Ponorka
Thomas N. Scortia , Frank M. Robinson
Katastrofy série
< 4. díl >
Napínavý román o atómovom nebezpečenstve hroziacom ľudstvu. Posádka atómovej ponorky je v ňom vmanipulována do situácie, kedy si má myslieť, že počas jej plavby vypukla tretia svetová vojna.
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2000 , Ikar (SK)Originální název:
Gold Crew, 1980
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem vyslechla audio a musím říci, že zajímavě načteno.
Děj knihy z jaderné ponorky mě bavil, i když je už notně zastaralý. Ovšem v době psaní knihy bylo toto nebezbečí jaderných ponorek velmi alarmující.
Knihy této kategorie by měly mít místo tradičního poděkování všem, počínaje rodinným psem a konče stranou a vládou, jasně napsaáno: JEDNÁ SE O DOBOVÉ DÍLO! Posuzovat ho z dnešního pohledu a ještě ho přirovnávat ke konkrétním událostem zcela odlišného charakteru, je unfair jednání. Autoři psali v nějaké době s využitím znalostí v onom čase ne/dostupných (U.S. Army jim také všechno nevykecá a většinou se od podobných příběhů distancuje). Pokud ji porovnáme se současností a vynecháme práci na chování a psychologii postav, nemá smysl ji číst. Což by byla neuvěřitelná škoda.
Vypukne-li na jaderné ponorce ponorková nemoc, je zaděláno na globální průšvih. Kniha mohla v ČSSR vyjít už v roce 1988, protože nastavovala zrcadlo západním imperialistům. Ale v roce 2000 to byla pro změnu havárie ruské jaderné ponorky Kursk, která představovala vážné riziko pro životní prostředí.
Podobné zbraně ohrožují svět, ať stojí u kormidla Joe nebo Vladimir!
Znova jsem knihu přečetl po mnoha a mnoha letech a nebyl vůbec zklamán. Narozdíl od Clancyho "Honu na Rudý říjen" je zde mnohem méně onoho amerického přímočarého, hvězdopruhatého reaganovského "hurápatriotismu" a hry na "hodné a zlé hochy", zato mnohem více psychologie, s řadou velice živých, zajímavých postav - Renslow, Cullinane, Harris, samozřejmě van Meer, Warden, Schulman, Bailey, Meslinsky... každý z nich je naprosto jiný, má svou psychologii, historii, motivace, ale i frustrace, slabiny...
Perfektně je zachycené, jak k obrovským, šíleným technickým katastrofám dochází nepatrnými přehlédnutími - tím spíše, čím je systém komplexnější, složitější, automatizovanější... Nejslabším článkem jsou lidé, jak výslovně napsal už dávno (1971) anglický novinář Charles Douglas-Home: "... jediný nespolehlivý prvek systému, jediné zranitelné místo a jediný poněkud nepředvídatelný faktor na ponorce je 150 mužů její posádky".
A kniha zdůrazňuje zcela správně, jak otřesné následky může mít politická nezodpovědnost, jak odpudivé mohou být následky chování, když se s lidmi začne (ať je motivace jaká chce) zacházet jako s laboratorními potkany. Což jsme si recentně mohli tvrdě ověřit na vlastní kůži.
Knížka je ke konci až příliš filmově vygradovaná, ale v zásadě je zápletka zcela uvěřitelná - zvláště pokud si uvědomíme, že několikrát stál svět opravdu vlásek od jaderné války během podobných supertajných akcí (nejen) na moři...
A i coby technothriller z "blízké budoucnosti" - byť přímému soupeření vyrovnaných supervelmocí je v zásadě učiněn konec - román stále funguje, je stále neuvěřitelně živý.
Je navíc (a to velmi oceňuji) psán pečlivě, po důkladné předběžné přípravě obou technicky vzdělaných autorů, což je (alespoň pro mě) velké plus.
Posluchala jsem jako audioknihu. Na začátku jsem vydržela jen proto, že to dávalo tušit, že druhá půlka bude jízda. Normálně mám ráda, když se autor dostatečně věnuje soukromí postav i tam, kde to pro zápletku není nijak kritické, ale tady na mě všechna ta nešťastná manželství a partnerství byla trochu moc, chtěla jsem slyšet hlavně příběh o ponorce a ne kdo na koho žárlil během studií. Postupně se poměr zlepšoval a druhá polovina opravdu byla parádní. Takhle nějak si představuju knihu, kterou by si užil můj děda (i když tam nebyla žádná sranda). V podstatě od chvíle, kdy cvičení začalo jsem si říkala, že to by bylo něco pro něj. Je zvláštní, číst / poslouchat knihu, kterou byste nejraději po dočtení dali někomu, kdo už si ji nevezme.
v 90. letech byly oblíbené katastrofické romány a filmy, tahle kniha je příkladem, na můj vkus průměr na knihu od autorů Skleněné peklo to nemá, kniha byla rovněž zfilmována v roce 1986 pod názvem Fifth Missile ( pracovní název Gold crew- Zlatá posádka) ale i film nedosáhl úrovně jako film Skleněné peklo
Je to takové moc překombinované. Obyčejný průměr, který se nedá srovnat s jejich dalšími knihami ( hlavně Skleněné peklo ). Proto také hodnotím jen třemi body.
Je zajímavé sledovat, jak literární zástupci tzv. katastrofického žánru ze 60. a 70. let nedobře stárnou. Zjistil jsem to už před nějakou dobou při čtení Haileyho Letiště, což byla kniha, kterou jsem v mládí zbožňoval, a při moderním čtení v dospělosti jsem s ní měl velký problém. Ponorka je zástupcem téhož žánru a trpěla pro mne stejnými neduhy, přesto že jinak ponorkové příběhy mám rád - obrovské množství postav, většina z nich k tomu ještě provázených rodinnými trably a různými druhy depresí a neuróz, děj knihy strašlivým způsobem rozmělňuje a zakrývá jinak celkem pěkně postavenou zápletku o tom, kam se může zvrhnout jedno riskantní námořní cvičení. Ale tak se prostě tenkrát tento žánr psal. Zajímavé je, že to není tak dlouho, co jsem četl Clancyho Hon na Rudý říjen, což je něco hodně podobného, jen bez těch neustálých neuróz a osobních problémů - a to u mě fungovalo prakticky bez vad. Zde jsem měl při čtení stálý pocit jistého zklamání. 60%
Bylo to sice hodně napínavé, ale připadalo mi to taky hodně překombinované. Prostě jsem tomu příběhu nedokázala uvěřit natolik, abych dala pět hvězd.
Moc doporučuji
Velice napínavá a na konci i dojemná kniha. Postavy jsou věrohodně vykreslené, i celá politická stránka věci. Moc se mi líbil styl, kterým to bylo napsané, kdy autoři vyprávěli příběh střídavě popsány z pohledů různých osob, což pomohlo, abychom si udělali lepší představu o jejich myšlení. Krásně se to četlo, přesto že tísnivá atmosféra byla až vyčerpávající.
Další napínavá kniha těchto autorů na kterou se těším až si znovu někdy zase přečtu. Dnes už bych děj nemohl odvyprávět.
Od prvej chvíle ma to chytilo a nepustilo až do konca. Zaujímavý a napínavý dej. Výborná oddychovka.
Ponorka bylo mé druhé počtení od autorské dvojce. Knížka se hezky čte a dobře vykresluje přemýšlení v dobách studené války, když se do hry navíc zamíchá chemická otrava a paranoia. Dobrá knížka
Sice relativně předvídatelné, přesto napínavé a čtivé. Vykreslení většiny hlavních postav je parádní a zdeptaný Van Meer společně s unaveným Renslowem jsou povedení "hrdinové". Kapitán Harris a jeho a postupné upadání v šílenství je popsáno zcela uvěřitelně.
Ze začátku jsem očekával naznačený vývoj a řízenou krizi. Později díky náhodám, až mnoho náhodám se vše komplikuje a začíná děj žít vlastní životem. Dobrý fiktivní příběh o arogantním kariérismu, lidských slabostech, velké paranoie v malé ponorce a hrdinství, které má mnoho podob.
Aby selhal několikrát zálohovaný systém, je k tomu potřeba souhra hned několika obvykle hloupých náhod, jako třeba při letecké katastrofě. Myslím, že v tomto případě vznikla skvěle čtivá a napínavá kniha, ve které děj graduje. Navíc prostředí jaderné ponorky je velmi atraktivní. Určitě si ji rád zase přečtu.
Je zde opět známá a osvědčená autorská dvojice Scortia a Robinson (viz třeba jejich vydařené Skleněné peklo). Tentokrát přichází ve svém katastrofickém románu s bohužel stále aktuálním námětem ohrožení jadernou zbraní. Děj je umístěn na atomovou ponorku Aljaška mimořádné ničivé síly, kde se řeší akutní krizová situace a velmi reálně hrozí nebezpečí stisknutí knoflíku pro odpálení jaderných hlavic. Jak je u tohoto autorského dua dobrým zvykem knížka se vyznačuje zajímavou zápletkou i zpracováním, nezbytným napětím a detailní znalosti popisovaného prostředí. Doporučuji.