Postmortem
Patricia Cornwell
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184559/postmortem-184559.jpg
4
213
213
Kay Scarpettová série
1. díl >
Kniha je příběhem soudní patoložky, která se při své práci setká s případem série brutálních sexuálních vražd. Snaží se pomoci při pátrání po pachateli, musí se ale zároveň vypořádávat s problémy ve svém citovém životě, s nepřátelstvím některých spolupracovníků a se snahami o zničení její profesionální kariéry. Když se přiblíží k odhalení pachatele, hrozí jí reálné nebezpečí, že se sama stane vrahovou další obětí.... celý text
Přidat komentář
Tenhle díl jsem před lety sháněla hrozně dlouho. Nedříve jsem četla 2-5. díl od mamky a hrozně se mi líbily. Takže jsem byla nadšená, když jsem ji sehnala. Celá série o Kay, kriminální patoložce je skvělý.
Tak tohle se mi líbilo.
Kdysi dávno jsem náhodou jeden díl této série přečetla (Za řekou Styx) a docela si to pamatuji. Teď jsem si řekla, že by asi stálo za to, přečíst si příběh Kay pěkně od začátku. Takže ano, mám před sebou další výzvu :)
(21. 8. 22 - 19 512 - 40)
Nejsem si jistý, jestli mohu říci, že kniha byla dobrá, ale určitě dám ruku do ohně za to, že byla zajímavá. Detektivní linka měla mnohé neduhy, jak napsalo již mnoho komentujících. Mně přišlo, že asi nejhorší z nich byl, že pachatelem byla osoba, o které do té doby nebylo v knize ani slovo. Stáří původní knihy ale dává knize ještě další rozměr. Moc pěkně ukazuje počátky používání počítačů a návyky uživatelů, které tenkrát vznikly a které u mnoha současných uživatelů přetrvávají dodnes a jsou noční můrou pro počítačovou bezpečnost.
Samostatné téma je děsivá kvalita překladu, zejména věcí kolem počítačů a techniky obecně. Přeložený text je pak místy vlastně nesrozumitelný. Třeba překladu mainframe na "hlavní rámec" (místo správného "sálový počítač") se nedopustí ani internetové překladače. Nemám rád slova ignorant a ignorance, ale tady se úplně podbízí k vyslovení.
(SPOILER)
Kniha má výrazný ženský rukopis: bolo napr. uveriteľné a ľudské, keď hrdinka pochybovala či tam ten štítok dala sama, alebo nie. A zároveň to nebolo príliš patetické, ani podobné červenej knižnici - tu autorku musím pochváliť za vecnosť a triezvosť, aj keď popisovala vzťahové veci. Horšie to bolo s racionálnou stránkou, už základná premisa, že patologička je hlavnou vyšetrovateľkou, všetci to z nejakého divného dôvodu rešpektujú a detektív jej dobrovoľne všetko vysvetľuje (aj keď ho ona neznáša) a všade ju berie, je chorá. Navyše jej zmätenosť a nechopnosť logicky uvažovať v stresových situáciách z nej síce robí uveriteľného hrdinu, ale zďaleka nie hlavnú postavu detektívky. No a vyložené technické hlúposti v knihe (páchateľ odstaví alarm prestrihnutím drôtov na fasáde budovy; vrah bez problémov potme v cudzom dome trafí k posteli obete; hrdinka čítaním vytlačeného zozipovaného súboru nájde clear-text dáta; fungovanie modemového spojenia + SQL databázy, inokedy pedantná hrdinka v kritickej situácii samozrejme zabudne nabiť pištoľ, ...) degradujú zážitok veľmi výrazne - autorka by sa radšej mala sústrediť na to, čo vie a nepúšťať sa premúdrele do vecí, o ktorých si prečítala pol strany v prílohe nedeľných novín (inak táto americká bohorovnosť ma fascinuje neustále). Prístup, ktorý zvolila, totiž vrhá pochybnosť aj na pravdivosť vecí, ktoré sú pre čitateľa neznáme (patológia, forenzné postupy). Negatívom boli tiež nedovysvetlené odbočky z deja: kto jej 2x volal a bolo počuť iba hudbu? Záver knihy je vyslovene zbúchaný za pol dňa - vrahom je neznámy Fero Mrkva, odhalenie sa nekoná a čitateľovi sú iba nasypané "vysvetlenia", nech nezostane sedieť s otvorenou pusou.
Takže z pohľadu emócie hodnotím knihu plným počtom (rád som sa po prerušení k čítaniu vracal), no z pohľadu logiky (ktorá by v detektívke nemala byť vedľajšia) je to odpad. Vysledok je teda niekde v strede.
Potíž u knih, ve kterých autor vychází ze stavu vědeckých a technologických poznatků v době psaní knihy je v tom, že tyto poznatky zastarávají a to čím dál rychleji. Kniha Patricie Cornwellové je toho příkladem. Za tu dobu, která uběhla od doby, kdy autorka psala knihu, tedy před třiceti lety, velmi výrazně pokročila jak počítačová technika a vše co s ní souvisí, tak odebírání otisků prstů, o využití DNA pro kriminalistické účely nemluvě. takže podrobné popisy situací, které tyto atributy využívají, a že jic není málo, působí poněkud zaprášeně. Kromě toho čtenáři i v době prvního vydání knihy mohla působit potíže při porozumnění textu.
Pro mne bylo uvažování hlavní postavy ne vždy srozumitelné a pochopitelné. Styl psaní spisovatelky mi také moc nesedl.
Nakonec ani překlad nic moc.
Možná časem zkusím něco z novějších knih autorky...
Líbí se mi detektivka psaná z pohledu soudního patologa, celé to rozkrývání zločinu a jak k němu došlo. Kay mi přišla sympatická, i když asi trpí výpadky paměti (možná bude rozkryto v dalších knihách). Lucy je příšerná. Neseděly mi mocenské intriky a měla jsem pocit, že Kay vyšetřovala případ místo Marina. Ten si mě celkem i získal. No, uvidíme, kam to bude směřovat. Zmatek jsem pociťovala při čtení o počítačových záležitostech. Jen ten závěr jsem si představovala víc překvapující.
50%
Průměrná detektivka. Jedná se o první případ soudní patoložky Kay Scarpettové, ne o první knížku, kterou jsem od ní četla. Tady se s ní seznamujeme a už jí jde o život. A já nemůžu uvěřit, že Lucy je teprve 10 let (ale IQ už má megavysoké).
Sympatická hlavní hrdinka s rodinným traumatem a zápalem do práce...ráda si dám další díly, taková pohodová detektivka...
Pět hvězd, dokonalé. Knihu jsem měl na DK ohodnocenu, ale ponechánu bez dalšího komentáře. Omylem jsem si ji vypůjčil opakovaně, což jsem zjistil teprve, když jsem si ji přinesl domů. Začátek je hrůzný, přímo odpuzující. Přestože jsem tentokrát četl zrychleně, často jen po jediné větě z každého odstavce, mnohokrát jsem zvažoval, že knihu raději odložím. Nakonec se mi to podařilo překonat. A nelitoval jsem. Příběh se postupně dostává do obrátek. Nakonec si už téměř nikdo z aktérů není jistý komu může věřit.
Já sám mám osobně nejraději klasické detektivky, ve kterých příběh, a tedy i vyšetřování začíná v okamžiku, kdy je čin dokonán.
Tentokrát dělám výjimku s ohledem na poslední části knihy, ve kterých příběh i napětí vrcholí.
Komentář se vztahuje k vydání v nakladatelství Ikar v roce 1998.
Začala jsem s touto autorkou od prvního případu soudní patoložky K.S.
Čtení mne bavilo, přestože bylo napsáno před 25 lety, detektivka napínavá. Objevování programátorských možnosti a mobilního připojení bylo v té době na začátku, nad tím se dnešní čtenář pousměje.
Jdu na další díl série.
Nebyla to úplně špatná kniha, ale něco tomu chybělo.
Přestala jsem počítat, kolikrát jsem se musela vracet a určitou pasáž číst znovu, ale záměr jsem stejně někdy nepochopila. Podle mě něco naprosto postrádalo logiku a časová posloupnost byla nesystematická. Věty ani na sebe nijak nenavazovaly. Několikrát jsem si ani nebyla jistá, co autorka přesně popisuje - jestli ta určitá část patřila do fantazie nebo do minulosti Kay, to opravdu netuším. Možná jsem měla jen špatný překlad, který postrádal určitý systém. Proto jsem se přestala zaměřovat na detaily a nějak z toho vybruslila.
Ale jako celek to nebylo špatné, nicméně mi to přišlo neoriginální. Ale beru v potaz to, že je autorčina první kniha a za to jí musím vyseknout poklonu. Sice to nebylo to pravé ořechové, ale určitě si přečtu další díly.
1990? Těžko vyčítat neoriginalitu v podobě sériového vraha žen. A dřevní doba počítačů a forenzních metod můj zájem spíš zvýšila. Dvě hvězdy strhávám za to, že budoucí "celosvětová bestselleristka" nebyla zřejmě ještě dost vypsaná. Projevilo se to méně na příběhu (po dobrém začátku hlušší část, napravil to akční konec), více na postavách. Kay Scarpettová prochází vyšetřováním jako člověk vážný, stále zamyšlený, mrzutý, unavený a naprosto bez smyslu pro humor. Vyšetřovatel Marino má být zřejmě doktorčin protipól; autorka nás utvrzuje o počátečních vzájemných antipatiích mnohokrát, hlavně pomocí příslovcí směřovaných od Kay k Marinovi (tupě, poťouchle, hrubě, halasně se rozžvanil, znechuceně,…). Přišlo mi to příliš návodné a trochu laciné.
Už tím začínám být sama sobě protivná, ale zase: překlad dialogů. Marino má mluvit nespisovně a je to tak v pořádku. Tak proč by dával těsně vedle sebe tvary spisovné a nespisovné? (okno bylo zajištěný, ale o kousínek dál - bylo zajištěné; medicínské informace, ale choulostivý informace; oběti uvedený v seznamu, ale vhodné povolání). Je to zkrátka odbytá překladatelská práce, jiný důvod nevidím. Kromě toho: když pominu vážně míněnou větu mladé novinářky (Prohlásil by mě za běhnu!), zůstává Černý Petr za nejděsivější věty hlavní hrdince a jejím milostným postřehům. (Byla v tom mladistvá vášeň, smyslná touha nás spalovala. Vystřeloval z něho chtíč, dobýval mě bez něhy.)
No, vášeň ve mně tahle série nezažehla, chtíč ze mě taky nevystřeluje, ale mírný zájem o další díl pociťuji.
Příjemně normální moderní thriller. Vražda není krvelačným hlavolamem, kde kvůli brutalitě není místo pro logiku a přestože je zločin sexuálního charakteru, Patricia Cornwellová nehrotí události za hranici snesitelnosti. Zároveň autenticky zachycuje jak prostředí, tak postavy i práci samotnou. Přitom se nevyžívá v detailech, jak už to u románů s patology bývá. Ich-forma vyprávění pak snadno umožňuje oblíbit si ústřední hrdinku, v níž se kloubí profesionálka svého oboru s obyčejnou ženskou, která kouří, pije a nezdravě žije.
Svoje mouchy to ale má. Po prvních padesáti stranách zápletka ztrácí tempo - vyšetřování stagnuje a místo detektivní práce si musíme vyslechnout různé teorie co se jak vlastně stalo, přičemž pozornost čtenáře zaměstnávají hlavně pracovní tahanice v pozadí příběhu. Teprve v závěru zase naskočí rytmus a události smysluplně vyvrcholí, jenže to už tu vatu bohužel neobhájí. Ovšem při srovnání s Kathy Reichsovou a Tess Gerritsenovou u mě Cornwellová zatím pořád vede.
Začátek trošku vlažný, motala jsem se v postavách, ale knížka nabrala spád a závěr byl překvapivý. Ikdyz hlavní hrdinové svým technickým vybavením nemůžou konkurovat dnešní moderní době, tak byla knížka velmi čtivá.
V době "krize" jsem se opět vrátila ke staré dobré Kay. Je to skoro 15 let co jsem se s ní setkala (poprvé) v knize Za řekou Styx. Rozhodla jsem se, že bych její sérii chtěla mít doma a teď se mi to konečně z části povedlo. V antikvariátu jsem sehnala i hodně špatně dostupný druhý díl, a tak nic nebrání se opět ponořit do začátku 90.let seznámit se (opět) s Kay, Marinem a Bentonem. A skoro až s úsměvem sledovat, jak se za těch skoro 30 let detektivka vyvinula (ať už v podání Kay) a nebo i u jiných autorů. Zde se ještě debatuje nad akceptací DNA důkazů, emaily, mobily a další vymoženosti dnešní doby jsou ještě na houbách a počítače jsou hodně v plenkách. Nicméně je to prostě Kay, která ráda vaří aby odbourala stres z práce (tak jako někdo si dá skleničku a někdo jde běhat). Nicméně občas je text trochu rozvláčný. I když pokud si dobře pamatuji, každý díl této série byl hodně vázán na kvalitu překladu. Občas se kniha nedala číst, protože překlad měl spoustu gramatických chyb ale i špatný slovosled. Tak vzhůru do Richmondu 90. let!
Moje první kniha této autorky,ale zatím mě to nijak nenadchlo. Průměrná detektivka.., na můj vkus se to až moc táhlo a připadalo mi to nudné. Každopádně autorce dám určitě ještě šanci.
Tak na to, že tahle kniha už je retro z devadesátek, tak musím smeknout. Čtivá, svižná, stylem připomíná Pattersona. Určitě sáhnu po dalším díle, autorka má určitě ještě co ukázat.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány patologie krimi vyšetřovatel patolog pitvy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Za řekou Styx |
| 2002 | Nakažlivá smrt |
| 2009 |  Kniha mrtvých |
| 2005 | Moucha |
| 2008 | V ohrožení |
Celkem povedená detektivka, pouštím se do dalšího dílu