Katedrála hrůzy
Jeffery Deaver
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1325/bmid_katedrala-hruzy-TfP-1325.jpeg
4
512
512
Tate Collier dříve patřil k nejrespektovanějším žalobcům ve státě. Nyní je z něj rozvedený gentleman, který obhospodařuje farmu na venkově a snaží se zapomenout na minulost. Aaron Mathews měl před sebou strmou kariéru klinického psychologa, ale rozhodl se napřít svůj talent k dosažení morbidnějších cílů než je léčba pacientů. Veškerá jeho snaha směřuje jediným směrem: krutě se pomstít Collierovi prostřednictvím jeho sedmnáctileté dcery. Když Matthews splní první body svého ďábelského plánu a začne systematicky ničit všechny, kteří se mu v tom snaží zabránit, Tate pochopí, že jeho poklidný život končí. Spojí se se svou bývalou ženou, protože jedině tak může zastavit psychopata, jehož přesvědčovací schopnosti jsou stejně nebezpečné jako nože, pistole či jiné smrtící zbraně… Katedrála hrůzy je dlouho očekávaný a kompletně přepracovaný klasický thriller Jefferyho Deavera, který je nabitý strhujícím dějem a četnými překvapivými zvraty.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2001 , DominoOriginální název:
Speaking in Tongues, 2000
více info...
Přidat komentář
Psychopat je ten nejhorší člověk, který je nepředvídatelný. Těžko se určuje další jeho tah, co chce udělat, na co se zaměřuje a proč to dělá. Nerada bych se s někým takovým ve svém životě potkala.
Nenadchlo mě to, ale zase ani nezklamalo. Radikálních zvratů, jaké autor rád používá v jiných románech, se zde nedočkáte, ale i tak měla kniha dobré tempo, zápletku i solidní vyvrcholení v závěru.
Na Deavera velmi sympaticky nekomplikované :-). Byla jsem docela ráda, že se dalo jednoduše poznat "kde je zakopaný pes" a pak jen s napětím čekat, jak to bude dál :-).
Nedoposlouchala jsem. Deavera mám ráda, hlavně sérii LR, ale tady mi asi příliš vadil projev předčítajícího, nemohla jsem se do toho zabrat. Třeba to někdy zkusím "na papíru" ještě jednou.
Po několika zklamání z knížek Jefferyho Deavera, mě tato mile překvapila a líbila se mi celá, od začátku do konce, měla krásně plynulý děj s dobrou zápletkou.
Vzhledem k tomu, co jsem o knihách Jefferyho Deavera slyšela mě, Katedrála hrůzy zklamala..chybělo mi vystupňované napětí, zatajený dech, prostě vše, co slibují recenze. :-( Přesto ale zkusím jiný jeho příběh, snad se mi bude líbit víc..
Trošku jsem se bála pokračovat ve čtení po asi pěti stránkách, nemohla jsem se začíst, ale nyní jsem ráda, že jsem se překonala.
A opravdu to stálo za to, skvěle vystižená postava Megan a i Aarona. Ti pro mě byli ti hlavní, někdy jsem měla pocit, že prožívám to, co Megan. A když slyšela např. za sebou kroky, zjistila jsem, že mám zrychlený dech, jako bych tam byla já.
A to se mi na autorovi líbí, vtáhne vás do děje, ani nevíte jak.
Kdo má rád tento typ četby, mohu jen doporučit.
Skvělá a napínavá knížka. Motiv i prostředí starého blázince sice není nijak originální, ale přesto to neubírá na zajímavosti. Naprosto jedinečné je ovšem používání logiky a mluvení - pokud člověk umí obojí, velmi lehce může manipulovat okolím. Místy to zřejmě bylo přehnané, ale i tak to krásně ilustruje, jak jsou lidé ovlivnitelní. Jen těch různých akcí a zločinů bylo celkem dost na to, že se vše odehrálo vlastně během jednoho dne.
Knížku jsem našla v antikvariátu se slovy "Pecka, Deaver!" a doma se do ní hned pustila. Byla skvělá, úplně dokázala vtáhnout do děje. Prožívala jsem vše, co se v ději stalo, měla jsem husinu po těle a to se mi moc často nestává. Knížka byla chvílemi vážně nechutná. A to je jen dobře..
Ztotožňuji se s Niu v tom, že je strašné mít v okolí manipulátora, který dokáže uhodnout naše nejniternější myšlenky a předvídat naše jednání. Bylo šílené, že vrah byl vyšetřovatelům neustále v patách a dokázal likvidovat důkazy ještě dřív, než je stihli použít. Dobře napsaná detektivka.
Přečteno, zajímavý děj - zase něco z jiného soudku, ve srovnání s Tanečníkem trochu slabší, ale vůbec neva - jdu na další!!! Deaver je stejně fajn.
Tak tohle nebyl klasický Deaver, jakého znám. I když i zde bylo pár překvapivých okamžiků, tak tomu něco chybělo. Nicméně během čtení jsem měla dost nepříjemný pocit, někdy mi tuhla krev v žilách a říkala jsem si, že knihu odložím, že na to nemám žaludek. Autor (alespoň pro mne) zachytil skutečný děs únosu a dovedla jsem si představit prožitý strach postav. A jen ta představa, že někdo umí tak vládnout slovem, vyvolat ve druhých to, co v této knize, mě děsí.
Kniha Katedrála hrůzy se mi líbila, ale ne natolik, abych jí dala plný počet hvězdiček. Bylo to skvěle promyšlené, ale byli tam mezery. Vrah / únosce byl skvělý propracovaný, působil až strašidelně, jak byl chytrý a dokázal ovlivnit lidi. Toho musím jenom pochválit. Hlavní hrdina Tate Colier mi bohužel nebyl sympatický a to samé musím říct i o Bett jeho bývalé manželce. Kromě toho, že mi nebyli sympatičtí hrdinové se mi kniha četla v celku lehce. Byla poutavá a zajímavá, ale přesto jako by jí něco chybělo. Moje hodnocení je spíše kladné než záporné. Jsou to tři hvězdičky z pěti.
Název knihy mě velice nalákal. Ale bohužel tady platí když ptáčka chytají pěkně mu zpívají. Nemám to ještě dočtené a doufám, že to se sebezapřením dočtu. Bohužel touto knihou mě zklamal. Více se mi líbí ty knihy kde je Lincoln ty mají "koule"
Štítky knihy
vraždy pomsta detektivové kriminální thrillery
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Detektivka, která má spád