Káva každé půlnoci

28.03.2023

(SPOILER) Musím říct, že pro mě bylo těžké rozhodnout se, čím své hodnocení započnu, protože Káva má prostě tolik předností a kvalit, že bych o ní dokázala mluvit hodiny. Více než 500 stránek, na kterých se jejich příběh odehrává, jsem zhltla během tří večerů a několika volných chvil během dní k nim náležejících, protože jsem se od něj prostě nemohla odtrhnout.

Zaprvé bych asi začala tím, že já sama jsem obrovskou fanynkou zakázaných lásek. Vztah učitel X studentka vždycky patřil mezi mé oblíbené zápletky a jsem hrozně ráda, že konečně někdo napsal příběh, ve kterém není zobrazený jako špatný.
Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě.

Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě.
Adrian je naprosto úžasný, inteligentní a charismatický muž, kterému jsem propadla už od samého začátku, každopádně pokud vám už jen má slova popisující jeho vztah s Rose přijdou zvrácená, pak asi tahle kniha nebude nic pro vás.

Mám pocit, že spousta recenzentů Kávy se ve svých hodnoceních spíše zaměřuje na Rosiiny problémy s PPP a jejímu vztahu s Adrianem se trochu vyhýbá, což je podle mě velká škoda. Obě témata totiž spolu jdou ruku v ruce.
Vzhledem k tomu, že autorka má s PPP své vlastní zkušenosti, byly veškeré myšlenkové pochody popsány velmi podrobně a velmi realisticky. Ne vždy to bylo příjemné čtení a z některých scén šel mráz po zádech, každopádně si myslím, že pokud, stejně jako já, máte problém s přijetím sebe sama a toho, jak vypadáte, budete Rose ve spoustě ohledech chápat. Tím rozhodně neobhajuji bulimii, jen říkám, že je v příběhu vše popsáno tak realisticky, že budete možná chvílemi mít pocit, jako by vám autorka četla myšlenky. To ovšem platí i pro popis Rosiiných pocitů ve vztahu k Adrianovi, se kterými často bojuje, vytváří si v hlavě zdánlivě nesmyslné vzorce a vyvozuje mylné závěry.

Další naprosto úžasnou součástí tohohle příběhu jsou velmi četné zmínky klasických děl - ať už knih, obrazů, divadelních inscenací či hudby. Pokud jste tedy, stejně jako já, milovníci například Poea, Tolstého, Botticelliho, Beethovena, Tudorovců, ale taky Sherlocka nebo Pirátů z Karibiku, přijdete si tady na své.
Kromě toho jsem zde narazila na spoustu dalších dat nebo informací, se kterými jsem se velmi ztotožnila, měla jsem tedy místy pocit, že je Rose mým mladším Alter egem.

Co se týče postav jako takových, myslím, že jsem už dostatečně naznačila, že Rose i Adrianovi jsem naprosto propadla a jsem si jistá, že jsem jejich příběh nečetla naposledy.
Pokud jde o ostatní, vedlejší postavy, musím říct, že jsou všechny bravurně napsané. A spousta z nich mi perfektně lezla na nervy, což jen dokazuje autorčiny schopnosti.
Rosiini kamarádi Rick a Caroline spadají do kategorie lidí, se kterými bych asi v jedné místnosti nevydržela, protože jsou naprosto ztřeštení excentrici.
Její rodiče, a sice otec, se kterým žije, a matka, kterou nesnáší a už několik let ji neviděla, jsou dokonalými protipóly. Taťka je takový milý pohodář, typický chlap, máma je přísná dáma, se kterou není zrovna snadné vyjít.
Co se mi ovšem líbí velmi je to, že každá z postav má v rámci příběhu svou malou dějovou linku, kterou máme šanci alespoň z dálky sledovat.

Jediné, co mě trochu mrzelo, je to, že příběh končí tak nějak uprostřed všeho a dostává se nám pouze epilogu odehrávajícího se o sedm let později. Autorka však pro tento fakt má své podstatné důvody, které naprosto chápu a respektuji.

Poslední věcí, kterou chci zdůraznit, je to, že autorka vytvořila ke knize playlist plný samých skvělých skladeb, které celou atmosféru příběhu dokonale dokreslují.

Tak co, už jsem vás dostatečně přesvědčila, že tuhle knížku prostě potřebujete? Pokud ano, tak si ji utíkejte koupit. Já si mezitím uvařím šálek kávy a budu čekat na autorčinu další knihu.

24.03.2023

Musím říct, že tohle byla asi první kniha, kde jsem se setkala s PPP. Důležité téma, o kterém se zas tak moc nemluví. Proto oceňuji linku s touto nemocí, kterou autorka do příběhu zakomponovala. Ukáže vám, jak to může vypadat, jak člověk s touto nemocí přemýšlí, jak se cítí, jak sám sebe vidí. Překvapilo mě, že může vědět jak to není dobré, ale přesto jej uspokojuje vidět v zrcadle jak postupně mizí. No, nejde o lehké téma. Přesto si myslím, že byste této knize měli dát šanci. Je to docela bichlička, ale mně se hned od začátku četla dobře. Stránky mi mizely před očima. Mít víc času a nálady na čtení, tak jsem ji přečetla mnohem dřív. Navíc autorka nevycházela z nějakých odborných knih apod., ale z vlastních zkušeností, takže se vám hlavní postavě lépe porozumí.

Líbilo se mi, že okolí nebylo lhostejné jak na tom Rose je. Zajímali se, snažili se jí nějak, alespoň trochu pomoct. Sice se to nezlepší tím, že do toho člověka jednou za čas dostanete kousek jídla, ale alespoň se snažili.

Nemusíte se bát, že byste četli přes 550 stran jen o PPP. Někdy se i zasmějete, budete číst o strastech i radostech studentů maturitního ročníku a hlavní linka, která se prolíná příběhem, je romantická. Fandové zakázaných lásek si tu přijdou na své, protože jde o vztah učitel x studentka.

Pár menších výtek mám. Například konec byl na mě trochu hrr. A zajímalo by mě například co matka Rose. Každopádně citát na konci knihy je top.

Děkuju autorce @terka_pise a @nakladatelstvi_canc za možnost přečíst si eknihu. :)