Katyně
Pavel Kohout
Mrazivý příběh o škole pro mistry popravčí odkrývá neúprosné mechanismy moci. Toto své životní téma zpracoval Pavel Kohout mnohokrát, zde však s doslova brutální účinností. Katyně bezesporu patří k vrcholům tvorby tohoto autora evropského formátu, oceňovaného paradoxně více v zahraničí než v domácím českém prostředí. Nové vydání jeho „černého románu“ vychází ve výtvarně pozoruhodné grafické úpravě Pavla Růta.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem četla už asi 4x. Jedna z mých nejoblíbenějích. Styl, kterým je napsána, je sice náročný, ale když čtenář pochopí systém... Rozhodně se nedá zařadit mezi oddechovou literaturu :-)
Jsem z této knihy dost rozpačitá. Prokousávala jsem se jí docela dlouho, musela se nutit do čtení, ztrácela se v ději i v samotné knize, chyběl mi hlavní hrdina...ani styl psaní mi nebyl blízký, chvilkami až vulgární...na druhé straně je to úžasné téma, z kterého mohlo být výtečné dílo...vůbec by mi nevadilo, kdyby v knize nebyla linka o Lízince a kniha byla postavena na prof. Vlkovi a jeho životě...
Konečně jsem jí dočetl. Knížka mě vůbec nebavila, čekal jsem něco jinýho. NUDA! a prolínání děje taky bylo nic moc. Moc jsem se ztrácel a ani nevím o čem některé pasáže vůbec byly.
Zprvu mě kniha bavila, ale pak mě začínala nudit, nápad se nemůže upřít, ale chtělo by to lepší zpracování.
Když jsem si tuhle knihu půjčila v knihovně, nesla jsem ji domů se smíšenými pocity, protože jsem nevěděla co očekávat. Kniha mě ale dost překvapila. Děj byl určitě zajímavý a občas dost peprný. Trochu jsme se při čtení i styděla :)
Tato kniha mě moc nenadchla. Čekala jsem o ní mnohem víc.
Uznávám, že námět je zajímavý, ale podrobné popisy úkonů kata a sexuálních hrádek s mladou studentkou není můj "šálek kávy".
Číst by to neměli hlavně citlivější povahy, občas se tam vyskytují dost nechutné scénky, kolikrát i na mě toho bylo moc.
Samotný styl psaní je dost chaotický a občas jsem se v textu ztrácela. I prolínání jednotlivých kapitol, kde přeskakuje přítomnost, budoucnost i minulost, mě trochu mátlo.
Musím se přiznat, že jsem se musela hodně přemlouvat, abych knížku po 100 stranách neodložila. Ale začátek a konec naprostá bomba, střed - zklamání, proto jsem hodnotila: 3 hvězdy.
Nooooo...ja som bola zo začiatku z knihy nadšená, prvých 100 strán ma úplne chytilo a potom som sa začala miestami strácať, nudiť a nútiť...Ale každopádne oceňujem autorovu umeleckú invenciu! Celkovo za 4*
Trochu mě rozčilovalo neustále prolínání různých dějů a příliš dlouhé popisy. Ale jinak velice zajímavé dílo, které stálo za to přečíst.
Některé kousky opravdu nebyly úplně nejúžasnější, ale celkově mi přijde Kohoutův nápad geniální. :-)
Prvních 50 stran mi styl psaní přišel kouzelný. Dalších 300 jsem ho naopak proklínala. Chvílemi jsem se nemohla vůbec zorientovat.
A nedivím se, že autorovi bylo místy zle. Mně také..
Pavel Kohout si musel dělat dlouhé přestávky, když to psal, protože mu z toho občas samotnému nebylo dobře. Já naopak hltala stránku za stránkou, v čemž mne ještě podpořil styl, kdy pointa (když ne celé kapitoly, tak minimálně poslední stránky) byla v podstatě jedno slovo a to bylo součástí kapitoly další. Každopádně to bylo psáno i s humorem a neuvěřitelně podnětně, musím po té knize brzo sáhnout znova.
Dokonalé zkloubení více různých rovin. Lízinka, co se vůbec nezajímá o svět kolem sebe, potrhlí pseudovědátoři, fascinovaní popravami, normální dospívající postaveni před lásku, sex a zabíjení, komunismus a jeho zvůle, exkurze do práva útrpného, to všechno je chutně uvařeno dohromady do dokonalého příběhu.
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) černý humor socialismus trest smrti rozhlasové zpracování popravčí, kati samizdaty reálný socialismusAutorovy další knížky
2008 | Katyně |
2008 | Hodina tance a lásky |
1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
2009 | Hvězdná hodina vrahů |
2005 | Konec velkých prázdnin |
Velmi zajímavá kniha.