Každé dítě může dobře spát

Tak tohle teda rozhodně ne! Podle zkušeností mnoha rodičů ona metoda většinou zabere, ale ne v dlouhodobým horizontu, ale především... Nejen, že i ze zdravotního hlediska to není úplně cajk. Aplikováním doporučenýho akorát tak naučíte dítě, že se na vás nemůže spolehnout a že ho asi nemáte dost rádi a že je teda asi nedostatečný a že to teda na tom světě zas taková sranda nebude. (To si pak dáte, o pár let pozdějc, až budete zoufat a marně se snažit řešit problémy z toho plynoucí...) Rozhodně z něj tím "nevyrobíte" nezávislýho, sebevědomýho a pozitivního človíčka. Může z něj takovej vyrůst, ale proč to riskovat? Nicméně kdo z nás má opravdu zdravý, nepatologický vztahy s ostatníma lidma, se sebou, se světem...? Místo čtení podobný literatury radši zabruste na onen web a nechoďte zbytečně proti dětem, přírodě, nakonec i proti sobě. Všecko se vám to (a celý společnosti) vrátí jako buze... bumerang:)))

Tak to byla předehra... a teď ke knize:
Po týhle knize jsem sáhla především z důvodu, že jsem se někde v komentářích dočetla, že kniha NEobsahuje vyplakávací metody. Takže hned na začátek – přesně naopak! Budeme-li slovíčkařit, kniha neobsahuje vyplakávací metody, ale metody kontrolovanýho pláče jo. Není to nějakej výraznej rozdíl v působení na dítě. Kniha taky neobsahuje „metody“ jak naučit dítě dobře spát, jako spíš jednu metodu, co se týče problému s usínám a nočním probouzením a následnou potřebou znovuuspání, a další metodu pro děti utíkající s postýlky. No a pak pár tipů na noční děsy, strachy apod., ale to už ani nejsou metody.

Autoři sami píšou, že pokud vám noční vstávání vadí jen trochu, nemá cenu tuhle metodu stresující rodiče i dítě podstupovat. Tak jako proč tohle nenapíšou hnedka na začátku knihy místo skoro na konci? Ale po dalších pár stránkách si autoři opět prosazujou svou, že jde hlavně o dlouhodobý zlepšení situace jak pro děti, tak pro rodiče, takže to jako cenu má. Jenže zřejmě to situaci dlouhodobě moc nezlepšuje a bůhví jaký všecky následky tohle experimentování s dětskejma emocema to má.
Jo a taky je něco jinýho, pokud podobně jako v Americe vstáváte už v pár měsících kojence do práce a odevzdáváte ho do cizích rukou. Tyhle zhůvěřilosti se tu naštěstí téměř nedějou. Asi i proto (matkám z toho hrabe, měly by bejt doma a starat se o svůj poklad, a ne někde honit prachy v práci) se tahle metoda a kniha mohla vůbec prosadit.

Tak zaprvý, na tuhle metodu půlroční (no spíš nikdy) dítko stavěný není. Nejdřív jsem si myslela, že je ta hranice nastavená tak, jakože to dítě je schopný to psychicky unýst, ale omyl! To je hranice, po který z fyzio hlediska jsou děti údajně schopný vydržet přes noc bez jídla. Ha ha. Tak jednak je to kravina, protože mateřský mlíko se tráví velmi rychle, a je vysoce individuální, kolik dítě vypije, a na jak dlouho mu to vydrží... (A taky by půlroční děti tepve měly začínat s příkrmama po lžičkách, tudíž jsou pořád víceméně kompletně kojený!) Ale hlavně, potřeby dítěte asi nekončej jen spaním, jedením a teplem, no ne? Všecko to dost odpovídá nějaký řekněme americký vizi výchovy k samostatnosti apod, (ale taky bohužel socialistický vizi). Nebo prostě sice si pořídim dítě, ale vlastně chci co nejdřív do práce a dítě strčit do školky, abych vydělávala kačky, abych měla na blbosti, o kterejch mě mediální masáž přesvědčila, že potřebuju. A hlavně, ať mě to dítě moc neobtěžuje. To to ta naše západní kultůra teda dopracovala. A opravdu je hrozně cejtit, jak to vychází z tý americký kultury, kdy je prostě tlak na to, aby ženský šly hned do práce, a přece je nepřípustný, aby mimino budilo v noci pracující matku, když ji potřebuje kapitalistická společnost. Vlastně to ty autoři ještě tak krásně okecaj a citově vás vydíraj... Jak byste jako mohla bejt dobrá matka, když se v noci tak často budíte a uspáváte dítě? To přeci nejde, takhle dobrej rodič bejt rozhodně nemůžete! A teda, už v noci s různou trpělivostí opakovaně uspávám druhý dítě, který se budí fakt dost často (a opět reakce na Blancheeba, znovuuspávání i po půlhodině, hodině, dvou, opravdu není žádný sci-fi, nic nepřirozenýho), a ano, prostě JE to nepříjemný, ale prostě uchylovat se k takovejmhle metodám, to fakt jako ne.

Jako že by mělo bejt samozřejmý, že dítě od půl roka spí samo ve svým pokoji a jen pokud to nejde, aby spalo v ložnici? Jako, to myslíte vážně? Dál mi přišla škoda, že se autoři nijak nezmiňujou o rozdílným spaní v souvislosti se stravou. Je jasný, že nacpat dítěti břicho hustou kaší na noc, aby bylo sytý a dobře spalo, není dobrá, (vždy) fungující rada. Ale je prostě rozdíl, pokud dítě od 4. měsíce dokrmujete a postupně nahrazujete mlíko normální stravou, nebo pokud ještě v půl roce (nebo taky třeba v roce) plně kojíte a chcete po dítěti, aby spalo celou noc. V knize se totiž tvrdí, že organismus půlročního dítěte nepotřebuje v noci jídlo a mělo by to prostě vydržet. Potřeba jídla se u různých dětí liší dost i přes den, a zvlášť mateřský mlíko se prostě rychle vytráví. Shrnu to, prostě jsem přesvědčená, že to s tím souvisí. Kojený děti obecně spěj blbějc, než sunarový. Ale jak jsem už psala výše, dítě může mít i jinej problém, než jen hlad a zimu/teplo.
- pokračování v dalším příspěvku -

05.05.2022

V zoufalstvi jsem knihu cetla a metodu vyzkousela. Byl to jeden z nejhorsich tydnu. Metoda naprosto nefunguje. A kdyz uz jsme vyspali a zase mi to mysli, vidim, v kolika bodech se to odchyluje od zpusobu, kterym chci pristupovat ke svym detem.

04.11.2021

Určitě bych knihu hned neodsuzovala, i když jde o vyplakávací metodu v bledě modrým. Nechci své dítě nechávat vyplakat, ale i tak jsem si vzala z knihy spoustu jiných doporučení.

Je rozdíl, jestli knihu čtete jen pro inspiraci a nebo jako zoufalý rodič hledající pomoc. Ja jsem knihu kupovala pomalu uz zoufalá, ale naštěstí než přišla jsme na usinani sami vyzráli. Takze jsem uz při čtení neměla tak těžkou hlavu :)

Já vím, že knihy se nemají vyhazovat, ale tato bez lítosti skončila v kontejneru na papír. Jakožto zkušená dětská psycholožka by autorka mohla vědět, jak moc její rady dětičkám můžou ublížit. Lež, že žádné vyplakávání není v knize použito, je hnedka na prvních pár stránkách vyvrácena, jelikož tzv. kontrovaný pláč není nic jiného. Je mi líto všech těch miminek, jejichž rodiče se těmito radami řídí. Člověk s vlastní intuicí musí vědět, že na těchto metodách není nic v pořádku a děťátko trpí, nehledě na to, že biologicky normální spánek vůbec nerespektují. Smutné!

Naprosto pokrivena publikace, ktera jde proti zdravemu rozumu. Doporucuju necist, rady neaplikovat.

To psal psychicky nemocny clovek, nebo sektář. Nezkousejte to, nečtěte to!

10.01.2021

Za me je kniha perfektni, vse co jsme z knihy vyzkouseli funguje a to jsme meli doma opravdu rvouciho paviana (15. mes.) zavisleho na kojeni a pritomnosti rodicu pri usinani, ktery byl nauceny usinat vyhradne jen v naruci u kojeni a pote byl polozeny do postylky. Knihu mi doporucila kamaradka at vyzkousim, ze to u nich krasne zafungovalo. Takze doporucuji i ja. Po 14 dnech kojim uz jen 1x denne a to v noci (v noci jsme vstavali 4-5x) a po obede prcek usina SAM V POSTYLCE BEZ KOJENI!!! se zavrenymi dvermi do cca 5 min. bez place a vecer zatim jeste s placem, ale do 10 min. a taky je v pokoji sam! Mame doma po tak kratke chvili uplne jine ditko. Urcite knihu doporucuji vsem rodicum, kteri resi podobny problem. Kniha je velmi srozumitelne napsana a dobre se cte. Chce to, ale opravdove odhodlani zmenit navyky diteti, protoze prvni dny jsou docela narocne... ale urcite se vyplati ;)

26.11.2020

Přijde mi, že v knize se dítě bere jako stroj, jako hodinky, které je nutné s německou presností seštelovat. Ale pár poznatků z knihy jsem si vzala a vypadá to, že dcera díky tomu spí lépe. Vyplakání jsme nezkoušeli.

Veta opakujici se na kazde treti strane "I VASE DITE SE MUZE NAUCIT SPAT" me pekne vytacela. Radi, ze se nema nechat deti vyplakat, ale kontrolovany plac (ci jak to nazyvaji) je v poradku. Takze se dite stejnak musi nechat vyplakat..
Jediny plus je, ze se mi hodi do vyzvy.

-pokračování-
Hlavní teze, co autoři tvrděj o nočním buzení, zní, že děti v noci brečej proto, protože jsou závislý na nějaký uspávací aktivitě od rodiče. Je normální, že se člověk i dítě v noci xkrát vzbudí, ale děti, který se uměj uspat samy, se prostě uspěj, aniž by k tomu potřebovaly zásah rodiče, zatímco ty druhý si musej vynutit pomoc. Celou knihu teda autoři s tímhle operujou a uváděj milion příkladů z jejich praxe, jak metoda vyřešila jejich problémy. Podle mě se mnohý děti uspávaj samy (i když nebude to mnohem častějc spíš náhradním prsem - dudíkem?), ale vůbec to není tak, že by se naučily tak brzo (během pár dnů) usnout tak rychle a i když to ve svý podstatě uměj se uspat, tak v noci stejně mnohdy brečej, tak kde je teda problém? Navíc třeba by podle toho, co autoři píšou, mělo dojít k tomu probuzení a přechodu do dalšího hlubokýho spánku asi 3, 4 hodiny po usnutí. Jaktože se tolik dětí probouzí až třeba za 5, 6, 7 hodin od usnutí, přičemž to první (nebo několik prvních) kritický vzbuzení normálně přejdou samouspáním, zatímco pak už potřebujou zásah rodiče?

Možná, že když si to přečtete opravdu ze začátku, nebo když potomka teprve čekáte, tak si z toho vezmete něco, co vám pomůže nastolit lepší spaní tak nějak docela hladce. Ale pokud jste už dítě naučili, že ho musíte uspat, bez protestů se to nejspíš nemůže obejít. Jenže půlroční dítě na to teda podle mě musí pěkně čučet, co to jako děláte. Takže... ono brečí a vy na tam sedíte a nereagujete na jeho volání. Ujišťování, že tam jste s ním, mu asi moc klidu do duše nepřinesou. (Spíš to přes svůj řev a amok vůbec nebude vnímat, žejo.) A pokud se bojíte, aby děcko nemělo strach (když ho najednou necháváte samotnýho v pokoji v postýlce řvoucího, přičemž tam chodíte po urč. časovejch intervalech mu říct, že je to ok), tak cajk! Sedněte si v daný místnosti na židli a v časových intervalech za ním choďte a jinak tam prostě jen buďte mlčky. No super. Dítě možná nebude mít strach, ale asi docela pěkně nechápe, co se děje, že tam prostě sedíte jak pecka a neodpovídáte na jeho volání. Nevim, jestli odmítnutí, nebo nepřijetí je o tolik menší zlo, než strach.
Jako je fakt, že takovýty pětiletý děti, který v noci ještě vyžadujou flašku, to už si asi nějakej zásah žádá (pokud to rodičům vadí). A nějaký extrémní případy, jako buzení 7x za noc taky. Ale určitě bych zkusila nejdřív všecko možný jiný, než doporučovanou metodu. Mnohdy asi dost pomůže i překopání režimu dne. O tom se v knize taky něco dočtete. A někdy nepomůže nic. Jen vydržet.

Pokud nebudete chtět hnedka aplikovat vyřvávací metodu, tak vám krom nastavení režimu dne moc věcí nezbejvá. A i ten nabídnutej režim podle mě mnohdy vůbec nezafunguje. (Jakože pokud se vám dítě budí moc brzo, tak ho dejte spát pozdějc a naopak...) Třeba rada oddělit večerní krmení a samotnej uspávací rituál a usnutí - no vážení. Nevim, jak je půlroční dítě naučený večer na posloupnost koupání-oblíkání-krmení-spaní schopný se jen tak v pohodě přeučit na to, že si ještě po koupeli a jídle bude v pohodě půl hodiny hrát?:D Někdy je dítě i do těch 7 večer umění udržet jakžtakž naživu neukňouraný, a ještě ho buzerovat s nějakou zábavou po jídle? Jako, určitě, to stejně musí přijít, ale rozhodně pozdějc. Celkem mě překvapilo, že o tý únavě večer se v knize nezmiňujou. (Komu to nestačí, má to dospat přes den - haha, ale poslední bdění před hlavním spánkem by mělo bejt min. 4 hodiny.) Nebo se to samo zlepší s tím, jak líp spací dítě má vydatnější spánek a třeba vlastně delší přes den? Kdoví.
A ještě jedna zajímavost, autoři sami, byť spíš nedoporučujou spaní dětí v posteli s rodičema, protože takový děti maj horší spaní, uznávaj, že to platí jen pro naši kulturu, protože v jinejch je to zcela běžný a přitom ty děti spěj zpravidla velmi dobře :D Aha? A sme asi u jádra věci. Čím to teda je? Spěj s prsem v puse celou noc?:D Nebo maj naše děti problémy se spaním z úplně jinejch důvodů, než z nedostatečný samostatnosti, žejo. To jen tak na okraj, asi koncept kontinua, kterej je v porovnání s filozofií týhle knihy jako nebe a dudy :)))

Docela mě zaráží to sebevědomí autorů, nebo jak to nazvat. Ty metody nejsou stoprocentní, ani nefungujou na všechny. A i když někdy poprvý zdánlivě fungujou, slyšela jsem nejednu zkušenost, že po první větší změně, spaní jinde, nemoc, stěhování,... jsou problémy zpět. Takže jako představa, že tohle ještě budu aplikovat opakovaně... No děkuji, nechci.
Proč v knize není uvedeno, z jakejch důvodů může ono doporučení nefungovat, a co s tím, nebo třeba uvedený jen víc problematický případy, který vyžadovaly trochu jiný řešení, než doporučený? Proč? No protože to sou asi bludy no.
A je zarážející, když to jsou teda tak hrozně psychologové a pediatři, že autoři vůbec nezohledňujou a nezmiňujou se o tom, že aplikovat vyřvávací metody třeba kolem 8. měsíce, kdy dítě prochází separační úzkostí, opravdu není cajk (ale vlastně nikdy, žejo). Proto bych osobně ony metody posunula MINIMÁLNĚ až po ní. (Která teda ale trvá u někoho mnohem dýl, než jen těch pár tejdnů kolem začátku lezení.) Ale jinak jsem si jistá, že traumatizující to je pro dítě vždycky. Dokud nebude dokonale rozumět vašim slovům. A tehdy už asi pravděpodobně problémy se spánkem mít tolik nebude.
Ve všech učebnicích vývojový psychologie se jistě dočtete, že pláč je přirozenej dorozumívací prostředek pro mimina. Jedinej, kterej maj. Po statisíce let. Ale tyvogo socialistická a postmodernistická společnost to z těch nemluvňat asi vytříská, ne?!? Hnus prostě... Nejen, že nebudeme odpovídat na jejich potřeby, ale ještě je budeme už od mimina velmi násilně přesvědčovat, že ono vlastně NEPOZNÁ svoje vlastní potřeby! Že se mu to jen zdá! Že MY - autorita víme líp než ono samo, co potřebuje! Tak pokud chceme z dítěte vychovat ideálního občana totalitní společnosti, tak prosim...

Neničme zbytečně životy našich dětí, naše životy v odezvě na nešťastný životy našich dětí a nepodílejme se na ničení celý společnosti a světa.

12.05.2020

Tak jsem si knihu přečetla a nejprve mě oslovila. Nejsem žádná bio ani kontaktní matka, ale pak jsem si knihu přečetla podruhé a...
Nejprve jsem sebe i syna jsem trápila pevným režimem a zkoušela ho naučit spát podle knihy. Nedejte se zmást, jde o systém vykřičení, i když autorka tvrdí opak. K vykřičení v noci jsem se naštěstí nedostala. A opravdu to není dobré, ani přirozené, copak vy jíte pokaždé přesně ve dvanáct?
Za mě jde o vědecky překonanou knih a navíc, jsme na databázi knih, takže můžu zmínit, že jde o spisek průměrný. Nečtěte a rozhodně na dětech nezkoušejte.

06.05.2020

Zajímavé čtení jak dítě naučit dobře spát

24.09.2019

Stěžejní technikou doporučovanou v knize je variace na metodu kontrolovaného pláče, tedy nic pro intuitivní či kontaktní rodiče. Roztržitým rodičům snad může kniha pomoci trochu vyladit denní režim dítěte tak, aby spalo lépe. Ale jak je psáno níže, uvedené příběhy jsou jen ty se šťastným koncem. Co s batoletem, které i na jedinou změnu v rituálu večerního uspávání reagovalo měsíční separační úzkostí, nebo jiné podobné potíže s navrhovanými změnami jsem se nedozvěděla, není tu ani letmá zmínka o jejich možné existenci.

04.02.2019

Pri cteni mate pocit, ze jste se ocitli v nekonecne smyčce teleshopingu s Horstem Fuxem, ktery vam nabizi bezkonkurencni výrobek, ktery proste musite mit! Vse je navic prolozelo pribehy stastnych maminek, ktere po aplikaci produktu zjistili co je s ditetem v neporadku a co je potreba zmenit, stejne jako se bajecne vyspite s novou matraci Dormeo.
Ja se nedovedela nic. Na jedno strane mate napsano, ze deti nemate pred spanim chovat, aby si na to nezvykli a hned na druhe strane je, ze nespi mozna proto, ze nejsou unavene a je potreba je unavit chovanim, hranim a treba i televizi...

04.11.2018

Tahle kniha byl pro mě jako zázrak. Miminko se mi budilo v noci minimálně 5 krát a už mi docházely síly. Postupovala jsem podle jasně srozumitelného návodu této knihy a již druhou noc jsem v noci k miminku nemusela vstávat ani jednou. Navíc jsme si stanovili přesný denní režim, což má mnoho výhod. Kniha je napsaná jasně, stručně a srozumitelně. Doporučuji všem řidičům, kterým dělá vrásky spaní jejich miminka.

08.10.2018

Velmi poučná knížka, avšak je třeba také někdy dát na tzv. selský rozum. Nicméně pro začínající rodiče je to jistě příjemný zdroj informací a inspirace.

02.05.2018

Zajímavé statistiky, docela poutavě psáno. Jen ještě sebrat odvahu k tomuhle modelu :-)

14.12.2017

Vrele doporučuji! Logicky napsaná a srozumitelná kniha. Po jejím přečtení jsem si říkala, že je to přece naprosto jasné a tak jednoduché! :-)

13.05.2017

Kniha je stručná a je v ni obsazeno skutečně to jak naučit dítě dobře spát. Mám pomohla, takže doporučuji.