Karla : obrázek z okolí domažlického
Božena Němcová
Povídka líčí zoufalý krok matky, která se bojí okamžiku, kdy její syn bude muset nastoupit vojenskou službu a od kolébky ho převléká za děvče.
Přidat komentář
Láska na celý život. Mám to stejně. Jak nevidím delší dobu Panny Marie prsa (Ostrý), dostanu domácí nemoc. Naštěstí máme hned za humny rozhlednu.
Četla jsem hned po Divé Báře. Líbily se mi obě povídky. U Karly mi to trvalo teda dlouho, než mi to došlo :-D Ale jazykem a kultivovaností se mi to moc líbilo.
Láska k vlasti, k dívce, k matce, k rodné řeči. Taková hezky vlastenecká, jednoduchá, nedlouhá na čtení. Ale není hloupá a naivní, což svědčí o velkém talentu Němcové. Stejné téma by v jiném podání nemuselo dopadnout ani z půli tak dobře. Takže mě se i po letech opět líbila.
Nazval bych ji jako light verzi Babičky. Jedna z méně náročných knih, která se dá při troše odhodlání a vůle přečíst za odpoledne. Děj je i překvapivě chytlavý.
Nepochopila jsem, proč se Karla řadí mezi knihy povinné četby na střední škole, já osobně bych ji zařadila spíše na školu základní. Svou jednoduchostí je hezká, ale zároveň i dost dětská. Je pravda, že spíše vyzrálejší člověk je schopen ocenit a pochopit, jak velkou oběť učinila Markyta pro své dítě, ale i přes to mne Karla spíše zklamala. Čekala jsem více. Určitě však doporučuji tuto knihu lidem, kteří nejsou v četbě tak nároční na hlavní myšlenku a obsah, protože právě toto mi na Karle moc nevyhovovalo. Byla to zajímavá zkušenost, za kterou jsem však v každém případě ráda. Bohužel nemohu tento svazek hodnotit nijak moc vysokým počtem hvězd, což mne na jednu stranu mrzí, ale na stranu druhou musím být i trošku kritická, když se mi něco až tak moc nelíbí.
Karla na mě zapůsobila už v hodinách literatury na střední škole. Zaujala mě hlavní idea díla - co vše je matka schopná udělat proto, aby její syn nemusel jít na vojnu. K povídce jsem se dostala až téměř po 10 letech a nelitovala jsem. Považuji ji za jednu z nejlepších Boženy Němcové.
Co všechno by matka neudělala pro své dítě. V kontextu dnešní doby a genderované společnosti by mě zajímalo, jak moc se výchova Karly (nebo vlastně Karla) promítla do jeho osobnosti, chování a smýšlení.
Nicméně knížečka je to milá a čte se svižně. Na styl i používaný jazyk si člověk sice chvíli zvyká, ale to není na škodu.
Páni! Nikdy bych nečekala, že mě tvorba Boženy Němcové dokáže takto chytit za srdce. Divou Báru, kterou jsem od ní dosud četla jako jedinou, zbožňuji od mala (nejprve především díky filmovému zpracování). Ale Karla je snad ještě o fous lepší. Dostala jsem se k ní kvůli Čtenářské výzvě 2018 a myslela jsem, že to bude mé poslední setkání s autorkou. Teď se zdá, že nebude.
Spolu s Divou Bárou má nejoblíbenější povídka autorky. Přišla mi taková nadčasová, rozhodně ne zastaralá. Obavy matky, vzpoury mládí, zamilovanost. Všechno tam bylo a navíc se to dobře četlo.
Povídka mne zaujala svým tématem, dívky vydávající se za chlapce. Příběh měl dobrý spád, ale občas mi přišel příliš zdlouhavý popis a nepříliš zajímavé rozhovory postav.
Děj knihy byl dobrý, svižný a zajímavý. Smysl některých slov mi zůstal kvůli silnému nářečí skryt, ale na druhou stranu je nutné přiznat, že bez nářečí by Karla nedosahovala ani poloviny své umělecké hodnoty. Téma je podle mě docela živé i dnes, kdy se masově řeší problematika genderu. Je zajímavé si uvědomit, že podobné problémy mohli řešit lidé v omezeném rozměru už v 19. století.
Příjemné čtení na nedělní odpoledne, které překvapí svým nadčasovým tématem, které by od paní Boženy Němcové málokdo čekal. Rozuzlení vážně stojí za přečtení :-)
(SPOILER) Sakra, já si celou dobu myslela, že Karla je lesba a furt mi vrtalo hlavou, že to Boženě v tý době prošlo. Ups! No nic, takže Karla není lesba, "jen" Karel. Možné zklamání? Maličko!
Moc krásný, působivý příběh. Dovedu si představit zoufalství matky, která ve strachu z vojny vydává svého syna za dívku...
Štítky knihy
klasická literaturaAutorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Povídku z Domažlicka jsem si vychutnala hned dvakrát, za prvé je to čtivě napsaný příběh s dobrým koncem a za druhé Domažlice a okolí znám a to se mi každá kniha čte lépe, když se ztotožním s prostředím, kde se děj odehrává.
Je to ukázka ze života prostých lidí 19.století, jak si dovedli navzájem pomáhat, aby v těžších dobách přežili. Rozuzlení nakonec mě pobavilo i potěšilo.