Posmrtný přístav
Patricia Cornwell
Kay Scarpettová série
< 18. díl >
Poslední den na vojenské základně v Doveru se pro doktorku Kay Scarpettovou nevyvíjí podle plánu. Místo aby se soustředila na účinkování v CNN, kde má znovu vystoupit v prestižním televizním pořadu, ocitá se na palubě soukromého vrtulníku a ujímá se funkce ředitelky Cambridgeského forenzního centra. Nebyly to jen záhadná krutá vražda malého chlapce a stejně záhadné přiznání vraha, co donutilo její nejbližší spolupracovníky Marina, Lucy a Bentona, aby se odhodlali k tak razantnímu kroku. Není normální, aby v márniční lednici začalo krvácet tělo muže, který během procházky se psem zemřel údajně na infarkt…a nález na místě činu napovídá, že nešlo o přirozenou smrt.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Pro ženy
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Port Mortuary, 2010
více info...
Přidat komentář
Série s Kay Scarpettovou jsou již několik let mou čtivou sérií... Pustila jsem se do nich od prvního dílu, postupně, za sebou... A vždy si říkám, že je to návykové a super čtení. Tento díl nás hodil do oblasti moderního vývoje zbraní a naopak nás vrátil k prvnímu opravdovému případů, který Kay ohledávala a který jí 30 let trápil.
Půjdu na další.
První desítka knih z této série byla skvělá, další už podle mne trochu pokulhávají. V tomto díle oceňuji návrat k vyprávění z pohledu Kay, příběh sám mi ale přijde dost překombinovaný a irituje mne (jako už i v předchozích dílech) chování Bentona i Lucy. Takové to podivné mlžení a tajnůstkaření bych pochopila ve vztahu k podezřelým nebo nezúčastněným osobám, ale ve vztahu ke Kay, která s nimi už pracovala na tolika případech, je to vyloženě kontraproduktivní i ohrožující, navíc při četbě už i dost nudné...
Hodně zamotaný příběh s mnoha zápletkami. Dále je tu problém s cizími jmény, takže čtení vyžaduje velkou pozornost, aby čtenář všechny jemnosti vůbec zaznamenal natož pochopil. Nicméně je román podle mne konzistentní a dobře promyšlený, se zajímavou hlavní zápletkou s nanotechnologiemi. Mnoho nadšených čtenářů asi román nenajde, ale pro ty, kteří jsou znuděni trivialitami v mnoha jiných detektivkách, to určité osvěžení jistě bude.
Tak tento díl byl hodně překvapující. Autorka se nebojí zbavit se hlavních postav, tak jak to udělala už dříve i s Bentonem, byť jen na čas. Je mi ale záhadou, proč musí z Kay dělat plukovnici a násilím nám sugerovat, že má trauma z doby před začátkem celé série -to je trochu pozdě, vzhledem k tomu, že jedná snad už o 20. díl :-((
Jo a mít Bentona za manžela, tak po tomto díle jsem už rozvedená...
Jak už tady bylo řečeno, první třetina super, ale pak to šlo do háje... překombinované, chaotické.. a taky už mě moc nebaví tajnůstkář Benton, z Lucy už se stává pomalu stroj bez emocí a Kay tady byla tak sebelítostivá, až toho bylo moc. Ještě že je tam ten Marino, který je normální a vtipý, jinak by ty poslední knížky fakt už za nic nestály..
A co se mi na knížce velmi líbilo, že se konečně Kay zase vrátila do vyprávění v první osobě, předchozí knížky v osobě třetí nebylo ono :-)
príbehy s Kay Scarpettovou mám veľmi rada, ale pri tejto knihe som vážne uvažovala, či autorka, prípadne prekladateľ neboli sfetovaní - dej akoby logicky nepokračoval - veľmi to rušilo a prvýkrát sa mi táto autorka čítala veľmi ťažko
Knihy Cornwellové mám sice ráda, ale do této jsem se nemohla nějak začíst. Vše mi přišlo už moc "moderní". Nicméně jsem ji stejně přečetla
Protože jsem věrná, tak jsem se pustila do čtení dalšího příběhu Scarpetty. Když se oprostím o stránky a stránky úvah, vracení se ke stejnému ... tak příběh byl fajn. Rozuzlení zajímavé .Nebyla to taková čtenářská tragedie, jak se z počátku zdálo, jsem ráda, že jsem vydržela.
Můj další kandidát na kolonku Nedočteno.... První třetina dobrý, dokonce jsem se zaradovala, že stará dobrá Kay je zpět v plné kondici (a ne jako pár posledních nic-moc Cornwellovek), nicméně další třetina, kdy se hrdinka potácí sebemrskačsky a sebelítostivě z jedné kanceláře do druhé byla nepřehledná, nudná a opakující se; a tu poslední třetinu jsem už namouduši přeskákala po stránkách. Nuda, otrava a zklamání.
I když mám Patricii Cornwallovou dost ráda, tahle knížka mě dost zklamala. Příběh byl docela zajímavý, ale vůbec mi neseděl styl, jakým byl napsaný. Navíc byla kniha plná zkratek a zbytečně odborných pojmů, které šly napsat i "lidštěji" - např. místo "leukocyty" napsat "bílé krvinky" atp. - ale to může být věc překladu...
Každopádně od autorky doporučuji k přečtení raději dřívější díla.
Chvílema jsem v této knize byla zmatená..Je tam pořád výklad o nějaké nanotechnice,robotech a všech těhle věcí,kterým normální člověk zas až tolik nerozumí. Z toho důvodu jsem se občas ve čtení ztrácela,ale když se přelouskalo tohle obtížnější čtení,tak pak děj byl dobrý a vše do sebe skvěle zapadlo.
Autorovy další knížky
2000 | Za řekou Styx |
2002 | Nakažlivá smrt |
2009 | Kniha mrtvých |
2005 | Moucha |
2008 | V ohrožení |
Po dlouhé době opět setkání s Kay a Bentonem a Marinem a Lucy. Tentokrát je to příběh ponurý, smutný a tragický.
Kay je zde v neobvyklé roli a snaží se dostat k pravdě, která je pod povrchem a ze začátku to vypadá, že je na vše sama.
Ale nic není jednoduché a ona zjišťuje, že pravda může být i velmi krutá.
Tak jsem se prokousala k dalšímu dílu.