Katyň
Andrzej Mularczyk
Trvalo několik desetiletí, než archivy vydaly hrůzné svědectví o katyňském masakru. A trvalo ještě déle, než jsme se dočkali literárního díla, jež nám umožní nahlédnout do osudů lidí, které krvavé události postihly. Novela Andrzeje Mularczyka odhrnuje roušku ze strohých výčtů historiků a ve své plastičnosti dodává katyňskému krveprolití zcela nový rozměr. Buša, Anna, Veronika... Osudová láska, vysněná láska a láska ztracená. Buša žije čekáním na svého syna. Anna věří, že pravá láska trvá po celý život, a Nika odhalí pravdu za dramatických okolností. Andrzej Jaroslav, Jur... Různé generace a různé osudy, které historie uvěznila v čase post mortem. Je to čas, v němž ti, kteří odešli navždy, jsou stále se svými blízkými. Jak se ovšem smířit s trvalou nepřítomností milovaných, když už jejich dočasná nepřítomnost byla k nepřečkání? Rodiny obětí, rovněž oběti, nejsou schopny pochopit, že musí žít dál, aniž měly možnost pohřbít své nejbližší. Touha po odhalení pravdy rodí další dramata, další oběti. "Každou noc vás potkávám ve svých snech," zapsal do deníku Andrzej. "Snad se vám i já budu zdát, než se setkáme ve skutečnosti. Jednou se sejdeme". Mularczykova kniha vypráví právě o tomto setkání.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , DominoOriginální název:
Katynia, 2007
více info...
Přidat komentář
Smutné téma, avšak hezky napsáno. Kniha je psaná z pohledu pozůstalých. Babička, matka a dcera, každá z nich prožívá ztrátu podle svých představ. Kniha o víře, o smíření, o lži a o pravdě, o beznaději a krutosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Knížka se mi nečetla moc dobře, ale na závěr se mi vařila vzteky krev. ,,Zmizel jako jarní sníh nebo lidé se přece neztrácejí beze stopy...,, Knížku nebudu hodnotit. Smutek se nedá hodnotit jako líbila se mi.
Velmi smutné téma, válka je zlá, ale její zlo má i mnoho podob, jedno z nich je vylíčeno i zde. Nevědomost je špatná, ale lež ještě horší, zvlášť, když se veřejně propaguje.
Přečetl jsem o Katyňském neštěstí dost literatury,ale vždy to byly dokumenty a vojenské rozbory. Až nyní,pri čtení této knihy jsem o tomto,ano řekněme masakru začal přemýšlet jinak.Vzdy jse to bral z pozice vojáka,který plní vojenské rozkazy nadřizených- viděno očima polských důstojníků. Ovšem podívám li se na to očima otce,který má tři syny,kteří by museli jít plnot rozkazy,je mi z toho úzko a smutno. Kniha je napsána vwlice sobře a tíživé pocity z toho,čeho je člověk schopen jsou namistě.
Příběh plný beznaděje a smutku, který jsem před lety četla. Shodou náhod si ho nyní půjčil můj partner a znovu se kniha objevila u nás doma. Večer, když jsme se oba v ložnici sešli a u rozsvícené lampy otáčeli stránky knížek, jsme si začali o této knize povídat a znovu jsem pocítila tu šílenou beznaděj, když neví máma, kde a v jakém stavu má syna, manželka kde má a zdali vůbec ještě má manžela. Hrůza . Nejhorší na tom všem je to, že jsme se doma ostře střetli- a to se nám u knížek stává poměrně zřídka - při rozboru celé té situace. Ten můj člověk, se kterým se já cítím, tak strašně bezpečně a v pokoji, měl najednou plnou pusu nějakých hrdinských myšlenek, které každé mámě , manželce a milence otvírají tzv. kudlu v kapse. Jděte všichni chlapi do háje s těmi ideály o čestnosti a odvaze, my jsme na svět přivedly děti ne pro války a pro beznaděj, ale pro život a radost. K čemu války a zloba, jen kvůli tomu, že si nějaký blbeček usmyslí nějakou nesmyslnou ideologii. Kdyby bylo po holčičím, žádné války by nebyly, my si totiž svoje ega zvyšujeme nad postýlkami nevinných a usměvavých dětí, k tomu nepotřebujeme chrastit zbraněmi a vynášet na svět velkohubé ideály.
Kniha je psaná beletristickou formou hlavně o tom, jaké to je nevědět, co se s milovaným člověkem stalo. Ta beznaděj něco o něm zjistit a strach, že to má ten nejhorší možný konec, který si můžeme domyslet je ochromující. Je to hrůza.
Další vyprávění o tom, jak hloupé lidské stádičko dělá něco ne z vlastního rozhodnutí ale na příkaz... Z lidí mi bývá velmi smutno...
Velmi sugestivní pohled na Katyňský masakr z pohledu matky, manželky a dcery "oběti". O tom, že nevědomost a nejistota je zničující, oproti tomu smrt je milosrdná. Nečekejte román plný krve, ale román plný nejistoty, zoufalství, pochyb a také naděje.
Katyň
Žít v nevědomosti, co se stalo s členem vaší rodiny. Žít s vědomím, že nikdy nezjistíte pravdu. Žít s vědomím, že když zjistíte pravdu, vláda vás umlčí. Vše je to hrozné a nepředstavitelné. Z tohoto hlediska bych knihu hodnotila plným počtem. Když ale přihlédnu k tomu, jak je kniha napsána, více než tři hvězdy dát nemohu.