Kauza K. H. Borovský
Michael Borovička
Autor přibližuje kulturní a společenské kořeny Havlíčkovy širší rodiny, dětská a především studentská léta, kdy se formovaly jeho postoje a názory, žurnalistické začátky i vrcholné období Národních novin, soudní procesy završené vyhnanstvím. Autor svá tvrzení opírá o značné množství dochované korespondence, novinových článků, policejních zpráv i svědectví současníků. Sympatický pokus o biografii oproštěnou od ideologických hledisek při respektování doložených faktů. Závěrem se věnuje i osudům "dcery národa" Zdenky i Havlíčkově mytizaci po jeho smrti.... celý text
Přidat komentář
Životopis K.H. Borovského z jiného pohledu, než školní výklad před padesáti lety. Nevím, jak je to nyní. Zajímavé.
Havlíček byl bezpochyby výjimečnou osobností v našich dějinách. Otázkou zůstává, zda je to dáno jeho povahou nebo okolím, společností, která v té době vůbec nebyla klidná. Už od jeho narození probíhaly různé revoluce a povstání, utvářela se silná vlastenecká hnutí a celý tento proces vyvrcholil roku 1848, kdy proběhlo tzv. Jaro národů. Od tohoto bodu jde Havlíčkův život spíše z kopce, i když záleží, jak se člověk na celou situaci dívá.
Tato kniha poutavě předkládá životní etapy Havlíčka: jeho pokus stát se knězem, cestu do Ruska, novinářskou kariéru – kdy vlastně položil základy pro moderní žurnalistiku, ale i literární kritiku apod.
Dnes je Havlíček chápán jako mučedník, a to přesto, že ve své době a ještě těsně před jeho smrtí byl veřejně kritizován. Nutno však dodat, že trnovou korunu mu na rakev B. Němcová položila zcela oprávněně.
Mé srdce jásá!
Tohle byl první životopis, který jsem hltala a ze kterého si téměř vše zapamatuji- protože prostě Havlíček. To je láska.
Stránky ubíhaly, jeho život byl opravdu plný boje za nás, za Čechy, za pravdu. Je tak dojemné vše, co se mu přihodilo, všechno to nepráví, udavačství, odjezd do Brixenu, nemoc která postihla jeho ženu, jeho i dcerku..
Tohle byl opravdu skvěle napsaný životopis výjimečného člověka, národního buditele.
Kdyby to bylo ve školách lépe podávané, mohla moje láska k národnímu obrození přijít mnohem dříve.. velká škoda, že to funguje, jak to funguje..
A mimochodem, trnovou korunu mu na hrob nedala B.Němcová- ta mu do rukou vložila květy passiflory- mučenky, to je jisté, byl to buď Ferdinand Náprstek, a nebo možná i Josef Němec. :)