Kapitoly k nenáboženské spiritualitě
Kamila Němečková
Spiritualita se na počátku 21. století opětovně dostává do popředí zájmu. Její současné oživení zejména v podobě nenáboženské (neinstitucionalizované) spirituality, a zároveň i narůstající zájem o toto téma ve vědě, je třeba brát vážně. Trend návratu duchovnosti je čímsi zásadním, co se projevuje jako znamení ducha doby. Rozmáhající se rezignace na hodnoty, která souvisí s mechanistickým přístupem novověké vědy, živeným postmoderním relativismem, nás nechává stát jako osamělé monády na okraji našeho bytí. Současná společnost je hladová po smyslu a naději a dnešní bouřlivý rozvoj lidové a alternativní spirituality vycházející z hlubin kolektivního nevědomí, je právě jednou z kompenzací této lidsky neúnosné situace. Tato kniha představuje spiritualitu jako obecně lidskou potřebu a formuluje její nenáboženskou podobu. Přehledným způsobem popisuje oblasti důležité k pochopení tohoto fenoménu.... celý text
Přidat komentář
Za největší slabinu této studie považuji fakt, že vlastně nevím komu ji doporučit. Nějak netuším, kdo vlastně má být cílovým čtenářem. Další slabinou je nevyvážená kvalita informací a na tuto skutečnost jsem velmi citlivý. Třetí slabinou je fakt, že celá kniha je pouhým popsáním a shrnutím současného stavu. A za čtvrté: nepřináší nic nového.
Beru to tak přísně, protože přesně takováto publikace v dnešní době dost chyběla a tak mě mrzí, že si s tímto velmi důležitým dílem nedala autorka víc práce. Co se týče úrovně informací zmíním třeba, že považovat Carlose Castanedu za antropologa je podle mého osobního názoru příliš odvážné tvrzení. Kdo by tuhle skutečnost chtěl rozporovat, tak doporučuji tuto knihu:
http://www.databazeknih.cz/knihy/carlos-castaneda-pravda-lzi-zivotopis-163304
V knize se pak na jednom řádku objevuje Mojžíš, Ježíš a Mohamed, ale zcela úplně chybí vysvětlení rozdílu mezi nimi. Tuhle skutečnost považuji za velmi zásadní, protože zvláště v dnešní době je konečně nutné uvést informace, jak moc se tyto postavy liší a jak extrémně odlišná jsou náboženství, která reprezentují. Zcela otevřeně říkám, že termín "tři velká abrahámovská náboženství" je naprostý paskvil, protože evokuje představu podobnosti. Bohužel snad nemohou být odlišnější. Tohle mě vadilo asi nejvíc, ale v knize bylo víc přehmatů, ikdyž méně podstatných nebo spíš kosmetické povahy.
Ohledně třetí slabiny mě mrzelo, že kniha pouze informuje, že něco jako nenáboženská spiritualita existuje, ale nesměřuje čtenáře někam dál a tomuto tématu se věnuje hlavně na popisné a analytické úrovni. Celý text tak vyznívá poněkud suchopárně a akademicky intelektuálně. A tak se dostávám k té první a poslední slabině. Pro duchovně hledající bude kniha určitě přínosná ve shrnutí problematiky a v použité literatuře. Ale lidem, kteří se spiritualitou zabývají dlouhodobě, nejspíš nic nedá. Bohužel nedokážu posoudit jak tuto publikaci přijmou ateisté, protože hlavně jim kniha přináší spoustu velmi cenných informací. Obávám se však, že z jejich pohledu nebude kniha dostatečně přesvědčivá. Kniha tak působí dojmem, že je textem pouze pro studenty religionistiky, psychologie a nebo pro terapeuty. Tedy spíše pro čtenáře, kteří se už v této problematice odborně orientují. 80%