Káťa, Katrin, Katynka
Alena Santarová
Vtipně napsaný příběh čtrnáctileté dívky Káti, citlivého, poněku rozkolísaného děvčete, které v průběhu jedněch prázdnin si musí vyřešit své první základní životní otázky.
Přidat komentář
nalezená v knihobudce. A přitom docela milá dívčí knižečka. Sice Káťa vlastně neví, co chce, občas ak trochu působí i knižečka, ale celkově velmi milé počtení. Osvěžující byla Una-Jaruna, to by mě nenapadlo tahle "komolenice". Strašně se mi líbila postava babičky Katynky, dokonce její příběh zaujal víc než ten aktuální, dětský. Ráada jsem se vrátila spolu s ní do období první světové války, ba i pár slziček pustila. A co příběh moderní ?? soudě (nebo spíše odhadujíc) podle věku babičky, odehrával se pravděpodobvně v 50tych letech 20.století ??? někdy působil aktuálně i na modernější dobu, někdy zas brzdil. Překvapila postava dědy - intelektuála nad věcí, kdybych ho měla vystihnout jedním slovem -- byla by to ironie. Nesourodá směs vnoučat, jejich kamarádi, které poznávají na malém městečku na ŠUmavě (Enuna - přezdívka i týpek za všechny drobné !!!). Káťa a její první lásky, a taky období druhého vzdoru a první puberty...jsem zvědavá, zda si přečte i náctiletá dcera a co na ni řekne ;))
akorát místy takové že přijede si jen tak kamarádka a ubytujeme ji (Una), zároveň ji pomluvíme a pak taky vystěhujeme - působilo trochu drsně a nereálně..
však počtěte a uvidíte ;)
Další prázdninová četba roku 1988. V té knize je hodně skrytého moudra. Osmacka Káťa se nechá oslnit falešným pozlatkem, kterým disponuje její kamarádka Una - ale během prázdnin na Šumavě díky svému okolí a deníku své babičky, která toužila stát se lékařkou v době, kdy něco takového bylo téměř nemožné, se vrací se svému pravému já, z Katrin se stáva opět Káťa odhodlána jít do za svým snem.
Kniha, která mě provázela celým dětstvím, četla jsem ji každé prázdniny. Voní šumavskými loukami, prázdninovou pohodou, vodou a lesy. Stále jsem prožívala Kátino dospívání, její krásný vztah s babičkou, babiččino dětství, touhu stát se lékařkou, láskyplný vztah s dědečkem. Je to kniha o správné rodině a laskavých lidech. Poučná i dojemná. Dala bych i 10 hvězd.
Tato kniha se mi zvlášť nelíbila. Přečetla jsem ji do konce, neodložila v půlce čtení, ale přeci jsem čekala trochu více. Ale každému se líbí něco jiného. Já jí tenkrát dost porovnávala s knihami St. Rudolfa. A to asi byla chyba.
Nijak zvlášť mě nepřirostla k srdci, nějak jsem příběhu nepřišla na chuť. Stává se to, když třeba knihu přečtete v nepraví čas, což se asi stalo mě. No už jsem vyrostla dávno z pubertálních střevíčků, takže mě to nijak neoslovilo.
Knihu jsem dostala před mnoha a mnoha lety k Vánocům a četla jsem ji mnohokrát. Vzpomínám si, jak Káťa pekla kočičinu. A také na to,jak babička usilovala o to,aby mohla studovat.
Krásná knížka,četla jsem ji už fakt strašně dávno, ale pamatuju si že byla moc fajn.
Další z mé dívčí knihovny v době koronaviru. Teď po letech mně přijde ... jak to napsat ... taková socialistická. Ale příběh je to hezký a chvilkami vtipný.
Vysloveně oddychová prázdninová idylka. Vzhledem k zavřeným knihovnám prohlížím vlastní zdroje, a protože mi nevadí číst knížky, které jsem už dávno četla, s chutí jsem se pustila do této.
Káťa je skoro patnáctiletá slečna, která chce po prázdninách zanechat školy a stát se manekýnkou stejně tak jako její kamarádka Una. Jenže než se tak stane, musí přežít prázdniny u dědečka a babičky s menšími dětmi a to je tedy pořádná otrava.....
Milá kniha, příjemné čtení nejen o Kátě, ale i o těžkém životě její babičky.
Vrátila jsem se tohle léto ke knize , kterou jsem v dětství četla milionkrát. Dostala jsem ji od táty v 10- letech s věnováním, které se tehdá do knih dost často psalo. Protože jsem knihy půjčovala kamarádům, kniha se mi v čase ztratila. Když jsem nedávno koukala tady do BAzaru a našla jsem ji, hned jsem odepsala a kniha během týdne ležela u nás na stole. A to překvápko, když na přední straně bylo - k Vánocům od táty.... byly to asi jiné Vánoce a jiný táta než ten můj, ale i tak mě to dojalo. Kniha je pro ... náctileté holky, co začínají koukat kolem sebe úplně TOP prázdninové čtení.
Káťa se těší na prázdniny u babičky na Šumavě, jenomže některé plány jejích bratranců a sestřenic se jí zdají až moc dětinské, a tak si raději nechává říkat Katrin a s kamarádkou Unou nosí nosy pěkně nahoru. Jenomže výlet na řece nakonec zní jako docela dobrý nápad a tak je z Katrin zase Káťa. Navíc objevuje ve starém památníčku zmínky o jisté Katynce, ze které se vyklube její babička, která jí ráda poodhalí něco ze své romantické minulosti. Krásné prázdninové čtení.
Knížka, ke které se ráda vracím. Je napsaná poutavě a také oddychově. Nemusí se u ní moc přemýšlet. :) A myslím, že i v dnešní době má co nabídnout. :)
Zajímavý vtipně napsaný prázdninových příběh. V dospělosti se mi líbil o něco víc než kdysi v pubertě. Dilema Káťi, jestli být na prázdninách na venkově "velkou dámou" nebo obyčejnou upřímnou holkou. Ještě že mě tenkrát od čtení neodradila ta obálka.:-)
V pubertě jsem byla dívčími romány hojně zásobována mou babičkou, tenhle nemohl chybět, samozřejmě. Patří k těm nejlepším.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Káťa, Katrin, Katynka |
| 1968 |  Od úterka do soboty |
| 1965 | Slon v domácnosti |
| 1966 | Program na neděli |
| 1960 | Znamá neznámá |
Haki34 : Tak Enuna byl bez konkurence, bez predpirky a bez namaceni : "Máti, tady je to sile. Já to nevydr. Protože je to votra. "
Jinak na tu knížku rada vzpomínám, skutečně se ten prázdninový příběh odehrává koncem padesátých let - tehdy ji četla i moje mamka. Je až s podivem, že tam nebylo žádné soudruhovani a jiná ideologická masirka. Jinak Una, to byl také pripad. Navrch huj a vespod fuj.