Kavárna Union
Adolf Hoffmeister
Sborník vzpomínek pamětníku.Roku 1923 marně volal Karel Čapek ve svém článku v Lidových novinách KLUB za starou Prahu o zachranu kavárny Union. Příliš moho uměleckých generací se zde scházelo k bouřlivým debatám, rozpáleným mladickým vyměnám názorů,zábavám,než aby se všem jimž se stala polovičním domovem nezdálo její zbourání činem barbarským. Kavárna přece zmizela a před námi leží hrst vzpomínek nejvěrnějších návštěvníků o zakladatelích proslulé kavárenské tradice V.H. Brunnerovi,Fr. Kyselovi, o bratrech Čapcích, Fr. Langrovi, J. Haškovi, J. Lady až po nejmladší umělce, kteří zažili již jen konec slávy umělecké kavárny.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení této knihy si člověk řekne, že by rád chodil do kavárny Union a potkával tam rád vrchního Pateru. Pan Patera symbolizoval vrchního a člověka s obchodním duchem, břitkým humorem a odrážet nepříjemné hosty, Unionku navštěvovali umělci, kteří třeli bídu s nouzí a v současnosti se o nich učíme v literatuře,jejich malířská díla dosahují gastronomických částek a přitom v Unionce neměli často ani na kafe. Nejznámějším návštevníkem byl Jaroslav Hašek, Josef Lada, Brunner, Štursa, z nejmladších to byl Jaroslav Seifert,Michal Rosemberg, který sledoval uzavření kavárny v roce 1941 nemeckými vojsky. Po válce byla činnost obnovena pouze krátce nebot v roce 1949 byla zbořena- tentokrát definitívně.
Štítky knihy
Praha kavárny dějiny Prahy historie měst, obcí a regionů
Autorovy další knížky
1962 | Labyrint |
1956 | Dalekohled aneb Kdo nevěří ať tam běží |
1963 | Mrakodrapy v pralese |
1958 | Made in Japan |
1958 | Kavárna Union |
"Byla jednou jedna kavárna. Byla v prvním patře starého pražského domu v čp.342 na rohu Národní třídy (tenkrát Ferdinandova) a Perštýna. Byla to kavárna, jak má být a jakých již není. Neslula dobrou kávou ani vybraným pečivem, ani výpravností. Její slávu zajistili její stálí hosté a vrchní pan František Patera."
O kavárně Union jsem skoro nic nevěděl. A úplnou náhodou jsem v knihovně objevil útlou knížečku s podtitulem Sborník vzpomínek pamětníků. Vždy na prvním místě jmenují pana vrchního P. jako neúnavného obsluhovače návštěvníků, zásobovatele českého i zahraničního tisku (dokonce i z Francie a Anglie), který vše obstarával ze svého zpropitného. Ale to nejdůležitější - byl vždy ochotný finančník ve věcech drobných i větších půjček. Třeba J.Hašek mu dlužil přes celou I.sv.válku.
V poválečných létech za první republiky Unionka, žijíc ze starých tradic, nakrátko oživla, ale nebyla to ona kavárnička z předválečných let. Ona tehdejší bohémská družina se rozprchla. Téměř všichni zaujali ve veřejném životě významná postavení
Končím roztomilou příhodou v hlavní roli s panem vrchním Paterou :
"A co se Patery natrápili studenti svou věčně prázdnou kapsou. Jeden z nich, jakýsi Tvrzický si od pana vrchního půjčoval den co den. Před válkou odcestoval do Ameriky a vrátil se po převratu. Jeho první cesta vedla samozřejmě do Unionky. Sedl si ke stolu a optal se pana vrchního kolik že mu dluží. Pan Patera měl dluhy v malíčku-dělá to vašnosto dohromady 200 korun.Tvrzický vytáhl ze šrajtofle 200 dolarů. Pan vrchní ještě dlouho vykládal štamgastům tuto příhodu se závěrem - To je gentleman, to je gentleman ! "