Katka Karyatida
Gabriela Zapolska
V Katčině osudu zazní českému čtenáři mnohý tón připomínající Olbrachtovu "Annu proletářku", která už za změněné, značně pokročilejší společenské situace, našla cestu k aktivnímu vítěznému odporu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Kaśka Kariatyda, 1950
více info...
Přidat komentář
Tragický příběh velmi chudé venkovské dívky, Katky. Urostlé, krásné, věřící, naivní, pracovité. Nápor zkažené městské morálky však postupně nutí dívku podřídit se. Katka zažívá zklamání, utrpení a následný pád.
Myslím, že se autorce kniha moc povedla. Jde o revoluční knihu, která kritizuje měšťanskou morálku druhé poloviny 19. století (přístup ke svobodným matkám, prostituci, zneužívání služebných apod.).
Štítky knihy
polská literatura maloměšťáctví společenské romány služky, služebné
Autorovy další knížky
1961 | Katka Karyatida |
1947 | Dopis na věčnost |
1974 | Bílý hyacint |
1973 | Sezonní láska |
1926 | Otrokyně hříchu |
Silná a srdcervoucí kniha o dívce s kterou se život opravdu nemazlil. Ze začátku jsem měla chuť Katkou zatřást, ať se probudí a váží si více sebe sama, všichni s ní doslova zacházeli doslova jako s kusem hadru, ale postupem četby jsem měla čím dál větší pocit, že Katce byl osud naložen a nebylo ji dáno být šťastná. Každou chvíli jsem si myslela pozor, zvrat, teď se to v lepší posune a ejhle ne. Všichni muži jsou autorkou vylíčeni jako darebáci, sexuální padouši a zlosynové. Knížka je krásně napsaná, dýchá na vás to hnusno, pošmourno, špinavo, atd. z Katčina života. No a závěr knihy si také žádné servítky s hlavní hrdinkou nebere. Je to opravdu drásající příběh a jsem vděčná, že jsem si knížku díky Klasikomilce Evči přečetla. Za mě můžu určitě doporučit.