Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat
Frank Wenig
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27282/mid_kasparek-a-spejbl-v-risi-pimprlat-MI5-27282.jpg
4
47
47
SVeselé pohádky, jejichž hrdiny jsou známé a oblíbené loutky vytvořené Josefem Skupou. Jsou vybrány z několika dávno už rozebraných knížek a jistě potěší celou řadu malých obdivovatelů loutkového divadla. Vstupní kapitola je věnována životní cestě a loutkářskému umění Josefa Skupy. 44-237-69
Přidat komentář
Díky téhle knížce jsem se se Spejblem seznámil ještě dříve, než přišly gramodesky a večerníčky. Vlastně je tady (ještě bez Hurvínka) Spejbl v úplně jiné podobě, než jak ho známe dnes. Ale i tak to bylo humorné vyprávění, které asi ale nesedlo každému. Nám doma se Spejbl popleta zamlouval.
Tuhle knížku jsem četl snad už ve druhé třídě a přišla mi nesmírně těžká zvlášť, když jsem z ní měl číst nahlas. Pronásledovala mě ještě několik let, protože za celou tu dobu jsem ji nedokázal dočíst. Teprve jako starší jsem se k ní vrátil a přečetl ji celou. Ale výhrady k textu mám dodnes, je to možná ve slovosledu, možná i ve způsobu čtení - na pokračování...
Obsahově, po příběhu, to špatné není, jen ta forma mi nesedla.
Celkem příjemná kniha pro děti od pana Weniga. Četl jsem ji coby malé děcko, tehdy mě velice bavila, nedávno jsem ji přečetl znovu a holt už nejsem dítko. Kašpárek, Spejbl a hoch Vláďa jsou hlavními postavami příběhu. příběh knihy se odehrává jakoby v rovině říše loutek - pimprlat, do které hoch Vláďa vstoupí přes loutkové divadlo. Kašpárek je jako obvykle čipera a šikula, Spejbl popleta a bručoun. V knize je několik veselých příhod obou, z dalších postav vystupují známé loutky tzv. Skupova divadla. Pro malé děti do 7 let stále dobré, řekl bych.
Tahle knížka mne v dětství minula. Spejbla a Hurvínka jsem znala jen z loutkového divadla. Když jsem se vdala, objevila jsem ji v knihovně u manželových rodičů. To bylo počteníčko. Naše děti k ní nikdy neměly takový vztah jako já. Ale nakonec jsem se dočkala. Nejstarší vnučka ji milovala. Určitě ji miluje i dnes, i když tvrdí, že už z ní vyrostla. Teď ji čtu s těmi mladšími, ale zatím je to moc nebaví. Mne ovšem ano, takže už přečteno zase 2x. Když začnu číst, tak nedokážu přestat.
Dobrá jitrnice. Jak jste se vycpali? Kvačte za mnou..
...Protože tady se jde pěšinkou k Vile Kalupince zpátky do dětství.
Je to zvláštní,že na rozdíl od jiných knih,které jsem milovala jako malá,ale jako dospělé mi už nic neříkají, u této jsem jen přeřadila na jinou rychlost a vychutnávala si vtípky a legraci, kterou jsem jako malá holka asi ani pochopit nemohla.. Bylo to u nás takové (pro mě) veselé odpoledne,protože jsem partnerovi neustále předčítala celé odstavce a mixovala to se vzpomínkami ze základní školy - v hlavní roli jedničkářka Evička,podle které se u nás řídilo i počasí ( „Vem si čepici“..“Ale babi,vždyť je tam teplo“ „Je tam zima,Evička má čepici“)
Navíc jsem si uvědomila,že vlastně žiju v pohádce,protože slovní hříčky mého partnera si s těmi Spejblovými nezadají.
Moc děkuji Damato,která mi knihu půjčila a na rozdíl od toho,kdo mně tu moji znárodnil,já tuhle vrátím.
Čímž končím,uctivá pokladna.
Tohle byl dárek,co jsem dala sama sobě v první třídě,protože jsme si tehdy mohli objednat z hromady knih,omalovánek a vystřihovánek. Pro většinu rodičů to tehdy byla podobně děsivá prodejní strategie jako dnešní sbírání bodů v supermarketech. U nás doma se ovšem proti knihám nikdy neřeklo slovo. Jak já byla z téhle nadšená!! A jak jsem byla hloupá,že jsem ji půjčila a už nikdy ji potom neviděla..
Fenomén "Spejbl" ve své prvopočáteční, de facto embryonální podobě. Ta vnější se kupodivu změnila jen pramálo, vnitřně nám však pan Spejbl pozoruhodně vyzrál (neptejte se: na koho?, ptejte se: v co?). Z jakéhosi pouťového paňáci, možná i cirkusového klauna, vyzrál ve zcela soudobého, občas bezradného a občas pedantického otce, takového, jakých je všude plno, jako jsme třeba vy, nebo já. Ale ta původní, pimprlová podoba taky nebyla úplně k zahození. Bystřejší dítě při čtení záhy zjistilo, že Spejbl rozhodně žádný "hlupák" není, že svoji neuvěřitelnou zabedněnost jenom vtipně hraje, aby si mohl ze svého okolí dělat šoufky. Tím vlastně docela připomíná jiný český fenomén: Josefa Švejka. V této souvislosti není bez zajímavosti fakt, že při hledání vhodného Spejblova partnera, ještě před zrozením Hurvínka, zkusil Skupa postavit Spejbla na jeviště právě vedle loutky Švejka, ale to samozřejmě fungovat nemohlo...
A znáte někdo knížku Kutílkové? Od tohoto autora. Pamatuji si, kdýž mi ji jako dítěti četla babička. Veliká postel, stařičká babička na židli vedle ní a nad hlavou svatý obrázek..... Mám ji doma, v zuboženém stavu čeká na zásah zkušeného knihaře. Je to to největší dědictví po mé milované babulce.
Tuhle knihu jsem jako dítě miloval, přečetl jsem ji mockrát a jako autorka předchozího příspěvku jsem ji někomu z kamarádů zapůjčil a tím o ni přišel. Dnes , kdy mám vnuka budu ji muset znova koupit abych ji mohl vnoučkovi přečíst.
tuhle krásně psanou knížku jsem četla v první třídě-dostala jsem ji za vysvědčení a během prázdnin jsem ji přečetla tam i zpátky, pak jsem ji někomu půjčila a tím ztratila. Ale vím, že se mi příběhy Kašpárka, Spejbla i Kalupinky moc líbily. Sháněla jsem ji, když byly děti malé, ale tenkrát o ni nebylo ani vidu. Až díky Databázi- kdy jsem jen zkusila, jestli tady není......a hurá nejenže tady byla , ale i volná v bazaru. Už se těším až ji budu číst vnoučatům. Obzvláště co mi zůstalo v paměti tak to byly sušenky s meruňkovou marmeládou a pak to, když chtěl Spejbl na Severní kvočnu a chlapeček, který schválně zůstal v hledišti po zavírací době...
Autorovy další knížky
| 1969 |  Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat |
| 1968 | Veselá dobrodružství Kašpárka, Spejbla a Hurvínka |
| 1948 | Pohádky před spaním |
| 2003 | O Spejblovi a Hurvínkovi |
| 1957 | Veselé příhody Kašpárka a Spejbla |
Veliká švanda a slovní humor. Bavila mě jako dítě a baví dodnes. Byli tak chudí, že neměli na chleba, a tak si museli mazat máslo na čokoládové dorty... A už jste hráli na kolenatého?