Karel Havlíček. Portét novináře
Bohumil Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173473/karel-havlicek-porte-173473.jpg
4
6
6
Popularizační studie o Karlu Havlíčkovi od našeho předního politologa. Havlíček jako zdroj inspirace pro dnešní myšlení o politice a společnosti.
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2018 | Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
2020 | V zemi babišismu a buranokracie: Rozvrat české demokratické politiky v letech 2013–2020 |
2007 | Netrpěná literatura |
2004 | Události |
2013 | Karel Havlíček. Portét novináře |
„Nynější vládě nelíbí se pouze způsob našeho psaní, jí se též nelíbí naše zásady, a kdybychom dnes polovičku svých zásad za oběť přinesli, domnívajíce se tím získati přízeň vlády, zas by nás hned zejtra již s tou polovičkou, která se jim dnes líbila, přec jen považovali a vyhlašovali a pronásledovali tak jako dříve“. To je citát z Havlíčka – opozičního novináře, uvedený v samém úvodu knihy.
Autor, pan Bohumil Doležal považuje články Karla Havlíčka jako politického spisovatele a novináře dokonce za mnohem významnější než jsou jeho básně a epigramy. To mne celkem překvapilo, považuji totiž Havlíčkův Křest svatého Vladimíra za jedno z nevýznamnějších a také nejlepších děl české literatury (nejen XIX. století). Ale budiž. Je dobré se ale zamyslet, zvláště dnes (!) nad tím, jakého výsledku svými politickými články Karel Havlíček dosáhl, jak se mu povedlo vychovat (nebo alespoň poučit) právě vznikající český politický národ. Když vyjdu z výše uvedeného citátu, tak jsme po zhruba 170 létech (po nějakých 7 generacích) na tom zoufaleji, než když Havlíček se svou politickou osvětou a opoziční činností začínal. Tenkrát se „opozice“ (jako taková, která si vůbec dovolila existovat) nelíbila vládnoucím a jejich tisku (jiné sdělovací prostředky ovšem nebyly). Dnes spílá a ze všeho zlého viní „opozici“ nejen vládnoucí partička, ale také (viz internetové i jiné diskuse a „názory“ občanů) i pozoruhodné množství „občanů“, ochotných dělat těm vládnoucím poskoky a požadujícím v souladu s nimi – nic menšího, než rovnou likvidaci „opozice“…… Stejně tak není asi třeba dále rozvádět „lásku“ k Rusku, ze které Havlíček na základě osobních zkušeností rychle vyrostl, ne ale dodnes nemalé procento (stále hlasitější procento) české populace, která si dokonce pro zkušenosti ani nemusela, jako Havlíček, jet až do Ruska …..
B.Doležal zmiňuje a z Havlíčkova díla vybírá i další témata (mnohá živá dodnes) a také uvádí, jak mnohdy Havlíček nakonec změnil názor nebo – kde byl nekonzistentní, a odporoval sám sobě. Přesto jistě patří mezi naše nejvýznamnější osobnosti a přečíst si alespoň Doležalův názor na jeho novinové články rozhodně lze jen doporučit!