Katka
Michael Třeštík , Tomáš Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439779/bmid_katka-e8K-439779.png
4
221
221
Sestupná spirála narkotik, krádeží, prostituce a celkového chátrání. A jenom občasné záblesky odhodlání s drogami skoncovat. Tak vypadala každodenní realita Kateřiny B v unikátním časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2009. Co tehdy Katka prožívala a co se s ní dělo poté? Její ucelený příběh ve formě autentických výpovědí zpracoval Michael Třeštík a fotkami jej doprovodil Tomáš Třeštík.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Pro mě zatím nejlepší kniha o drogách, kterou jsem četla, asi proto, že o životě Katky jsem už toho hodně slyšela, takže si její příběh můžu spojit s konkrétní osobou, což jsem například u Mementa nemohla. I přesto, že kniha je takovým shrnutím spousty článků a dokumentů, které jsme o Katce mohli vidět již v minulosti, což některým čtenářům vadí, ale podle mě by to bez toho nešlo. Myslím si, že je dobře, že je v knize popsán celý její život od dětství až do teď. Katky je mi opravdu líto, na začátku to byla opravdu nádherná holka a celý svůj život takhle promarnila bezdomovectvím, prostitucí, krádežemi, zničila si svoje zdraví. Co mě ale mrzí nejvíc jako člověka, který se s manželem roky snaží o otěhotnění a nic si nepřeje víc než zdravou rodinu a zdravé miminko a dělá pro to první poslední je, že Katka tenhle dar dostala, aniž by pro to musela cokoli udělat a neváží si toho a ani Terezka pro ni nebyla dostatečná motivace, aby s drogama přestala. I tak si myslím, že pro nás může být její příběh obrovské ponaučení. Navíc je kniha plná fotek, které ukazují, vzhledovou proměnu Katky a co s člověkem udělá drogová závislost a jak ho dokáže dohnat k věcem, které jsou pro lidi, kteří se s drogami nesetkali nepochopitelné. Knihu jsem přečetla za pár dní a určitě s k ní v budoucnu vrátím. Určitě doporučuji.
Na styl knihy jsem si musela zvyknout. Většinu textu tvoří přepsané Katčiny výpovědi. To jejímu příběhu přidává mnohem víc na autenticitě. A ta je tu skutečně výrazná. Mluví nespisovně, často opakuje slova nebo témata. Líčí však s takovou surovostí, že jsem místy měla pocit, že jí tak trochu vidím do hlavy.
Po půlce knížky jsem Katky začala mít plné zuby. Rozčilovalo mě, kolik šancí promarnila. Že nedokáže zůstat čistá ani den před porodem. Jasně, mně se to mluví, že jo, takhle hezky z pohodlí domova... Jenže opravdu, chtěla jsem jí věřit a doufat, ale pak vznikla nekonečná smyčka planých slibů, kterým ani ona sama asi nevěřila. Stále říkala, že půjde na detox, že zůstane čistá, že to zvládne. Ani narození miminka s ní nehnulo. Plná (?hraného?) odhodlání odjíždí po porodu na detox, dítě nechá v kojeneckém ústavu, slibuje, jak přijede za půl roku a bude moc zažít s dcerou nový život. Po třech dnech tam podepíše revers, o dítě se nestará a běží si sehnat dávku. A takhle stále dokola.
Než mi Katka přišla domů, hledala jsem si informace. Podívala se na dokument. Byl dost silným filmovým zážitkem, ze kterého jsem cítila velkou beznaděj. Přeci jen, když to všechno vidíte na vlastní oči, mnohem víc si musíte připustit, že je to skutečná osoba, že její dny vypadají stejně(a hůř) jako dny natočené.
Pokud jste dokument už taky zhlédli (je mimochodem třeba i na Netflixu), nedostanete od knížky zas tolik nového. Dodatky autorů a současné aktuality z Katčina života tvoří celkově tak 20%. Zbytek jsou, dalo by se říct, události dokumentu převyprávěn přesně Katčinými slovy.
Konečný doslov Tomáše Třeštíka byl něčím nesmírně důležitým. Zároveň jsem ocenila kultivovanější formu vyjadřování. Popsal tu svůj vztah ke Katce, jak se v průběhu let proměňoval, jaký z ní měl a má pocit. Dovolím si citovat poslední odstavec:
\\„Tak čau, zase si nějak zavoláme, jo?“ opakujeme pokaždé, když se loučíme. A pokaždé mě napadne, co když si už nezavoláme. Protože jestli si něco člověk s Katkou uvědomí, tak to, jak neuvěřitelně silné lidské tělo dokáže být, a zároveň jak křehký je život.//
Na styl knihy jsem si musela na začátku zvykat. Jsou to přepsána slova Katky do písemné podoby. Tím je to více autentické a mám pocit, že mi svůj příběh vypraví Katka osobně, což vlastně i tak je. Ale mluví nespisovně, často se opakují slova a někdy to své téma jede pořád do kola. Místy mi už lezla na nervy. Ale to je můj osobní pocit. Tolik šancí dostala a všechny promarnila. Proto je to skvělý příklad, co dokáži udělat drogy s člověkem.
Dokument jsem neviděla, četla jsem jen tuto knihu. Lidské tělo je opravdu schopno vydržet až neuvěřitelné množství zničujících zásahů.
Katku jednou najdou někde v rozpadlém squattu buďto předávkovanou, případně to její tělo už nedá a vypoví službu. Když ji ani vlastní dítě nedokázalo z toho srabu vyhrabat, tak už opravdu nic.
Nicméně překvapuje mě, že je schopná ještě celkem srozumitelně vést konverzaci, to jediné mne zaujalo, jinak je to pro mne opravdu troska.
Každopádně povinně dokument či knihu sdílet na základních a středních školách, ať je opravdu vidět, že tudy cesta rozhodně nevede.
Dokument jsem neviděla, a tak mne kniha zasáhla svou syrovostí.
Fotografie mapující postupný úpadek osobnosti pro mne byly velmi silné.
Kniha mě namotivovala ke zhlédnutí dokumentu.
Kdo očekává, že kniha bude nad rámec existujícího dokumentu, tak bude zklamaný. Jedná se o knižní shrnutí dokumentu od H. Třeštíkové a kromě pár aktualit v závěru kniha s ničím novým nepřichází.
Fotografie Tomáše Třeštíka jsou syrové, reálné, husí kůži nahánějící, ale skvělé.
Katka nikdy fetovat nepřestane, nikdy tu vůli neměla, teď už nejspíš nemá ani motivaci, bez drog by neměla v životě nic. Přesto obdivuju, co je schopné lidské tělo vydržet, a ačkoliv se mi feťáci hnusí, Katce z nějakého důvodu fandím. Věřím, že naprostou většinu lidí tato kniha odradí od jakýchkoliv experimentů s drogami, sama Katka je ale ukázkou, že pro většinu lidí odpuzující příběhy mohou někoho jiného nalákat a vzbudit v něm touhu drogy vyzkoušet. Protože i Katka ráda mluví o tom, co krásného jí na jedné straně drogy přinesly.
Viděla jsem dokument i film a je pravda, že mnoho nového jsem se nedozvěděla. Také je pravda, že autentická líčení Katky je nekonečná smyčka slibů, šancí, záchvěvů naděje a následných selhání. Katka se Michaelu Třeštíkovi přiznala, jak ji oslovila a přitahovala kniha My děti ze stanice ZOO. Kdyby jenom jednoho člověka tato kniha naopak odradila, má i vedle vynikajících natočených dokumentů smysl. A fotografie jsou nádherné a nekompromisní.
Vzhledem k tomu, že jsem viděla dokument, který mám stále v živé paměti, protože to bylo dost smutné a drsné, tak moje očekávání kniha nesplnila. Čekala jsem, že se dozvím spoustu informací nad rámec dokumentu, něco zajímavého. Ale byla to rekapitulace příběhu, nic nového mi to nesdělilo. Oceňuji ale krásné fotky, kterých mohlo být ale více.
Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla jak je kniha psaná.
Příběh kde se holka vzhledla v knize my děti ze stanice zoo.
Fetacka která s tim nedokáže přestat.
Žádné prekvapeni.
Jsem rada ze jsem knihu precetla a jednou ji dam precist i dcerkam
Kdo neviděl dokumenty, bude asi spokojený. Jinak většina to, co je známé. A těm, co sledují Třeštíky třeba na fb to nedá nic. Až na úvodní komentář od Michaela a závěrečný od Tomáše.
Je to čtivé, ale smutné. Katka stále jen opakuje, jak chce přestat, ale myslím že tomu nevěří ani sama. Je to pořád dokola, lži, drogy, obstarávání peněz na drogy, řeči o tom jak přestane, jak na tom není tak zle neb jsou i tací kteří dělají to a ono a tak ona nikdy nedopadne...a bum za chvíli tam je samozřejmě taky....nebo ty stále výmluvy: až bude to až tamto, já chtěla, říkala jsem ať si to nedává přede mnou, to on ona/on za to může.... když ji nedonutila ani dcera. Jo, do té doby jsem ji věřila, doufala, moc jsem ji to přála. Pak už mě jen vytáčela. Ale to už hodnotím ji, a ne knihu. Ta je dobrá. Ale tím jak Katka mluví, jasně že nespisovně a občas i vulgárně, tak to prostě je na čtení nic moc. Vyjadřování má dost jednoduché, jednotvárné. Na druhou stranu, za tolik let s drogami je to asi ještě dobrý. Stejně tak vzhled.
Fotky jsou úžasné. Je na nich hezky vidět, jak se Katka mění nejen věkem. Škoda, že nejsou barevné. Ale to by si byla kniha moc drahá.
Perfektní kniha, syrová autentičnost je varující, tohle by měli znát děti ve škole jako odstrašující četbu
Nebudu hodnotit Katku ani její příběh, ten si odžila a napsala sama. Co se týká knihy, vnímám ji jako povedené shrnutí již existujících dokumentů. Oceňuji fotografie.
Příběh Katky, díky dokumentu a filmu, jedné z nejznámějších narkomanek u nás. Pár vzpomínek na dětství a pak více jak dvacet let plných drog, krádeží, pochybného života, prostituce, chátrání a občasné snahy skoncovat s drogami.
Absolutně nepředstavitelný příběh pro člověka, který s drogami nemá zkušenosti a nemá ve svém okolí někoho takového. Autentičnost vyprávění dodává to, že je kniha napsána Katčinými slovy, žádné uhlazené přepisování, ale vše je tak, jak to ona v tu chvíli cítila. Fotky krásně ukazují, co udělají drogy z pěkné holky za pár let.
Neskutečné, neskutečné, neskutečné, přečtené téměř v jednom kuse. Jen jsem musela na chvilku přestat číst, když bylo více popsáno, jak si Katka píchala do žíly. Pro slabší povahy a hlavně pro ty, kdo nemají rádi injekce, doporučuji obrnit se. I když jsem viděla film i dokument, i kniha mě velmi zasáhla a opět uvrhla do smutku.
Určitě kniha, o které by se mělo mluvit a měla by být vidět.
Na film o Katce jsem narazila teprve nedávno a podívala jsem se na něj hned dvakrát. Když jsem zjistila, že vyšla i kniha, tak jsem věděla, že si ji chci koupit a přečíst. Přečetla. Jsem si za jedno odpoledne a z některých fotografií mě až mrazilo. Je to jeden z dalších příběhů, kde se ukazuje, že drogy jsou silnější než lidská vůle a pokud člověk sám opravdu nechce, tak se ze závislosti na nich špatně dostává. Ráda jsem si knihu přečetla, je pro mě jakýmsi odstrašujícím příkladem. Drogy jsou problémem mnohých z nás, ale každý se s tím musí umět vypořádat po svém. A to mnohdy není zrovna jednoduché.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh hrozný... nikdy bych se nechtěla dočkat toho, že něco podobného budou prožívat mojí blízcí.
Tohle pro mě není snadné ohodnotit. Katčin příběh asi každý známe. Každý si vybavíme ten pocit bezmoci, když Katka promrhala jedinečnou šanci se z toho všeho pomocí malé Terezky dostat. Helena Třeštíková bezesporu na dokumentu odvedla výbornou práci. Dnes už je jisté, že Katka svůj happyend mít nebude, bez drog by jí nic nezbylo. Proto mě zajímalo, co nového může ještě po 10ti letech přinést jedna útlá kniha.
Tak přednostně bych jí nedoporučila ke koupi nikomu, kdo již zmíněný dokument shlédnul (což bude asi většina potencionálních čtenářů). Nic nového v ní totiž nenajdete. 90% knihy je tvořeno shrnutím filmu. V úvodu se dozvíte, že knihu chtěla napsat sama Katka, aby se stala "odstrašujícím příkladem", to se bohužel nestalo. Katka to nezvládla, stejně jako spoustu dalších věcí. Život Katky po filmu tvoří asi 10% knihy. Jsou to převážně Katčiny dlouhé monology, které se točí v nekonečném kruhu a je kolikrát těžké je časově zařadit. Což ALE na druhou stranu nemusí být negativní, jak lépe pochopit myšlení někoho, kdo již přes 20 let fetuje...
Na závěr alespoň kladně hodnotím doslov samotného autora, kde shrnuje svůj celkový vztah ke Katce. Kéž by stejně tak pan Třeštík knihu opatřil pohledy dalších Katčiných blízkých. Místy bych i ocenila poznámky pod čarou. Stručně shrnuto - za 299,- dostanete 170 stránek "VŠEHO CO UŽ JSTE VĚDĚLI"...
Celkem zbytečné psaní. Promrhala tolik příležitostí a let. Divím se, že to tělo ještě zvládá
Úplně nevím, co si o Katce myslet. Začalo to tak, že ty drogy prostě chtěla zkusit protože ji to lákalo, a pak už je vlastně nikdy brát nepřestala. Docela mě štvalo, jak pořád říkala, že chce přestat, že chce vést normální život, víceméně celou knihou říkala, že určitě přestane a vyabstinuje a pak stejně vždycky do těch drog zase spadla. Jako chápu, že z takové závislosti se člověk málokdy vyhrabe jen tak, že prostě chce, ale ona měla několik šancí s tím bojovat a nikdy to nedotáhla do konce. Když otěhotněla, upřímně jsem jí fandila a doufala jsem, že kvůli dítěti by toho konečně nechala, nakonec mě to samozřejmě zklamalo.
Je fajn, že si je vědoma toho, že jsou drogy hnus a že bez toho už nemůže normálně fungovat a tak. Nějak mi jí ale nebylo líto.
Líbí se mi, jak jsou v knize i fotky, pro někoho jako jsem já, kdo neviděl dokument, je to docela fajn a můžeme tak vidět, jak se drogy podepisují i na vzhledu. Na začátku to byla fakt hezká holka.
I když mi přijde, že je o drogách hodně knih, pořád to není dost. Všichni by si alespoň jednu takovou knihu měli přečíst, sice to od drog málokoho odradí, ale je dobré si o tom aspoň přečíst.
Doporučuji a na dokument se určitě chystám taky konečně podívat.
Tahle kniha mi nic nedala. Špinavá feťačka co nemá co nabídnout. Akorát mě rozčilovaly ty její sliby, jak chce přestat... ale komu není rady....
Kniha by nebyla špatná, kdyby Katka opravdu přestala brát drogy, začala se starat o holčičku, začlenila se do normálního života, atd . . . To by pro mě byl zajímavý příběh.