Kapitula: Duna
Frank Herbert
Šestý díl světoznámé série! Pouštní planeta Arrakis neboli Duna byla zničena atomovým útokem Ctěných matre. Jen jedna frakce lidstva může ohrozit moc tohoto lítého matriarchálního kultu, a to Bene Gesserit, vybavený dědictvím Duny. Pod vedením Matky představené Darwi Odradové kolonizuje Bene Gesserit úrodnou planetu Kapitula a vytrvale, míli za mílí ji proměňuje v poušť. Pokud Sesterstvo uspěje s chovem písečných červů, ovládne produkci nejvýznamnější komodity v celém vesmíru, koření zvaného melanž. Ale jeho skutečnou zbraní zůstává muž, který prožil nesčetné životy – muž, který sloužil legendárnímu Paulu MuadDibovi…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , BaronetOriginální název:
Chapterhouse: Dune, 1985
více info...
Přidat komentář


Nerozumím tomu obdivu této série. První díl byl super, ale pak ta čtivost stále klesala a poslední díly byly pro mě skoro utrpením. Celá kniha byla opět spíše filozofickou studií než scifi románem. Neustálé přeskakování z myšlenek jedné osoby do myšlenek druhé osoby mě vyloženě štvalo. Děj plynul - neplynul, nacházel jsem spoustu absurdit a nesmyslů, zápletka nijaká nebo nedokončená, přehnaná a unavující popisnost, nesympatické hlavní postavy, stále se opakující klišé ... Doufal jsem, že závěr Duny bude lepší než knihy předtím, ale marně.
Jsem rád, že to mám za sebou a vím, že se k této sérii již nikdy nevrátím.


Jestli Kacíři mi přišli jako velký krok kupředu a nejlepší díl od úplně prvního, nepřekonaného a nepřekonatelného, tak Kapitula: Duna byla v mých očích ještě o něco lepší. Naprosto skvělé postavy, myšlenky, rozhovory a vlastně poprvé od prvního dílu mi přišlo, že kniha nestojí jen na nich, ale že má i dobrý příběh. Konec pak považuji za úplně famózní. Musím říct, že po přečtení několika komentářů a recenzí téhle knihy jsem se konce trochu obával - že je prý strašně otevřený a v podstatě jde o cliffhanger, na který měl navázat plánovaný sedmý díl, jenže ten už Herbert nestihl napsat. No, zřejmě máme každý jinou představu o otevřeném konci. Pro mě "...a vyrazil v širou dáli..." je prostě prototypem uzavřeného konce a tady prostě všechno perfektním způsobem zapadlo do sebe. Momenty, kdy si člověk uvědomí, že najednou vše dává smysl, že celý předchozí děj k danému rozuzlení vedl, že všechny postavy se zachovaly naprosto logicky a konzistentně, a že na to vlastně mohl přijít předem sám, ale nepřišel, jsou pro mě jedny z nejlepších při čtení knížky. A tady se mi toho dostalo vrchovatě. Snad jedinou výtku mám k strašně nevyužitému potenciálu Tega Milese, který už od Kacířů byl jednou z mých nejoblíbenějších a nejzajímavějších postav, a tady toho prostoru dostal příliš málo. Závěrečná poznámka - číst si na závěr knihy Herbertova slova o své manželce bezprostředně po její smrti a přitom vědět, že jemu samotnému už nezbývalo mnoho času, je silným zážitkem samo o sobě...

A zas jsem se do toho zažral jako téměř do všech předchozích dílů... Jedna z nejlepších literárních sérií, co znám!


Děj navazuje na "Kacíře duny". Není zde tolik akce, jako ostatně nikdy, ale to nevadí. Příjemné čtení při filozofování a vnitřních rozhovorech ctihodných matek. Výskyt nových živočisných forem - "futárů", to vše umocní očekávání, jak to vše dopadne. Ovšem zde byla předčasně série Duny ukončena smrtí autora. Tudíž konec zůstává velmi, velmi otevřený.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
1988 | ![]() |
1993 | ![]() |
2007 | ![]() |
2001 | ![]() |
1999 | ![]() |
Pokud jste si oblíbili Herbertovy filosofické a náboženské disputace v jeho předchozích knihách, tak si užijete i tuto knihu. Pokud jste spíše akčně založení, tak budete muset přetrpět 350 stran, kde se téměř nic neděje, abyste si trochu užili posledních 100 stran, které jsou akčnější. O něco lepší než předchozí kniha. Kdo však četl předchozí knihu, tak ví, že původní Duna (Arrakis) byla na konci předchozí knihy zničena, takže Herbert s touto planetou v poslední knize své hexalogie již nijak nepracuje.