Katy
Jacqueline Wilson
Může člověk létat... když nemůže chodit? Byl to tak nádherný pocit, zhoupnout se a letět vzduchem, volná jako pták. Katy má pět mladších sourozenců. Vymýšlí pro ně skvělé hry, ale také ráda riskuje a pouští se do nejrůznějších dobrodružství. Miluje jízdu na skateboardu, leze na stromy a organizuje výpravy do tajné zahrady. Často se jí zdá, jak létá, a ráda vzpomíná na šťastné chvíle, kdy ji její máma jako malého caparta houpala v parku na houpačce. Po nešťastném úrazu to však vypadá, jako by o veškerou kuráž i chuť do života přišla. Bude se jí vůbec ještě někdy chtít létat? „Knížka Co provedla Katy, která patří k dětské klasice, byla jednou z mých nejoblíbenějších. Ačkoli byla napsána v devatenáctém století, je to pořád krásný příběh – jen nám dnes připadá nerealistický. Trochu jsem ho tedy předělala: odehrává se v dnešní době, a ačkoli první polovina knihy odráží legrační příhody z původní předlohy, konec jsem předělala tak, aby byl mnohem realističtější. Doufám, že všechny skutečné Katy to ocení!“... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2016 , BB artOriginální název:
Katy
více info...
Přidat komentář
Katy byla pěkné třeštidlo. Byla, všimněte si toho minulého čísla. Odmalinka to měla v životě těžší, sice se jeji táta brzy oženi a bude mit druhou maminku, ale ta její vlastní umřela... ona sama se starala o pět malých sourozenců, ale teď potřebuje sama pomoct. Byla zvyklá lítat a lézt všude možně. To poslední se ji stane osudným. Po těžkém pádu z výšky skončí v nemocnici, citlivost dolních končetin je nulová , bude na vozíku. K tomu není moc, co psát, jak se takový člověk asi cítí je opravdu složité pochopit. Kdo si tím nikdy neprošel, neví, co to je se vyrovnat sám se sebou. To je úkol Katy.
Kniha je psaná dětským pohledem na svět, aby si mnozí čtenáři uvědomili, že Katy sice je knižní postava, ale je to někdo, kdo má podobný problém jako oni sami.
Vyprávění bylo před dvěma lety zfilmované, dostupná v angličtině online na internetu.
Úžasná knížka, dávám šest hvězd. Myslela jsem si že se mi Katy nebude líbit protože byla popisována jako divoška, což je přesný opak mě. Taky jsem si myslela že se mi nebude líbit první půlka ale líbila se mi. Katy byla sice divoká a zlobivá ale moc hezky se chovala ke svým sourozencům. Katy mě nezklamala. Naopak úplně mi přirostla k srdci. Její táta byl prostě doktor. Moc se mi líbilo jak měl Katy rád a byl takový hodný a sympatický. Izzie se mi na začátku vůbec nelíbila. Byla na Katy docela zlá. Po tom úrazu se ale něco změnilo. Přišla mi taková hodná schopná pomoct a zřejmě si uvědomila že může být hodná a laskavá když chce. Clover se mi opravdu moc líbila. Byla moje oblíbená postava hned po Katy. Trochu mě naštvalo když se skamarádila s Elsie. Jinak byla hodná a milá. Elsie se mi v první půlce vůbec ale vůbec nelíbila. Byla věčně ukňouraná. V druhé polovině si to ještě zhoršila protože, sebrala Katy Clover. Potom začala být ale hodná. Myslím že Katy měla ráda vždycky, jenom jí to nedávala moc na jevo. Na konci jsem si Elsie zamilovala. Mrňata mi přišla sladká. Cecy byla dobrá kámoška jenom na konci nám holka trošku zblbla. Helen byla sebejistá a optimistická. Moc Katy pomohla. Dexter byl úplně boží. Katy se mi líbila moc zvlášť po její nehodě protože, si stejně jako Helen uvědomila co chce. Konec knížky se mi moc líbil přestože je neuzavřený. Katy totiž neumřela jako třeba Jodie v knížce moje sestra Jodie. Katy žije! A nikdo neřekl že se ještě chodit nenaučí!
Knižka sa mi veľmi páčila, bola dojemná a občas som sa zasmiala. Bolo mi Katy veľmi ľúto, že nemohla chodiť, a páčilo sa mi, že to tak úžasne zvládala.
Nebudu hodnotit, neb už pár let nejsem cílovka
Ovšem takových 15 let zpátky jsem na Jacqueline Wilsonové vyrůstala. Katy je přesně její styl, je to čtivá, trochu prvoplnánová kniha, líbí se mi spíše autorčina dřívější tvorba - ona totiž po těch letech psaní vykrádá sama sebe.
Katy mi bylo moc líto, ale jsem na ní pyšná, jak skvěle se s vozíčkem popasovala. Kniha se mi líbila, byla napsaná tak něžně, až jsem měla někdy chuť plakat.
Katy jsem si hned oblíbila, protože je taková divoká a zlobivá . Líbí se mi, jak ráda leze po stromech a ráda jezdí na skateboardu. Od Izzie vůbec nebylo hezký, že vzala Katy její skateboard, přestože na něm srazila Elsie, ale to neudělala schválně. Izzie vzala Katy ten skateboard hned po jejích desátých narozeninách ,kdy ho dostala, takže si ho Katy moc neužila. Katy je svým sourozencům dobrou sestrou, je na ně většinou hodná, hraje s nimi hry a bere je na pikniky do tajné zahrady. To je asi dost plný dům, když je šest dětí. Elsie a Izzie mě v první půlce hrozně štvaly , byly protivné a Izzie na Katy byla moc přísná, pořád se na ni zlobila. Překvapilo mě, že se potom chovaly ke Katy tak mile. Ta Katyina kamarádka Cecy mi připadala docela hodná. Když pak Katy spadla z tý houpačky na stromě, tak jsem pořád ještě doufala, že se uzdraví a bude moct chodit. Bylo mi Katy moc líto, že už nemůže chodit a musí jezdit na vozíku, protože už nemohla dělat spoustu věcí, co měla ráda, a navíc se na ni lidi na ulici pořád koukali. Bylo zajímavý, jak se Katy nakonec s tím , že nemůže chodit, vyrovnala tak rychle.
Já nemám slov. Tahle knížka je určená pro mladší čtenáře, ale je tam zakomponováné vážné téma. Dala mi opravdu hodně a je nad čím se zamýšlet. Četla jsem ji když mi bylo deset let, jenže je tak dobře podaná a napsaná, že už v té době jsem nad ní hodně přemýšlela. Není to jako malý princ, kde v tom děti vidí pohádku a dospělí filozofické dílo, ne v téhle knize i děti, kterým je primárně určena, mohou vidět tu hlavní myšlenku knihy.
Úžasná knížka. Moc se mi líbilo téma, čtenář se může vžít do hlavní hrdinky Katy, která je po úrazu připoutaná na vozík. Je zde vykresleno, jak se smiřuje s úrazem, sžívá se s vozíkem, pohlížejí na ni lidé okolo...
Katy (stejně jako postavy jiných autorčiných knížek) je "živá", prožívá to, co můžeme i my, chvíli je hodná, pak zlobí, neposlouchá, ... Je to jako bych četla pravdivý a dobře napsaný příběh.
Byl to takový milý návrat do dětství. Přestože je kniha určena především pro mladší čtenáře, kniha mě bavila a až do konce jsem doufala, že se Katy nakonec postaví na nohy.
(SPOILER)
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle kniha byla zase jedna z těch od Jacqueline Wilson, na které jen tak nezapomenu. Když sáhnu po téhle mojí nejoblíbenějsí autorce, nikdy mě nezklame. Někdy jsou její knížky taková oddechovka a jiné jsou zase skvělé: smutné, veselé... všechny emoce zároveň a jsou nezapomenutelné, ale obě varianty si ode mě vždycky zatím zasloužily plný počet hvězdiček. Občas si musíte počkat na ten rozjezd, ale mně to moc nevadí. Zbylá půlka knihy to vždycky vynahradí a stejně mě ta předchozí půlka taky baví, protože je to o těch postavách, které mám vždycky moc ráda.
U téhle knihy jsem si ale říkala, že mi Katy moc není sympatická. Byla hodněkrát protivná na Elsie a Izzie, i když mě taky štvaly, ale i tak mi její povaha na začátku moc nesedla. Připadalo mi, že je trochu sebestředná a že trochu na ostatní žárlí. Jenže potom, jak se jí stal ten úraz, jsem s ní začala soucítit a zamilovala jsem si ji. Bylo mi jí fakt líto. Jak byla v nemocnici a měla ty hrozné nálady, tak mi jí vážně bylo líto a soucítila jsem s ní. Začala se chovat úplně dospěleji a čím dál tím víc se mi začínala podobat. Tohle si vůbec nezasloužila. Dělala sice občas blbosti a nebyla úplný svatoušek, ale od té doby, co se jí to stalo, se hodně změnila. A ještě k tomu jí umřela máma... fakt neměla štěstí. Uvědomila si, podle mě, co je v životě asi důležité. Taky má hodně ráda lidi. Ne jako obecně, ale vždycky je tak rozlišuje a taky má na ně podobný vkus a přístup jako já, až na to, že já nejsem tak výřečná :). Moc se mi líbilo, jak si to s někým vždycky vyřídila anebo řekla, co si o něm myslí přímo do očí... naopak taky někdy musela lhát a to taky uměla dobře. Izzie a její táta mi občas připadali dost takoví puritánští. Hodně věcí jim nedovolili a obecně byli takoví přesní. Phil byl hrozně roztomilý, Dorry a Jonnie taky. Elsie mě na začátku štvala, ale pak byla moc milá. No a Clover... ta byla fakt super. Někdy mě sice mátlo, že i hlavní hrdinka z Čtyřlístku pro štěstí se jmenovala Clover, ale moc mi to nevadilo. Nejen, že byla milá, ale s každým vycházela. Cecy mi na začátku připadala hodná, ale potom jsem ji už moc neměla ráda. Zato Helen, ta byla skvělá. Jak se tam objevila poprvé, tak jsem si říkala, že je taková divná, ale potom mi přišla strašně hodná, hlavně když zvlášť za Katy přijela. Ředitelka mě neskutečně štvala, pan učitel Myers byl super a slečna Lambertová ještě víc. Dokonce jsem si i zapsala některé knížky, které "doporučovala".
Čekala jsem nějaký až moc přitažený konec (asi, že se Katy postaví a zase začne chodit nebo něco takového), ale byl o mnohem lepší a dojímavější. Strašně moc bych kvůli tomu konci ocenila další díl, ale zase nevím, jestli by tam bylo o čem psát. No nic, jdu vstřebat tuhle úžasnou knihu a těším se na další od mojí nejoblíbenější spisovatelky Jacqueline Wilson.
Velmi pěkná knížka napsaná takovým tipickým Wilsonovským stylem. Jako vždy hlavní hrdinka je trošku drsná, ale hned si ji zamilujete. Já sem knížku, hlavne na začátcích, chtěla mnoho krát odložit, ale nakonec sem s nadšením dočetla až do konce.
Možno, že už chápem, prečo je do SK preložených oveľa menej Wilsonovej kníh než do CZ. Toto je už moja 40 knižka od nej a mám pocit, že už napísala všetko a tak nejak sa opakuje. Pani Wilberforcová z Moja sestra Jodie, bola tiež na vozíku a ako bočná postava ma veľmi oslovila. Žiaľ viac než hlavná postava Katy. Myslím, že touto knižkou sa s Jacqueline definitívne lúčim a ďakujem jej za krásne strávený čas.
Paní Wilsonová, co jste mi to provedla ?
Katy Carrová musí začít chodit ! Od začátku mi byla sympatická , taková nespoutaná , živelná ale férová, věčně žijící ve svém světě ale pro sourozence udělala cokoliv. Vymýšlí jim hry a hraje si s nimi . je nápaditá a trochu mi připomíná mě.
Možná se mohla chovat trochu líp k Izzie a Evě ale nezasloužila si takový osud. Je tu otevřený konec , který dává možnost druhého dílu, pokračování. Už mám i název . možná dva : A zase ta Katy a nebo Katy se vrací. Tak do toho.
Kniha mě bavila a dobře se četla, ale není to nejlepší autorčina kniha. Katy mi nějak nepřirostla k srdci. Za celou knihu 4*. Přeci jenom nějaké chyby tam byly.
Je to krásná a dojemná knížka o životě na vozíčku.
Málem jsem se rozbrečela. Proč mám u knih od Wilsonové tendenci brečet? No, možná proto že jsou naprosto skvělé!!!!!
Je to skutečně nádherná a dojemná kniha. Hodně jsem se s Katy sžila a moc jsem jí fandila, aby to všechno zvládla. Sice byla na všechny hodně často naštvaná, ale v její situaci to bylo pochopitelné. Je to opravdu krásná kniha a všem jí doporučuji, protože opravdu stojí za to.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vzdušné zámky |
| 2005 | Holka z popelnice |
| 2005 | Nejlepší kamarádky |
| 2004 | Půlnoc |
| 2002 |  První láska |
Moc hezká knížka pro děti i dospělé. Katy je super holka.