Kat hejtmana Žižky
Jan Bauer
Šokující historický thriller vrhá nové světlo na postavu slavného vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Autor zcela překvapivým způsobem vysvětluje, jak mohl prý více než šedesátiletý válečník stanout v čele husitských vojsk a úspěšně je vést do všech bitev. Zároveň přivádí na scénu historikům zcela neznámou postavu bývalého královského kata Matěje, který se stává Žižkovým věrným druhem. Právě tento někdejší společník krále Václava IV. připravuje husitskému hejtmanovi cestu k jeho pozoruhodné kariéře. Ale v okamžiku, kdy se mu to hodí, ho zrazuje a přebíhá na stranu Žižkova největšího nepřítele. Oblíbený spisovatel literatury faktu tentokrát záměrně zvolil beletristické zpracování známých historických událostí, aby mohl lépe představit své fantastické hypotézy. Při četbě jeho napínavého románu si budete neodbytně klást otázku: A co když to tak doopravdy bylo?... celý text
Přidat komentář
Tajemný kat Matěj v zákulisí tahá za nitky, intrikuje a kuje pikle, čímž dle svého uvážení určuje běh českých dějin v době husitské a možná i dále. Aneb nikdy nevíte, co se může dít v pozadí.
Od této knihy rozhodně nečekejte seriozní pohled na historii. I když základní linie asi historickým událostem vcelku odpovídá (nejsem znalec husitské doby a tak to neumím objektivně posoudit), tak autor má na tyto události poněkud jiný a hodně svérázný pohled. I když jsem už po začátku knihy uvažoval, že ji odložím jako naprostý blábol, tak jsem to neudělal a nelitoval jsem. Příběh mě zaujal, líbil se mi i styl, jakým autor píše. Je to takové lehké, odpočinkové čtení, pobavilo mě a nenudil jsem se u něj. A že autor poněkud popustil uzdu své fantazii, to mi vůbec nevadilo.
Historická slátanina. To je asi správné zařazení tohoto díla. Počínaje základní myšlenkou, že Žižka byl vlastně svůj syn. O postavě kata Matěje nemluvě. Toto vraždící monstrum bylo už roku 1346 u Kresčaku, přesto v plné síle kudy chodí tudy vraždí. Počínaje Vaclavem IV. přes oba Žižky až po Ladislava Pohrobka. O arcibiskupech a dalších historických osobnostech nemluvě. Jen tak bokem asi zavinil i Lipany. A když autorovi docházela fantazie opisoval scény z Vávrova filmu.
Příběh z dob, které patří mezi moje nejoblíbenější, ale nijak zvlášť mě neoslnil. Ze všeho nejvíc jsem byl zmaten z toho, že Jan Žižka vlastně nebyl Jan Žižka...
Návod, jak popisovat dějiny "bez omáčky" zábavnější formou.Pravda, autor popustil uzdu fantazie trochu víc, ale základní dobové údaje dodržel.Postavy ploché, děj jednoduchý, ale já se bavil.
Není to úplně špatné, ale něco přebývá a něco chybí .
Co přebývá? Zápletka se záměnou je vlastně nepodstatná. A co chybí? Třeba vysvětlení, kdo je vlastně Matěj a motivace některých Matějových činů. Také zajetí se dalo pro příběh využít víc.
Příběh jako takový celkem ujde, jak už bylo někým bylo řečeno, je to svým způsobem "Jirásek naruby" , možná až příliš naruby. Postavy nejsou vykresleny moc věrohodně a pointa také nic moc.
Docela slušná "fantasmagorie." Místy až úsměvná, (prznitel hošíků král Václav, údajný poměr královny s Janem Husem, "Jan Žižka" (!) náhodou donucený bojovat za kališníky při absenci takřka jakéhokoliv cítění s myšlenkovým proudem radikálů atd.) což ve spojení s poměrně černobílým vyobrazením husitů v negativním slova smyslu vytváří asi hrůzostrašnou osnovu románu, ale světě div se, s jistou dávkou nadhledu se mi kniha jako celek líbila, nenudil jsem se.
Děj sám o sobě není napínavý, chybí v něm dramatické okamžiky a hrdinové nejsou vylíčeni tak, aby se o jejich osud čtenář strachoval. Možná by bylo lepší, kdyby se jim autor více věnoval z psychologického hlediska a objasnil tak smysl jejich konání. Takto se zdají být některé události nelogické. Záměna je zcela zbytečná a přispívá k nevěrohodnosti příběhu. Kladem knihy je, že si čtenář zopakuje místa husitských bojů, ale musí se v nich nadmíru brodit potoky krve a dávat pozor, aby neupadl do spárů fanatických táborských ženštin. Jediné místo, kdy děj slibuje zajímavé čtení, je turecké zajetí, o němž se však autor nerozepisuje. Nepříliš vydařené dílo.
Z četby mám dost smíšené pocity. Příběh se drží základních historických faktů husitských válek a je docela napínavý. Trochu cynický popis chování husitů je asi bližší realitě než u Jiráska. Záměna Ješka za Jana Žižku je originální nápad, postava kata Matěje je licence, na kterou má autor právo. Ale chybělo mi nějaké zdůvodnění, proč je Matěj takový, jaký je, kde se vzal a co bylo dál.
Popis začátku husitské doby z pohledu dnešního skeptika. Mnohé určitě tento román nepotěšil, otřásl jejich Jiráskem a vším co se dosud o této době dověděli. Bohužel ani ti, kteří četli např. něco z díla historika Pekaře neocení povrchnost příběhu a reálií této doby. Doufám ale, že také bude dost těch, kteří si na základě této knihy přečtou další historické romány a budou více přemýšlet co jsme jako národ byli a jací jsme nyní.
Mám stejný názor jako pode mnou, dočetl jsem to spíš z povinosti. Ani bych to nezařadil jako historický thriller, spíš jen historický román, nic víc, nic míň.
Ze začátku skvělé, později úroveň mírně klesá a pak to najednou tak z ničeho nic, bez pointy, končí.
Dočetla jsem to spíš z povinnosti, třebaže mám moc ráda historii i knížky pana Bauera. Na historické thrillery a detektivky asi nejsem ten správný typ ...
Autorovy další knížky
2014 | Milenec rudé komisařky |
2009 | Pražský rozparovač |
2015 | Krvavé léto |
2009 | Vampýr z Koňského trhu |
2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Jedna hvězda za to, že autor nejede na vlně hrdinných husitů a jejich charakterního velitele. Naopak Žižku vykresluje jako pragmatického lapku, který je ochoten pro záchranu vlastního života a prospěchu klidně přejít k nepříteli a jediné, co ho žene je nenávist k Zmikundovi. A husity podává jako zmanipulovanou lůzu, která je v krutosti vůči nevinným a bezbranným stejně "vynalézavá" jako její protivníci. Celé období husitství pak vidí jako totální rozvrat českého království.
Druhá je pak za to, že i když se pár anachronismů vetřelo, historicky doložené události respektuje a nepracuje s nimi kreativně jako jeho grafomanský kolega Vondruška.
Jinak je ale kniha napsaná velice jednoduše, spíš než o souvislý děj jde o střípky, které ve výsledku ukazují celkový obraz. A také schématicky. Vždycky, když je třeba se nějaké postavy zbavit, nastupuje kat a je po problémech.