Každý zomiera sám
David Armine Howarth
V súmraku jarného večera sa pomaly plaví veľký morský rybársky čln z malého prístavu v Shetlandských ostrovoch. Dvanásť mužov tvorí posádku tohto člna, ktorý sa plaví na východ. Keď sa konečne dostávajú na pevninu, očakáva ich tam skupina nemeckých vojakov a námorníkov. Dlhé plávanie v studenej vode, prudký zvrat udalostí, ako aj skúsenosti na brehu im podlomili sily väčšmi, než si to uvedomili. Nevládni, chvejúci sa od zimy, bez akejkoľvek sily vôle sa vyvlečú na kamenné prístavište a vzdajú sa ako zajatci... /ciernenabielom.sk/... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1964 , Mladé letáOriginální název:
We Die Alone, 1955
více info...
Přidat komentář
... stejná otázka, jako spousta dalších, a sice jak tohle mohl Jan přežít. Tolik dní ležet ve zmrzlých přikrývkách, bez pohybu, sám, v nejistotě, jestli to dobře dopadne. Na fotografiích jenom příroda, jinak sníh.
Můj kluk ví, že mám ráda příběhy z druhé světové války. Básnil o jakýmsi filmu, podotkl, že bych to nedala, ale že existuje kniha. Zkrátím to. Sehnal ji a přinesl jako překvapení. Potřebovala jsem si spravit chuť, a tak jsem se do ní rovnou pustila.
Jan Baalsrud byl norským odbojářem, který se účastnil spolu s dalšími muži operace v severní části okupovaného Norska. Tato akce byla díky zradě odhalena a Němci všechny muže, mimo něj, chytili, mučili a pozabíjeli. Jan se vydal na cestu do Švédska bez vybavení, jídla, výzbroje a adekvátního oblečení. Zcela sám se prodíral pustou ledovou krajinou a nebýt jeho pevné vůle, odhodlání žít a pomoci mnoha statečných lidí, nikdy bychom se o jeho putování nedozvěděli.
Tohle bylo perfektní čtení! Napínavé, mrazivé, poutavé. Autor skvěle vykreslil prostředí, ve kterém se Jan pohyboval. Nevynechal sebemenší detail. Měla jsem pocit, že dýchám ledový vzduch, do tváří mě štípe studený sníh, cítím bolest v okamžiku, kdy se Jan potápěl do ledové, aby doplaval na jiný ostrov. Nechápala jsem, kde se v něm bere tolik odhodlání a vůle žít, ačkoli zažil nejedno zklamání a bylo mi zle z toho, jak drastickým způsobem se rozhodl sám sobě zachránit život.
Tato kniha pro mě byla velmi silným čtenářským zážitkem a nemůžu hodnotit jinak než 5 ⭐ / 5 ⭐
Kdyby to nebylo napsané podle skutečné události, myslela bych, že nás autor trochu táhne mimo realitu. Odstranění prstů na nohách, tomu bych věřila, ale že třeba Jan na planině neumrzl. Zajímavá kniha, mimochodem i zajímavé informace o Laponcích.
Naprosto neuvěřitelný příběh plný sněhu, ledu a mrazivé krajiny. Je neskutečné, co všechno dokáže lidské tělo vydržet, někdy už pouze silou vůle. Strhující vyprávění o neobyčejných osudech obyčejných lidí za války v zemi, kterou fašistům nepovolila podrobit příroda.
Příběh byl také několikrát zfilmován, za sebe mohu doporučit snímek Den 12. mann (2017).
...nechápu. Já to prostě nechápu... Jak tohle může člověk přežít? Píši tento komentář shodou okolností v ten samý den, kdy jsem potřeboval vyčistit na takové malé hrázce na potůčku přepadovou trubku, která se čas od času zanese jehličím, lupením a někdy i blátem. Nedělal jsem to poprvé, takže jsem věděl do čeho jdu. Vysekal jsem led, vyhrnul rukáv a ponořil ruku ani ne po loket do vody. Sevřel mi jí ledový chlad, který, přecházel až v silnou bolest. Dohromady to čištění netrvalo déle jak dvě minuty, ale ruku potopenou jsem nedokázal mít určitě ne déle než dvacet vteřin a to kdoví jestli a pak jsem ji vždy s ouvekáním a pocitem, že kdybych s ní do něčeho klepl, tak mi upadne, vytáhl a snažil ji nějakým způsobem zahřát. A právě při prvním ponoření se mi okamžitě vybavila scéna z úvodu knihy. Pane bože, on v takovéhle vodě plaval! A ne jen to! Pak když z ní vylezl, s jednou botou a ustřeleným palcem u nohy, musel mokrý utíkat sněhem! V tom oblečení byl až do druhého dne. Ty jeho další strasti a utrpení nebudu dál prozrazovat, ale jsou pro mě minimálně stejně nepochopitelné, z hlediska přežití, jako onen začátek.
Celou trasu jsem se snažil rekonstruovat a prohlédnout na Google Earth a to spolu s tím mým velice nepatrným prožitkem se studenou vodou, mi nedovolují pro zakončení použití jiných slov než: ...nechápu. Já to prostě nechápu.
Hodnocení: Už jen za tu obrovskou vůli, za to těžko si představitelné utrpení a za ten obrovský kus štěstí, které si ho v nejtěžších chvílích našlo, prostě už jen za to že to přežil dávám pět hvězd.
Po přelouskání mě vrtala hlavou jediná věc .. jak tohle všechno mohl ten člověk přežít? Ležet (ležet!) dny a dny v arktických podmínkách, se zaufalým vybavením, raněný, s minimem potravy, raněný... Naprosto neuvěřitelné a přesto se to stalo. Falloutovskou terminologií, ten chlápek musel mít štěstí deset. No, měl bych asi dost otázek.
Dobře napsaná kniha o mimořádné vůli, odvaze a obětavosti. Pravdivý příběh Jana Baalsruda, agenta roty Linge, britských commandos a norském odboji za druhé světové války. Dva měsíce utrpení a "umírání" v nepředstavitelných podmínkách severního Norska. Ale nebojte se, ON to dá!
Spíše kniha faktů,ale jsem moc ráda,že jsem si ji přečetla.Síla vůle a odhodlání zejména cizích lidí ve vypjatých situacích je ojedinělá nejenom ve válce.
Špionáž možná, umění přežít také, ale hlavně úžasná lidská solidarita, kdy celé vesnice pomáhaly neznámému, těžce zraněnému člověku a všichni pro něj riskovali svůj život. Bez jejich neuvěřitelně náročné pomoci by Jan neměl šanci přežít. Kdyby to nebyl skutečný příběh, snad bych řekla - tentokrát to spisovatel s dramatickými situacemi přehnal... Plusem jsou přiložené fotografie míst souvisejících s příběhem i vlastních aktérů, nafocené po válce.
Příběh napínavý až do samotného konce. Neuvěřitelné. Četla jsem to v teple a pohodlí a běhal mi mráz po zádech z toho, co vše musel Jan prožít. A kolik takových jich muselo být, jen o tom nevíme...Zachránily ho nejen jeho zkušenosti, ale také hromada šťastných náhod a ochotných odvážných lidí, kteří riskovali vlastní život, obětovali své vlastní pohodlí, aby pomohli člověku v nouzi. Líbila se mi neuvěřitelná touha Jana po životě... Krásný příběh s úděsným dějem a šťastným koncem. Mám ráda příběhy založené na skutečné události. A myslím, že o hrdinech, odvážných lidech a neuvěřitelných lidských osudech by mělo být psáno. Já si vždy takovou knihu přečtu ráda.
Neuvěřitelné drama napsané poutavým stylem. Člověku se až nechce věřit, že něco takového lze přežít. Drsnost severské krajiny a vůle člověka v této krajině přežít, navíc s Němci za zády, toť ingredience k dokonalému dílu. Navíc nutno smeknout před obětavostí a ochotou místních lidí, kteří se nebáli riskovat životy své i svých blízkých, jen aby pomohli neznámému člověku a zapojili se i malým dílem do boje proti nacismu.
Neuvěřitelný příběh, poprvé čtu o tom, že se nějakému člověku podařilo přežít měsíc na severských pláních, i když s pomocí místních obyvatel, ten muž musel mít až neskutečnou touhu přežít. Vlastně jsem ani nevěděla, že tak daleko na severu jsou obydlené vesnice a že i za války to byla oblast zájmu nacistického Německa. Opravdu zajímavé, stojí za přečtení.
Knihu jsem četla jedním dechem, nechce se věřit, že se to vše událo, že to někdo byl schopen přežít. Všem vřele doporučuji !!
Skvělá a napínavá kniha. Líbilo se mi také, jak hlavní hrdina popisuje drsnou norskou krajinu.
Přečteno na jeden nádech. Milovníkům příběhů na základě skutečných událostí jednoznačně doporučuji, opravdu stojí za to!
Skvěle napsaný příběh o jediném přeživším odbojáři v drsných podmínkách zimy v Norsku z roku 1943. Čteno se zatajeným dechem!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno Norsko odboj špionáž nacisté zima podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2011 | Každý umírá sám - Mrazivým severem za svobodou |
1967 | Den invaze |
2004 | Den D očima přímých účastníků |
Čtivé..Silný přiběh,neskutečné, co všechno Jan vydržel v tak šílených podminkách a takovou dobu,smekám..