Katova smrt
Laura Noll
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510510/bmid_katova-smrt-4V4-510510.png
4
47
47
Praha, květen 1942: na Reinharda Heydricha, obávaného zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, byl spáchán atentát, jehož následkům „pražský kat“ o osm dní později podlehne. Zatímco nacistické vedení plánuje krvavou odplatu, vyšetřováním útoku je pověřen komisař gestapa Heinz Pannwitz. Jeho bezohlední soupeři z vlastních řad, zejména brutální esesman Böhme, ho svými nemilosrdnými metodami stále více tlačí, aby případ co nejrychleji vyřešil a uchránil tak tisíce lidí před hrozícím terorem. Každý krok zavádí vyšetřovatele hlouběji do odlidštěných mechanismů nacistické vlády – a jeho samotného dohání až na pokraj ztráty lidskosti. Román čerpá ze vzpomínek skutečné historické osoby komisaře Heinze Pannwitze a nabízí neotřelý pohled na období heydrichiády z perspektivy nacistických aktérů. Odkrývá pohnutky, které je mohly vést k vyhlazení Lidic a páchání dalších zvěrstev, a nutně se dotýká otázky viny.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2023 , KontrastOriginální název:
Der Tod des Henkers
více info...
Přidat komentář
Kniha zajímavá a ctiva. Nicméně to asi není úplně můj šálek kávy a četla jsem ji spíše ze zvědavosti, zajímal mne pohled na události na Heydrichuv atentát pohledem vyšetřovatelé.
Atentát na Heydricha a co následovalo jako podprůměrná detektivka. Úpravy skutečnosti by mi nevadily, kdyby sloužily něčemu smysluplnému; tady je to ale jen z důvodu převedení složité skutečnosti do formátu špatně napsaného krvavého románu, který si hraje na umění... Beru na vědomí, že může jít o záměr. Nicméně záměr, který mi nekonvenuje.
Naprostá šílenost....přišlo mi, že tohle snad diktoval autorce přímo duch Ladislava Vaňka. Není moc výmyslů, mýtů a vyložených nesmyslů, které se během doby i kvůli působení L. Vaňka kolem atentátu vynořily, které by v tomto díle nenašly své místo. Snad jen zmínka o existenci filmu, který měl na místě atentátu natočit kdo jiný než - ano, Ladislav Vaněk, což ovšem bylo bohatě vynahrazeno příběhovou linkou s kapitánem Šedou. Podezřelá už byla anotace kdy Pannwitz ze všech sil pátrá aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Takže snad jen - ne, většina události v této knize se opravdu neodehrála tak jak je zde popsáno. Větší bizár už jsem dlouho nečetl, jestli vůbec.
Dovolím si ještě ocitovat z Pannwitzovy závěrečné zprávy z 25.9.1942 tak jak je uvedena v Edici historických dokumentů Sv.1 od V. Šustka:
"Nebyl to protektorát, kdo vyslal muže vraždit. Byl to osobně Beneš, který agenty ještě před odletem přijal, který nedopřál sluchu varovnému hlasu Čechů obávajících se strašlivých následků této vraždy a který po činu vrahům poděkoval. Své dva krajany, pokládané již ve vlasti za charakterově pochybné darmošlapy a ožralce, muže policejně hledané, vybral k tomu, aby zde zanechali krvavou vizitku jeho tak zvané vlády.
Pro Beneše a jeho okolí je příznačné, že k vraždění najali rasově a lidsky méněcenné subjekty....."
Kdybych hodnotila pouze čtivost, tak bych dala čtyři hvězdičky.
Popsat hon na parašutisty z německého pohledu je zajímavý nápad. Ale celou dobu jsem si pokládala otázku, jestli je Pannwitz upřímný.
Bohužel to, co se mi nelíbilo, je fiktivní licence autorky. O atentátu jsem četla už několik románových zpracování. Vždy byla od českých autorů. Taky do děje vkládali milostnou linku. Ale ta nikdy nedehonestovala hlavní hrdiny.
Uznávám, jsem zaujatá, a dnes po osmdesáti letech přes nános hrdinského patosu nevíme, jací byli aktéři operace Anthropoid lidé. Ale psát, že Kubiš nutí svoji těhotnou milenku k potratu nebo že žena, která má manžela odbojáře ve vězení by se milostně sblížila s Němcem, mi připadá moc. Dále z Jindřišky Novákové udělala autorka nqivní holku, která náhodnému Němci na ulici vypráví o známých.
Obecně jsem měla pocit, že tu jsou Němci děláni lepšími. Navíc snad ani prý parašutisti atentát nechtěli a byli k němu donuceni.
Co se mi vůbec nelíbilo, je změna historických faktů. Spousta lidí byla zde v knize zatčena či popravena dříve než se tak ve skutečnosti stalo.
Ačkoliv je kniha z části fikce, spousta věcí je sepsána dle skutečnosti. Donutilo mě to, vyhledat si informace o určitých lidech, jako třeba Böhme, K. H. Frank. A jiné. Často jsem musela knihu odložit. Ne proto, že by mě nebavila. Ale když si člověk uvědomí, jaké hrůzy se v tehdejším protektorátu Čechy a Morava dělo, bylo mi do breku. Po události Vypálení Lidic jsem knihu nečetla 2 dny. Fakt, že se pouhých 7 mužů bránilo několik hodin proti šílené přesile Němců, člověka nutí sklonit hlavu před jejich odvahou. A i když už uběhla pěkná řádka let, myslím, že by jsme si tyto časy, tyto ohavnosti a zrůdnosti měli neustále připomínat a poučit se.
Příběh je sepsán z pohledu Heinze Pannwitze, který byl německým kriminalistou na území Prahy, později se stal hlavním vyšetřovatelem atentátu na Heydricha. Setkáváme se tu se spoustou lidí, ať už podřízení nebo nadřízení pana kriminální rady. Asi největším šílencem v čele knize je Horst Böhme, který se doslova vyžíval ve zrůdnostech, ať už to bylo vraždění nevinných, mučení či samotné vypálení Lidic. Pannwitze nám odkrývá příběh na pozadí, který je stejně tak velkolepý jako děsivý.
Celkově mě kniha zaujala. Nemohu říct že byla čtivá, příběh neb nudný a jiné. Nehodnotím tu nějakou fantasy nebo román. Kniha se nemusí líbit všem a chápu to, i přesto bych ji doporučila komukoliv, kdo by se mě na ní zeptal.
Kniha byla čtivá a donutila mě dohledat si podrobnější informace k atentátu, za to jsem hodně ráda.
Ačkoliv je v knize několik nepřesností, je čtivá. Panwitz je zde vylíčen jako naprostý lidumil, který bojuje hlavně se svými nadřízenými a sám se sebou. Milostná zápletka s Miladou mi přišla lehce mimo, ale budiž.
Knížka je zajímavě napsaná, bohužel o události, která se nás dotýká. Ale to nesnižuje kvalitu pojetí této knihy.
Já prostě nevím. Líbilo se mi, jakým stylem byla kniha napsaná, ale to je asi všechno. Přečíst si knihu z pohledu Němců na Anthropoid? Proč ne? Ústřední postavou je bohulibý Heinze Panwitz, který na mě působil až dušínovským dojmem. V knize je řada historických nepřesností a celé to působí trochu směšně. Kdyby knihu dali na korekturu ke Stehlíkovi s Čvančarou, tak by udělali dobře.
Heinz Pannwitz byl zajímavou postavou, hrál zřejmě dost významnou roli nejen v kriminální službě, ale také v hrách německé rozvědky.
Kniha byla velmi zajímavá.
Na mém webu najdete recenzi knihy z pera pamětníka událostí. Vřele doporučuji.
https://pochopte-dejiny.cz/katova-smrt/
Kniha očividně vychází z tzv. Pannwitzovy zprávy, kterou jsem zatím bohužel nečetl. Ale četl jsem Dva proti říši, a ta je kvalitou trochu jinde. Proto jen za 3. A Pannwitz je zde vylíčen jako naprostý čechomil, byl takový opravdu? Vztah s doktorkou je výstřel totálně mimo - úlitba ženám, předpokládám.
Zajímavá knížka, velmi čtivá. Doporučuji. Pravda, nezabývá se hrůzami, které zažili Jindřiška, Aťa, Maruščáková, když se dostali do rukou gestapa, podáno věcně, bez emocí. Na to Pannwitz nemyslel.
Takhle knížka má tak velký potenciál! Podívat se na atentát na Heydricha z druhé strany - totiž z té strany nacistické, kde je Heydrich oplakáván, je přesně to, co chci číst.
Jak se asi museli cítit? Vztek, strach, zoufalství, beznaděj.. to jsem bohužel z knížky necítila.
Myslím, že se šlo na charakterech hlavních postav ještě trochu víc vyřídit.
I tak stojí knížka za přečtení - čerpá totiž z autentických zápisků.
Naprosto čtivá a napínavá kniha o atentátu na Heydricha z pohledu druhé strany, z pohledu komisaře gestapa Pannwitze.
Na dané téma jsem přečetl uz další díla: Dva proti Říši, Mama milovala Gabčíka, Smrt na kůru a tohle má moje plné hodnocení jako ty předešlé. I když každý ví co bude následovat a jak to všechno skončí, stejně hltá stránky za stránkou v naději že něco dopadne tentokrát jinak. A nedopadne.
Ač obvykle knížky s válečnou tématikou zásadně nečtu, v tomto případě jsem udělala výjimku. Velice mě oslovila anotace, z níž jsem pochopila, že válka bude díkybohům na vedlejší koleji. Prim tu hraje vyšetřování atentátu na kata. A že to bylo vyšetřování těžké a složité. Komisař Pannwitz se musí popasovat nejen s Čechy, kteří mají pusu na zámek a šikovně zametají většinu stop, ale klacky pod nohy mu hází i vlastní nadřízení, kteří jím opovrhují a jejichž hlavní disciplínou je šplh kariérní. Bylo mi ho svým způsobem téměř líto, ač patřil také mezi ně, nebyl zřejmě taková úchylná bestie jako ostatní a vlastnil alespoň trochu toho soucitu a dalších lidských emocí. I když papír snese hodně a skutečnost už si neověřím. Průběh vyšetřování je popsán velice detailně, přesto jsem se nenudila, knížka je pěkně napínavá. Je šílené, jak málo stačilo k tomu, aby celá obec a všichni její obyvatelé byli smazáni ze světa. Jak snadno to těm parodiím na lidi prošlo. A vlastně kvůli ničemu. Je mi zle z války celkově, ale vzhledem k tomu, odkud pocházím, tuto část historie beru poněkud osobněji. Oceňuji, že si autorka opravdu vyhrála s vykreslením charakterů, nastudováním prostředí, průběhu událostí a vytvořila tak strhující dílo, které by se dalo označit skoro za učebnici nebo za podrobnou studii. Musím také pochválit nádhernou a vkusnou obálku. Jediné, co bych s klidem vypustila a za co dostává minusové body, je ta romantická odbočka, která mi připadá dost nucená a nepříliš na místě. Suma sumárum: velmi silná, originální a propracovaná detektivka na válečném pozadí s opravdu hořkou dohrou.
Kniha má edukativní charakter, a zároveň čtenáře nenudí. Autorka provázala skutečně žijící osoby s těmi fiktivními (či pozměnila některé vztahy mezi nimi) a ve výsledku vznikl strhující román s detektivním puncem.
Dočkáme se také nejednoho překvapení.
Nejedná se o literaturu faktu, ale o velmi neotřele pojatý příběh, který známe všichni, přesto jej nyní můžeme vidět z úplně jiné perspektivy. To, že autorka poskytla prostor také druhé straně se cení. Koneckonců, jak sama zmiňuje v samém závěru, ať Němci či Češi, všichni nakonec museli žít v tehdejší realitě.
Některé věci byly přehnané a některé uvedené do extrému, za to jeden bod dolů. Ta milostná linka mi přišla trochu na sílu, ale budiž. Přesto doporůčo.
Citace z knihy:
My Němci jsme si časem tak zvykli zastírat pravdu, že by mi nebylo zatěžko něco takového tvrdit. Jenomže za závojem lži, natolik opotřebeným, že prosvítá, se šklebí pravda.
Oč hlouběji zabředneme do viny, jíž zatížíme své děti a vnuky?
Katova smrt
Pre mňa osobne - druhá najhoršia kniha, ktorú som prečítala za tento rok :-(
Na jednej strane sa síce kniha čítala rýchlo, ale na strane druhej...
Tá romantická linka bola tak pritiahnutá za vlasy... prečo pchať všade ľúbostnú zápletku? Ďalej vykreslenie rozmýšľania Pannwitza... Ako budeme sa tváriť, že nevedel, čo robili Nemci počas vojny? A takto by som mohla pokračovat s ďalšími napr nelogickým správaním postáv v knihe....Neodporúčam čítať, venujte svoj drahocenný čas lepším knihám