Katka
Michael Třeštík , Tomáš Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439779/bmid_katka-e8K-439779.png
4
221
221
Sestupná spirála narkotik, krádeží, prostituce a celkového chátrání. A jenom občasné záblesky odhodlání s drogami skoncovat. Tak vypadala každodenní realita Kateřiny B v unikátním časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2009. Co tehdy Katka prožívala a co se s ní dělo poté? Její ucelený příběh ve formě autentických výpovědí zpracoval Michael Třeštík a fotkami jej doprovodil Tomáš Třeštík.... celý text
Přidat komentář
Nedávno jsem si říkala, jak je možné, že ještě žije. A i přesto, že jsem viděla dokument, jsem si knížku chtěla přečíst. Nejdříve jsem litovala, protože je to dokola pořád to samé, že chce přestat. Říkala jsem si na co tohle číst po 152. Potom jsem si uvědomila, že to je asi to nejdůležitější na celé knize. Třeštíkové by měli dát metál za ten časosběrný dokument. Protože si nemyslím, že dětem se dá domluvit stylem - neberte to, je to fujky. Ale když uvidí, jaká troska se z ní stala po všech stránkách, že se z toho dostat nedá, že to není je vymyšlený film, ale skutečný člověk, kterého můžou v Praze potkat, tak to s nima zamává v tom užitečném slova smyslu.
Přečteno podruhé po necelých třech letech. A opět to stálo za to. Tahle kniha ukazuje závislost takovou, jaká asi opravdu je i když pro někoho, kdo s drogami má minimální zkušenosti jako já je i tak těžké se do situace Katky vžít.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla podruhé, protože na příkladu Katky jsem si jasně uvědomila, jak moc je důležité vyrůstat ve fungující rodině, kde se dítě může na rodiče spolehnout a jak moc je důležité přemýšlet nad tím, co asi vaše dítě prožívá a jak se cítí.
Opět pro mě bylo smutné číst kapitolu o Katčině těhotenství a o její dceři a až tady jsem si uvědomila, že v praxi opravdu funguje to, že ženy, které bojují se závislostí se o své dítě chtějí starat, mají ho rády, ale droga je prostě silnější a nejsou schopny se o své dítě starat.
Je smutné, že kdyby Katka chtěla s drogami přestat, musela by si život budovat úplně od základů a asi málokdo věří tomu, že pro to najde odhodlání po tolika neuspěšných pokusech se léčit.
Zkrátka příběh ze života o holce, která měla život před sebou a zničila si ho drogama. Je to velká škoda.
Co dodat, snad jen to, že ty nejsilnější příběhy píše sám život.
Věřím, že se ke knize určitě ještě nejednou vrátím.
Viděli jste dokument Katka? Tak tohle je úplně stejné, akorát mnohem horší. Sice chybí vizuál, ačkoliv reportážní fotky Tomáše jsou moc fajn, ale o to víc se můžete soustředit na myšlenkový tok aktérů. A ten je zacyklený na různé drogy a důvody, proč od nich nelze abstinovat.
Na základce jsem četla knihu "My děti ze stanice ZOO". Přišla mi debilní už v mých třinácti (a možná si ji ve třiceti přečtu znovu). Katka ji považovala téměř za romantickou. A spousta mých vrstevníků taky. Dospělí si mysleli, že nám pomůže pochopit, jak jsou drogy špatné, zatímco byla spíše pro mnohé inspirací. "Katka" je něco tak strašně reálného a tragického, že to vnímám jako mnohem děsivější vhled do světa narkomanů. No a pokud nezabere tohle, tak už asi nic.
Katka byla kdysi krásná.Ted je to troska.Drogy ji vzali život.Zije jen pro drogy.Je to smutné čtení a navíc i děsivé.Po přečtení této knihy by určitě mnoho mládeže nikdy žádnou drogu ani nezkusili.
Kniha je hodne podobna jako dokument, ale neco navic se tam najde. Desive cteni.
Tvorbu p. Třeštíkové miluji a sleduji. Její nesmírná citlivost a empatie zpracování těch nejniternějších a nejbolestnějších témat je úžasná. Proto jsem ráda sáhla i po knize jejího manžela - a upřímně klobouk dolů a hluboký respekt co dokázal vykřesat z těch neuvěřitelně stále opakujícího plácání prázdné slámy této dámy. Knížku doporučuji pro dokreslení některých věcí co v dokumentu nezazněly.
Váhala jsem, zda knihu vůbec číst, když jsem viděla dokument, ale nakonec to bylo zajímavé doplnění. Film vypráví hlavně obrazem, kniha nabízí větší prostor k nahlédnutí do myšlení a myšlenkových pochodů všech protagonistů. Některé věci doplňuje a jde víc do hloubky, jiné naopak bez přítomnosti vizuálního obrazu vyznívají mírněji. Co mi ale asi nejvíc zůstane v hlavě je ten nekonečný monotónní proud ujišťování, že teď už toho konečně nechají, konečně začnou abstinovat, konečně něco udělají - jedna velká beznaděj a smutné lhaní si do vlastní kapsy.
Je to smutné, protože když si uvědomíme, kde mohla Katka být, kdyby nezačala brát drogy. Taková hezká holka to byla. A když ji od drog nedostalo ani to, že má dceru, tak už asi nic. Je to vážně smutné.
Dokument o Katce jsem viděla několikrát. Je pravdou, že kniha je jakýmsi shrnutím toho, co zaznělo ve filmu, a doplněno je jen pár informací z pozdějšího období. I tak jsem si knížku ráda přečetla a musím říct, že některé informace na mě v psané podobě působily trochu jinak než ve filmu. Nějak naléhavěji. Ta naivita drogově závislých, že když budou chtít, můžou přestat. Ta strmá cesta dolů. Proměna krásné holky v trosku. V rámci protidrogové prevence by měl být Katčin příběh povinnou četbou.
Pro ty, kteří viděli dokument, je kniha ztrátou času. Nedozvíte se nic nového. V podstatě slovo od slova přepsaný dokument.
O příběhu Katky jsem se poprvé dozvěděla na základní škole, kde nám učitel pustil oba dva dokumenty. Není síla, která by přiměla člověka, když on sám nechce, aby přestal brát drogy. Pro mě je to mnohem silnější příběh než My děti ze stanice zoo. Postupem času jsem i já sama zjistila, že mám docela slabou vůli, proto je pro mě nemyslitelné začít s jakoukoliv závislostí, natož s tvrdými drogami.
Kniha je vlastně přepisem rozhovorů které už známe z dokumentů o Katce.
Je to síla.
Mně kniha připomněla celý ten smutný příběh, žádné nové informace však neočekávejte.
Kniha čtivá, dobře zpracovaná.... Ale Katka jako člověk nevyzrálý... "chci přestat, ale vlastně nechci..." Ta ženská by potřebovala pořádně profackovat, tu už nejde zachránit, jen přežívá a čeká... na další dávku drog... na smrt....
Čtivá knížka. Já k tomu napíšu jen, že DROGY JSOU SVINSTVO, CO DĚLÁ Z LIDÍ TROSKY. Nevěřím tomu, že někdy dokáže Katka s drogami přestat...
Působivější než My děti ze stanice ZOO. Tuto knihu doporučuji každému. Ať už jako prevenci nebo jako nástroj k pochopení myšlenek a činů narkomanů. Oceňuji, že šla kniha do hloubky. Přečtěte si ji.
Když jsem knihu četla, pořád jsem si říkala to snad není možný. Perfektně zpracované, čtivé, pro normálního člověka nepochopitelné. Mělo by být povinná četba ve školách.
Kniha se četla dobře. Na jeden nádech. Kdo viděl dokument, tak ho kniha ješte trochu přiblíží jejímu životu.
Chci přestat, ale vlastně nechci. Taková mantra narkomanky Katky. Dokument jsem kdysi viděla, teď si to zopakovala ve formě psané. Poněkud v šoku jsem byla, když Katka zmínila knihu My děti ze stanice Zoo. Příběh třináctileté narkomanky má odrazovat mladé lidi v pokušení, tato kniha byla také v doporučené četbě na školách a na Katku zapůsobila úplně opačně, ona ji přitahovala, inspirovala. Katka je prostě ztracená existence, kterou nepřiměje skončit s drogama vůbec nic. Na jednu stranu je mi jí líto, není hloupá, ale život si zpackala sama.
Hodnotím kladně, že taková kniha vyšla. V jedné z mých minulých zaměstnání jsem se potkávala s narkomany, takže vím, jak se chovají a jak je fet dokáže změnit a co s nimi dělá. Knihu by si měli povinně přečíst teenageři, aby viděli, co se může stát, když do toho spadnou.
Katka kdysi krásná inteligentní holka, několik desetiletí nepolepšitelná narkomanka. O tom proč není možné jít na detox (psychický i fyzický stav). Nedávno jsem jí potkala na národní třídě , vypadá jako podvyživená osmdesátiletá babička (nicméně svůj život si zničila sama). Půjčeno z knihovny.