Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488673/bmid_kavarna-na-konci-ulice-0QM-488673.jpg
4
178
178
Příběh jednoho zeleného deníku, který spojil osudy šesti lidí a vytvořil mezi nimi nečekaná pouta přátelství i lásky. Julina Jessop, osamělý starý malíř, si uvědomuje, že většina lidí není k druhým upřímná. Do obyčejného sešitu proto napíše pravdu o sobě a nechá jej na stole v místní kavárně. Ta patří Monice, která do zápisníku přidá svou pravdivou zpověď a odloží ho v nedalekém baru. Tam ho najde Hazard, narkoman a alkoholik, který sám sobě slíbí, že už zůstane jednou provždy čistý. Zápisník postupně koluje od jednoho člověka k druhému a zachytává jejich nejniternější myšlenky, tužby a závislosti. Záhy se všichni střetnou v Moničině kavárně, kde nesourodá a bizarní skupina lidí zjistí, že upřímnost má opravdu sílu měnit jejich životy k lepšímu. I přesto, že pravda občas bolí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Authenticity Project, 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi hodně líbila. Nutí mě přemýšlet o životě mě samotné i komunitě, ve které žiju a kolik o ní vlastně vím. Kolik toho moje komunita ví o mě. Líbilo se mi, že to bylo psané jednoduše, ale k zamyšlení pokud si to čtenář přál.
Je pravda, že kniha má dost postav a hodně na sebe navazuje, spíš mi trochu vadil fakt, že i do tak milého čtené se museli propašovat prvky LGBT. Přišlo mi to tam, tak nějak navíc.
Pro mě oddychové čtení lehce předvídatelné knihy. Ale to mi nevadilo, občas je prostě děsně fajn číst a dopředu tušit, že to vlastně všechno dobře dopadne... i ten konec jsem čekala podobný. Každopádně kniha stojí za přečtení..
Taková velmi hezká a příjemná oddechovka. A zajímalo by mě, co by takový projekt přinesl v mém okolí.
(SPOILER)
Nemůžu si pomoci, ale tahle kniha se dostala na první příčky mých oblíbených. Narazila jsem na ni díky čtenářské výzvě, a jsem za to vděčná.
Knížka může působit (a pro někoho skutečně i být) oddechovkou, lehkým čtením. Já ale celou dobu přemýšlela - co bych do zápisníku napsala já? Co bych se tam dozvěděla o lidech z mého okolí? Co bych mohla udělat, abych někomu zlepšila život? A vlastně se stala sondou do mého nitra.
Postavy byly vykreslené skvěle, realisticky. Některé pasáže byly předvídatelné, jiné ale přinesly kýžený "wow" efekt.
Se samotným závěrem knihy úplně nesouzním, přála bych si to jinak, ale i tak mě kniha chytla za srdce.
Zajímavé příběhy různých lidí, které jsou odrazem pro jejich další, obohacený život bez přetvářek.
Knížka mě bavila,
Čtení téhle knížky mi přišlo jako proplouvání klidnou řekou, všechno se hezky protínalo, navazovalo na sebe. Vytvořila jsem si určitou teorii, jak to bude dál a postupně se vše potvrzovalo, objevilo se jen málo nečekaných zvratů. A pak to přišlo, to místo, kde se ze tří hvězd mého hodnocení staly čtyři.
Líbí se mi, že de facto každý si mezi řádky najde to své a svým způsobem si může uvědomit, že to není skutečnost, že jen předstírá a chtěl by pro sebe jinou realitu. A že každý jí můžeme dosáhnout, pokud fakt chceme. Protože o tomhle podle mě tahle knížka je. Nebát se a jít svému štěstí naproti.
Zvon na zvony, když ještě zvoní. Zapomeň na to, co je ideální. Ve všem se najde praskliny. Tudy se světlo dovnitř dostává.
O svém životě lže každý. Co by se stalo, kdybychom místo toho sdíleli pravdu?
Včerejšek je minulost, zítřek je záhada, dnešek je dar.
Stastni lidé nejsou vděční, zato vděční lidé jsou šťastní.
Proč všechno musí mít nějaký smysl? Proč všechno musí zapadat do nějakého plánu? Někdy je nejlepší nechat všechno prostě přirozeně růst, jako květiny.
Co jde nahoru, musí zase dolů. Každé světlo vrhá stín, každá akce budí reakci.
Nápad se sešitem Projekt pravdy byl dokonalý. Jen mi pak přišlo, že příběh tak nějak zastavil.
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale příběh mi připomínal film Amélie z Montmartru. Sice se děj neodehrává v Paříži, nýbrž v Londýně, nicméně za to může asi ta nezištná ochota někomu pomáhat. Monica Julianovi, Hazard Monice, pak nějak všichni všem. Objeví se i romantická zamilovaná linka, resp. několik (nechybí pár gayů a leseb), napravený drogově závislý alkoholik, varování před instagramovým "ideálním" světem, kdy se za vystajlovanými usměvavými fotkami skrývá smutek, samota a nepochopení. Příběh nenadchne, ale ani úplně neotráví, i když nevěřím, že se to může stát. Líbily se mi londýnské reálie.
Úprimne - mňa táto kniha dosť nudila. Doslova som sa pri nej zasekla a vôbec sa mi nechcelo do jej čítania. Je rozťahaná s veľa zbytočnými postavami, ktoré celú knihu pribúdajú. Tým pádom sa tam odohráva veľa nepodstatných vecí, namiesto toho, aby sa dej zameral skôr na menej postáv a viac do hĺbky. Tak si potom človek ani nemôže vytvoriť s tými postavami žiadny vzťah. Kniha pre mňa nebola oddychovkou, lebo sa mi ju vôbec nechcelo čítať. Ku koncu sa to možno trošku rozbehlo, ale mám pocit, že to bolo len tým, že som ju chcela už rýchlo dočítať. Škoda.
Docela slušná oddechovka, za mě možná příliš zdlouhavá v některých místech, ale oceňuju zvraty a nečekané reakce některých postav.
Jak Vy byste se zachovali a co byste na sebe řekli, když by byla možnost svěřit se odloženému deníku, kde už pár lidí před Vámi napsalo svůj příběh? Jak moc znáte lidi kolem sebe? Každý okolo nás má pro okolí jakousi šlupku (image), podle které ostatní soudíme a co když je všechno jinak. Knížka Vás donutí zamyslet se nad sebou samým a pořádně popřemýšlet, jestli to co teď žijeme, je to, co jsme chtěli. Kolik snů a plánů se v životě neuskuteční jen proto, že se bojíme. Tahle knížka Vás trochu probere a to ostatní už je jen na Vás.
Vyzerá to ako klišoidný príbeh o “páchaní dobra" medzi osamelými cudzincami, ktorí si vylejú svoje srdce na stránkach denníka. A vyzerá to, že sú úprimní. Zošit bol ponechaný v kaviarni, no putuje cez viaceré ruky a my sa tak dozvedáme o pisateľoch viac a viac. Miestami to vyzeralo, že presne odhadnem, ako sa to skončí, ale pribeh ma v istom okamihu aj prekvapil. Na plný počet hviezdičiek to nie je, ale mám po dočítaní dobrý pocit. Keby to bol film, ako starnúceho umelca by som si predstavovala niekoho ako je Martin Short, jemu by sa tie výstredné obleky brutálne hodili.
Škoda, že už jsem knihu dočetla. Kniha, ve které osud náhodných lidí spojil deník "Projekt skutečnosti". Začal ho psát úspěšný malíř, ve kterém se zpovídá, co ho tíží, jaké má přání. Deník vždy odloží poslední zapisovatel(ka), a tak se současný dozví něco o životě předešlých zapisujících. Sledujeme příběh lásky, přátelství a pomoci. Tato kniha by měla být v každé knihovně (já jí bohužel musím vrátit), ať se lidé naučí více všímat svého okolí. Je to výzva v deníku, jehož osud lidí změnil zažitý stereotyp, pozvedne sebevědomí, naučí být lepším. Lidé mějte se rádi, návod je v této knize, doporučuji.
Na knize bych nejvíce ocenila neobvyklý a pozoruhodný námět. Zápisník ponechaný v baru spojí nesourodou skupinu lidí, začne ovlivňovat a měnit jejich životy a probudí v nich lásku a přátelství. Kniha se pohodově četla. Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku za předvídatelný děj a filmově americký závěr.
Příběh jednoho zeleného deníku,
který spojil osudy šesti lidí a vytvořil
mezi nimi nečekaná pouta přátelství a lásky.
Neuvěřitelný příběh, krásná obálka, nenáročné oddechové čtení...
Zvoň na zvony, když ještě zvoní
Zapomeň na to, co je ideální
Ve všem se najde prasklina
Tudy se světlo dovnitř dostává
( Leonard Cohen )
Kavárna na konci ulice
Vydržela jsem do strany 150 a čtení jsem vzdala. Stále jsem čekala, že mi ty příběhy něco dají, stále nic - jen plácání. Škoda času. Dávám 2 hvězdy a to je možná moc. Je mi líto.
Julian, starý osamělý pán, který kdysi něco znamenal. Monica, žena která touží po rodině. Hazard, který bojuje sám se sebou. Riley, pohodář, který má všechno na háku. Alice, která má v životě vše a ani tak není šťastná. Lizzie, která nenechává nic náhodě.
A Mary, Julianova manželka, která zemřela před 15ti lety...
Je tohle všechno pravda.... nebo lež?...
Jak může jeden zelený zápisník s napisem ,,Projekt Skutečnost,, změnit život tolika lidem..
Tahle kniha je moc hezká, ale i smutná, veselá, energická, misty i pomalá a občas až trochu neuvěřitelná, mísí se v ní tolik pocitů a na konci je mi trochu teskno, ale zároveň vím, že někde tento,, Projekt,, opět úřaduje, jelikož se dostal do dalších rukou..
Štítky knihy
deníky pro ženy kavárny malíři mezilidské vztahy společenské romány povahové vlastnosti lidské vlastnosti
Kavárna na konci ulice
Příjemné oddechové čtení pro podzimní večery. Takový společenský románek, protože červená knihovna to úplně není.
Bavily mě charaktery postav, jsou různorodé, samozřejmě převládají kladné, což mi normálně spíš vadí, ale tady to tak hezky pasovalo. Ráda jsem si knihu přečetla i mé srdce okoralé se mnou souhlasí. A do takové kavárny bych doopravdy chodila moc ráda.