Dotek vetřelce
Gini Koch
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331505/bmid_dotek-vetrelce-5aN-331505.jpg
3
60
60
Katherine "Kitty" Katt série
1. díl
Katherine „Kitty“ Kattová je zrovna na cestě do práce a to poslední, co čeká, je až příliš blízké setkání s mimozemšťanem. Přesněji s rozčileným chlapem, který se jí přímo před očima promění v okřídlené monstrum jako z béčkového hororu a začne likvidovat všechny v okolí. Ze zpětného pohledu by asi bylo lepší vzít nohy na ramena. Místo toho se Kitty, obchodní manažerka ozbrojená jen kabelkou a opravdu kvalitním plnicím perem, rozhodne agresivního emzáka zastavit. Do toho se uprostřed řevu a všeobecného chaosu najednou objeví hezoun v obleku od Armaniho, představí se jako Jeff Martini z blíže neurčené (a podle všeho tajné) agentury a trvá na tom, že si Kitty musí promluvit s jeho šéfem. Aniž to Kitty tuší, právě začíná její život mezi mimozemšťany – kteří jsou ale zatraceně sexy…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , Fantom PrintOriginální název:
Touched by an Alien, 2010
více info...
Přidat komentář
Nechápu jak mohli vyspělí mimozemšťani přežít celou tu dobu než potkali slečnu Kitty??? Několikrát jsem myslela, že knihu odložím, ale nějak jsem to "dotlačila" až do konce. A jsem ráda, že je to za mnou. :-))
Snad jen Martini byl fajn chlápek :-)
První třetina docela vtipná s přislibem akčního scifi béčka, ale od druhé třetiny to už byla nudná scifi erotika pro postpubertální holčiny. Já rozhodně nejsem cílovka a knihu jsem dostal jako bonus k nákupu jiné knihy.
Knihu hned zítra hodím do knihobudky, třeba pobaví někoho více než mě.
Ale, me to pobavilo. Asi jsem cilova skupina. :-) Bylo to spravne pritazene za vlasy.
štítky knihy bych upravila na Sci-fi erotiku s trochou humoru. Dobře se to čte, ale je u toho potřeba trochu potlačit přemýšlení, jen tak si to užijete.
Hlavní problém této knihy je určení.
Obrázek, název, popis děje totiž evokují, že se jedná o jednoduché akční béčko pro chlapy s trochou humoru a spoustou akce a hlášek. Problémem je, že je to úplně jinak. Jde totiž o variaci na Stmívání. Jednoduché mírně akčně romantické melodrama pro postpubertální ženy okořeněné trochou sexu. A to je primární důvod, proč to u nás nemá úspěch, a v zahraničí to má už 17 dílů. Nečte to cílová skupina.
Chybu udělal vydavatel tím, že to nepropagoval jako bondovku pro holky, aka 50 odstínů běhny. Vlastně jakoby veganovi naservírovali párek s kečupem a pak se diví, že je vzteklý, uražený, rozmrzelý a nezvedá mu telefony.
Knížka je docela živě napsaná, čte se snadno, což je asi jediný důvod, proč jsem to dočetl. V cca polovině taky skoro přestaly megainteligentní husté slovní přestřelky mezi Kitty a Jeffem, protože ji konečně vojel a jak víme všichni, slova už potom nejsou potřeba :-)
Druhá půlka je o něco zábavnější, ale pořád si myslím, že nestojí za čtení (pochop, čtení pro bílého třicátníka s částečně misogynními, bigotními, xenofobními a diskriminačními názory na většinu společnosti).
Ale takhle, moje hodnocení se v tomto případě nesmí brát až tak vážně. I Stmívání jsem odložil po 200 stranách a už jen úpěl u šílených filmů, drže manželku za ruku. Ona si myslela, že to je mou romantickou duší, já potřeboval mentální dávidlo, abych to rozchodil. A totéž platí tu, nejsem totiž cílovka.
"Nevěděla jsem, jestli cítit úlevu, nebo strach. Rozhodla jsem se pro obojí, přece nebudu troškařit."
Na tuto knihu mě upoutal komentář tady na databázi, podle obrázku na obalu bych si ji nevybrala. I když velmi přesně vystihuje zaměření, náladu i styl příběhu. Asi budu muset změnit názor na některé typy ilustrací.
Nejsem si jistá, zda měla autorka v úmyslu napsat parodii na superhrdinské příběhy. S touto ideou jsem ke čtení přistoupila, ovšem na konci mi připadalo, že to všechno brala až příliš vážně.
Text byl vtipný, a to do té míry, že mě držel u čtení i v místech zahlušených rozvleklými vysvětlovacími pasážemi, které se mi v důsledku zdály vlastně zbytečné. Ano, autorka vymyslela poměrně komplikovaný svět, ovšem nahustit jeho pravidla do čtenáře stylem: „To bylo tak…“ nepatří mezi ideální řešení.
Kitty Katt je hrdinka přesně podle mého gusta. Hrdinské činy páchá tak nějak samospádem, když vidí vraždícího maniaka, usoudí, že by bylo dobré se ho zbavit namísto hysterického jekotu a útěku. A v každé druhé větě trousí trefné hlášky. Nepůsobila na mě jako hlupačka, na druhou stranu to, že strčila inteligencí do kapsy vědecký tým mimozemšťanů, mi přišlo trochu dehonestující pro Centaurijce. Ale co, vždyť byli pohlední, nemuseli být chytří.
Dějová linka tvořila nejslabší složku díla. V první půli autorka jenom přesouvala hrdiny z bodu A do bodu B, a přitom setrvale vysvětlovala. Až za polovinou se příběh trochu rozběhl, jak souboj s ústředním záporákem (v podobě ďábla, ach, takové klišé!), tak milostný trojúhelník. Za mě palec nahoru, jak elegantně celou situaci autorka vyřešila.
Nakonec jsem usoudila, že se mi kniha líbila. Komplikovaný svět chtělo vysvětlit jednodušeji, ale nebafla na mě žádná do očí bijící logická nesrovnalost a Kitty je prostě boží. Bavila jsem se, a o to při čtení přece jde.
(SPOILER)
Koukam, ze nejsem jedina, komu byla kniha zaslana jako neprodejny vzorek.
Autorka pise vcelku poutave, pribeh je vymysleny docela pekne, ale to je tak vse...
Hlavni hrdinka Kitty je superhrdinka od narozeni a az do jejich 27 let ji dokazala hlavne matka lhat o tom, kde vlastne pracuje. Otec ma povolani docela dobre utajitelne. To jak se Kitty smiri s tim ze ji sebere banda super sexy chlapu, v situaci, ktera by kazdeho normalniho cloveka (chapejte zen) uvedla nejmene do mdlob na pul dne, ani nemluvim (natoz se zachovat, jak se zachovala) a co se tyce smireni s mimozemskou rasou, tak to je teprve kapitola sama pro sebe.
Stvalo me tam neuveritelne, jak je znala a vsemu se dovtipi driv a lip, nez vyspelejsi existence. Kazdou obycejnou holku by to hned napadlo, vcetne toho, jak se zbavit obriho slimaka atp.
Mam sci-fi rada, ale tohle je teda k placi, pritom by stacilo o neco min prehanet a netlacit tolik na pilu co se hlavni hrdinky tyka. Mohlo to byt skvele, ale bohuzel neni...
Říkal jsem si, že tohle má dobré téma a pěkný obrázek na titulní straně, tak proč se do toho nepustit. Jenže druhý poradce za levým uchem mi říká – dostal's to zadarmo, je na tom napsáno „neprodejný vzorek“ já bych přistupoval s obavami. Jenže, jediná cesta, jak to zjistit, je, začít to číst. Jinak si člověk, tedy čitatel, nebude jistý, jak je to napsaný. Obsahuje to ty správné, momentálně celosvětově nutné a uznávané aspekty, bez kterých je problém, aby vám váš román někdo vydal. V příběhu je tudíž kladný černoch, ohromné SUV, jeden možná i více homosexuálů, nějakej ten mimozemšťan (který není nutný) a chytrá blondýna. Základy jsou dány. Jenže, obsahově je to příšerný. Jakoby paní spisovatelka ani nevěděla, jak s postavami pracovat a v jakém sledu informace o nich vypouštět.
Citát: Rozhodla jsem se, že ho nenávidím.
Úplně nejhůř je na tom hlavní hrdinka. Snaží se být chytrá a zároveň vtipná. Banda perfektně oblíknutých sexy mimozemšťanů skáče, jak ona píská a další krutí mimozemšťané se před ní třesou strachy. A když si k tomu ještě hlavní postava veme do ruky tužku, nebo pero, dojde i na nějakou tu mrtvolu. Vtipům jsem se tedy rozhodně nezasmál, formy mimozemského života jsou jednoduché, ničím nepřekvapující kusy masa a akce je tak nedodělaná, až se mi chtělo spát. Prostě všechno to je šíleně nevěrohodné a nic z těch akcí a mimozemšťanů mě nepřesvědčilo o tom, abych se do příběhu zažil. Doslova mě to z další nadcházející stránkou nutilo knihu odložit a přestat číst. A že jsem to ke konci skoro i udělal. Bylo to tak vyumělkované, že mě vlastně ani nezajímalo, jak to dopadne. A ono to ani tak nějak nedopadlo, protože je to připravené na další knihu. Jenže to už bude beze mě, a i když druhý díl opět dostanu „zadara“, ihned jej vložím do budkoknihovny, tak jak jsem to udělal s touto knihou.
Citát. Zatím vám nevěřím, ale možná za pár let budu.
Kdyby autorka předem uvedla, že hlavní hrdinka je jasnovidka, tak bych celkem čekal to, co jsem dostal. Akce je dostatečná, mimozemšťanů plno, zápletka v pohodě, ale včechno to zabíjí vševědoucnost hlavní hrdinky. Ta si potřebné informace vycucává z prstu podle toho, jak se jí to hodí. Rozluští během minut záhady, na které nepřišly stovky mimozemských vědců desítky let. Najde odpovědi na všechno, po jednom pohledu zjistí, že mimozemský text na kterém dělali kryptologové hromady let, je přeložen nesprávně atd. prostě "superwoman". Kniha je určena pravděpodobně spíše pro čtenářky.
I když jsem četla ty negativní komentáře, tak ani moc nechápu, k čemu se vztahují. Tohle je prostě paranormal romance, která obsahuje vše, co má. Je to skvělá oddechová četba, ve které si můžete prožít dramatické akční dobrodružství s jiskrným a hlavně nepřehnaným románkem. Autorka nesklouzla k erotické četbě a milostná linie je spíše doplňkem příběhu, který poutavou formou ztvárnil téma mimozemských civilizací. Já jsem se bavila a ráda bych si přečetla i pokračování, pokud bude. :) Z Fantom print můžu doporučit i svou srdcovku Dawnside, která je prostě top a nutně potřebuju pokračování!
Ze začátku jsem byla lehce skeptická, tento typ knih moc nečtu, ale byla jsem víc než příjemně překvapená. Příběh se mi moc líbil, bylo to osvěžující, vtipné, stránky ubíhaly svižně, přesně tohle jsem v tu chvíli potřebovala.
„Moje šílenství funguje poněkud lépe než vaše příčetnost.“
Některé dny se prostě daří. Vyhrajete ve sportce, sbalíte milionáře, nebo stihnete načas přijít do práce. Ovšem pak jsou rána, kdy je lepší nevylézat z postele, protože hrozí květináč, hluboká louže, nebo třeba zmutovaná superbytost pocházející z planety Tuhlebydlífaktmocvelcíahnusníšmejdi. No a právě proto je tu slečna Kitty. Ta se totiž neštítí ani těch nejšpinavějších triků, jen aby si mohla užít další noc plnou sexu s tím úplně nejvíc nejpřitažlivějším mimozemšťanem v galaxii. A samozřejmě pro záchranu světa. Za pomoci rockové muziky, předimenzovaného rodea a staré dobré baseballové pálky se pouští do boje, který prostě nemůže prohrát.
Zábavná dívčí komedie, říznutá poctivou dávkou paranormální romance. Tedy ne, že by si i z té nedokázala Gini Koch vystřelit. Slabinou je pouze její nadšení pro vysvětlování jednoduchých věcí natolik obšírně, že z nich vzniknou věci komplikované. A pak se v tom má čtenář (čti chlap) orientovat.
Nejhorší je, když se ocitnete v půlce knihy, autor po vás chce nějaké emoce, ale vy prostě nic necítíte, protože i přes tu spoustu plků postavy prostě neznáte. Tohle žánrově zmatené a přespříliš ukecané dílko jsem prostě nedokázala dočíst. Slibovali zábavu, humor a svižný děj, ale já se dost nudila.
Po dlouhé době knížka, u které jsem se i zasmála nahlas. Ačkoli urban fantasy zrovna není můj šálek kávy, po přečtení ukázky jsem si oproti menšímu obolosu narvala data Giny Koch do své čtečky a nutno říct, následně jsem nelitovala jediného investovaného haléře. Ta holka je přesně podle mého gusta. Hlavní hrdinka Kitty oproti Laře Croft disponuje nejen důvtipem, ale i ostrovtipem, není se pak co divit, že přitahuje emzáky jak klaďasy, tak hnusáky. Její dialogy a komentáře jsou vyloženě tahákem celé knihy. I proto jsem zamhouřila oko nad občasnými přeslazenými výlevy a i proto se budu těšit na další písmenka s Kitty v hlavní roli. Jen doufám, že ostravský nakladatel nás nenechá dlouho čekat na překlad dalších nejen slovních bojůvek Kitty & Aliens.
Vysloveně oddechová fantasy o sexy mimozemšťanech chránících pozemšťany před jinými mimozemskými vetřelci. Bláznivý první dojem se mi během čtení potvrdil, je to bláznivé čtení vhodné na dovolenou. Příběh se v průběhu děje opravdu dobře rozjede, čte se to skoro samo. Narazila jsem ale na pár krkolomných momentů, které rušily. Možná si autorka vybrala slabší chvilku a český překlad taky moc nepomohl. Určitě si ale přečtu další díl.
Giniin svět vetřelců je vtipný. Nebojí se odkazovat se na pop kulturu a psát s nadsázkou. Právě odlehčený tón celého příběhu, který v momentech karikaturuje žánrové klišé dělá z knížky pravou zábavu. Z průměrného stylu vyprávění vyniká neotřelá a až ignorantská vysvětlovačnost. Ano není to slovo ze slovníku, ale… Ale co?! :D Už dlouho mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby si autor řekl a co. Když na to dojde. Vyklopím to na čtenáře jako náklad čerstvého hnoje pro ukojení jeho zvrácených až fetišistických potřeb vědět. Kdo? Co? Jak? Proč? Jistě. Desítky vět brilantně inteligentní a značně nebojácné Kitty. Pro mě určitě veliké překvapení. Jen doufám, že autorka nebude otálet, resp. Neotálela, jelikož venku je už tolik dílů, a nandá nám čtenářům i nějaké ty šílenosti.
Jak mě Odd Thomas bavil pro svojí inteligenci, která narážela na příliš pokračování, cítím, že Kitty by snesla i 30 dílů. Tedy, když to Gini zvládne. A kdyby se přiblížila postupně k M.Y.T.H. Inc. tak za mě skvělé.
Dotek vetřelce
Šmarja co se mi to dostalo do ruk...
Tohle bylo fakt divný. První třetinu jako by psala nadržená školačka, narážky, flirtování, holčičí drbání a představy. Druhá třetina byla ve stylu erotického románu kdy se hlavní hrdinka takříkajíc ,,kamarádila" se svým vyvoleným. Jako tak všude možně, v posteli, ve sprše nebo ve výtahu. No a třetí třetina všemu nasadila útrpnou korunu. To že super rasa z vesmíru byla v reálu dutá jak bambus (co se týče nápadů tak za Kitty family zaostávali na celé čáře) bych ještě nějak skousl. Ale boha jeho co to jako bylo za souboje a za hlavního záporáka!!! To měl být jako střet nejtupějších? Mají super rychlost a využívají jí tak že běhají kolem? Jako že si nepřítel sám ukroutí hlavu jak je bude sledovat nenávistným pohledem? Celkově mi to má vlastní hlava úplně nepobírala, sám sobě se divím jak jsem to mohl dočíst.