Každému, co jeho jest
Leonardo Sciascia
Italský spisovatel zachytil na pozadí detektivního příběhu morální profil společnosti v malém městě na Sicílii. Vraždy dvou vážených občanů v městečku se ujímá na svou pěst profesor na gymnasiu...
Literatura světová Detektivky, krimi Novely
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
A ciascuno il suo, 1966
více info...
Přidat komentář
Vtipně pojatá črta ze sicilského venkova, na pozadí detektivní zápletky vykresluje sociální i politické prostředí nejen jihu Itálie. Autor nešetří nikoho, místy hodně černý humor např.:
"Fotograf z okresního města ho zvětšil do životní velikosti, a tak ho vyretušoval natruchlivo a dodal smutečního rázu jeho oblečení i kravatě (neboť podle fotografových společenských i estetických zásad byli všichni mrtví, jejichž portréty zvětšoval, nuceni držet smutek za svou vlastní smrt)..." (str. 46)
Bohužel celkem nudná a nezáživná detektivka. Příliš mnoho politiky a moralizování, příliš málo klasického vyšetřování.
čakal som od tejto knihy o mnoho viac ale bolo to o ničom čitanie škoda si kaziť oči touto knihou
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura Sicílie
Autorovy další knížky
1964 | Den sovy |
1968 | Každému, co jeho jest |
1980 | Sicilské variace |
1962 | Vzácní hosté |
2016 | Zmizení Ettora Majorany |
(SPOILER) Bylo by chybou považovat tuhle knihu jen za detektivku a podle toho ji hodnotit. Ta detektivní linie tu slouží jen pro zarámování – důležité jsou postavy, jejich výborně vykreslené charaktery, způsoby myšlení a jednání a jejich vzájemné vztahy, což dává čtenáři možnost pochopit, jak to na tom krásném ostrově jménem Sicílie v minulosti chodilo a možná stále chodí. Tady není role mafie tak okatá jako v Kmotrovi (a také se v knize toto slovo skoro nevyskytne), ostatně příběh se odehrává později, ale to neznamená, že tu stále neřídí běh lidských životů, i když už by si ji asi nikdo nedovolil nazvat mafií, protože to by nebylo politicky korektní. Z bývalých mafiánů jsou poslanci, advokáti, podnikatelé, kteří více využivají moci peněz a známostí, ale občas se hodí i tradiční metody. Hlavního hrdiny mi bylo líto – je klasickým příkladem vzdělaného, rozumem se řídícího člověka, který si ale vůbec nedokáže poradit se svým citovým životem a pod vlivem svých emocí se nechá nalákat do zcela průhledné pasti.