Kapucínův román

Román kapucínův má všechny skvělé stránky románové tvorby Murgerovy. Je to prosté, ale věrné a pravdivé vylíčení vlašské společnosti, tehdy ještě pod vlivem kněžským, odehrává se tu drama nikoliv neobyčejné, jedno z těch, pro jichž oběti má veřejné mínění dle běžné morálky jen slova opovržení a odsouzení. Murger však vžívá se tu s vřelým soucitem v postavení mučedníka, jejž pro víru vženou protivníci ve zločin, a stává se jeho nadšeným obhájcem. Román kapucínův vyniká také tím, že Murger opíjí se tu téměř dvaceti lety Andréovými, že se tu stává znovu a skvěle básníkem mládí a lásky, obžalobcem těch, kteří zneužijí prostoty a úpřimnosti mladého muže k záměrům sobeckým, ukrytým pod rouškou víry. Pokládám jej za nejumělečtější, obsahem i slohem najlepší dílo Murgerovo. Murgerovi nepřikládá se význam pro román francouzský. Literární historikové mluví většinou je o „Scénach" a nanejvýše o „Pijácích vody", jež pokládají za vrchol jeho tvorby, a nepřihlédajíce k jeho životním útrapám, pokrčují nad ním rameny. Avšak Murger význam takový má. Jeť průkopníkem realismu, ač má poetickou duši. Je básníkem všech, jež osud ubíjí, ať jsou to dívky, jež nouze vhání do náruče prostituce, ať jsou básníci a umělci, kteří pro bídný groš otročiti musí omezeným šosákům, ať lidé, kteří padají za oběť egoismu nebo fanatismu víry; je básníkem mládí, jež tolik miloval a jež mu bylo tak ztrpčeno, básníkem jarých vášní lidských, jež zná tak úchvatně analysovati, ale básníkem pravdivým, realistickým! (Karel Titz)... celý text