiný směr větru; vikýře byly uzavřené pokroucenými a rozpukanými dřevěnými okenicemi. Střílny ve věžích byly plné kamení; deset z dvanácti oken průčelí bylo zatlučeno prkny; ta dvě nezabedněná okna měla zakalené tabulky, které se při sebemenším poryvu větru třásly v olověných rámech. Mezi těmito okny opadala po šupinkách omítka, jako opadává nemocná kůže, a obnažila rozlezlé cihly, rozdrolené stavební kameny, vystavující je zhoubnému vlivu měsíce; nad branou zasazenou do kamenné obruby, jejíž hrbolky naznačovaly dávný ornament, obroušený časem a nedostatkem péče, visel zašlý erb, který nebyl schopen rozluštit ani nejzběhlejší odborník v heraldice a jehož lambrekýny se fantasticky kroutily. Na křídlech vrat nahoře ještě místy utkvívala barva volské krve a vrata jako by se rděla hanbou nad svou schátralostí ..."
Bohužel, nedokázal jsem přelézt ani přes první kapitolu, tak těžkopádný popis jsem už dlouho nečetl...
Kniha snad až příliš romantická pro dnešní dobu.
Kniha popisující čistou pravou lásku a stavící proti ní intriky temné jako noc. Kniha z časů, kdy se autor neostýchal věnovat třeba celou jednu kapitolu barvitému popisu starého hrádku a jeho zpustlé zahrady a věřil, že krása použitého jazyka čtenáře dostatečně okouzlí. (Mě osobně okouzlila, ale pokud nejste vybaveni dostatečnou trpělivostí, klidně začněte číst rovnou třetí kapitolu.)
Na děj samozřejmě také dojde a není ho málo, Gautierova nejsilnější stránka jako romanopisce je ale opravdu v barvitých popisech. Nejen různá prostředí, ale především vedlejší postavy tohoto příběhu, členové herecké společnosti, lupiči, venkované, pařížská spodina i příslušníci šlechty, jsou dokonale vykreslenými a zábavnými společníky na cestě hlavního hrdiny za štěstím. Finální zvrat s odhalením totožnosti jedné z hlavních postav působí úsměvně, a celý závěr příběhu je opravdu spíš divadelní, než románový, ale i to patří k jeho naivnímu půvabu.
Za zmínku ještě možná stojí, že román měl původně dopadnout tragicky: baron Sigognac se měl vrátit z Paříže zpět na svůj hrádek a tam osamělý zemřít v bídě. Autorovi šlo hlavně o umělecký záměr, který by tímto dosáhnul. Leč nakladatel, kterému šlo hlavně o dobrou prodejnost knihy, přinutil milého pana Gautiera závěr přepsat do nynější podoby. Asi je to tak lepší.
Mám ve své knihovně většinu knih dříve vydaných a ráda se k nim vracím, nejsou to příběhy plytké a hlavně překlad je kvalitní a v krásné češtině.
Měl jsem štěstí, že se mi před mnoha lety dostal do ruky tenhle překlad (vydání z roku 1967) a knihu jsem přečetl nespočetněkrát. Je to stejná klasika jako Tři mušketýři nebo Hrbáč. Před pár lety se mi do ruky dostal nějaký jiný překlad (proč to někdo překládal znovu mi rozum nebere) a byl to šok. V té verzi jsem to nedokázal dočíst. Ještě že se mi po nějakém shánění podařilo znovu sehnat to původní vydání!
Knížka se mi jako holce taky moc líbila. Zamilovaný,dobrodružství,šermování.Pohádka pro dospělé ale i mládež.
Dostala jsem jí kdysi jako malá holka, od té doby jsem jí četla mockrát, až se místy rozpadala. Sice na mě trochu moc popisné (ale to je zřejmě dané dobou napsání knihy), ale opravdu mě to moc moc bavilo. Je to vlastně pohádka. Už ani nevím, kde ji mám. Určitě by mi zase po letech udělala radost.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie francouzská literatura historické romány dobrodružné rományAutorovy další knížky
1967 | Kapitán Fracasse |
1996 | Kouzlo hašiše |
1970 | Román mumie |
1924 | Slečna de Maupin |
1909 | Zamilovaná mrtvá a jiné novelly |
Knížka z období mé "historické" éry, kdy jsem tyto příběhy doslova hltala.