Kazimír a Karolína
Ödön Von Horváth
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71319/bmid_kazimir-a-karolina-doP-71319.jpeg
4
19
19
Jde o příběh zdánlivě banální: milenci Kazimír a Karolína si vyrazí na mnichovskou pouť, brzy mezi nimi dojde ke konfliktu, v závěru oba odcházejí v náručí jiného partnera. Dnes již klasický text mistra moderní verze tzv. „lidové hry“ Ödöna von Horvátha má ale mimořádnou vnitřní sílu a přesvědčivost. Nekárá, nemoralizuje. Odsuzuje ale lež a straní pravdě. Hru uvádí mottem: A láska neumírá nikdy.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2008 , ArturOriginální název:
Kazimir und Karoline, 1931
více info...
Přidat komentář
Když jsem vláčela domů 600 stran souborného vydání Her Ödöna von Horvátha, netušila jsem ani v nejmenším, do čeho jdu. Jenom jsem doufala, že moje kabelka netrpěla zbytečně. Ke hře Kazimír a Karolína mě přivedl název. Znělo to trochu jako Romeo a Julie a s jednou Karolínou pořádáme už rok nejlepší chilli party v Brně.
Až později jsem zjistila, že von Horváth je tvůrcem tzv. "lidové hry" a Kazimír a Karolína jsou jednou z hlavních vlajkových lodí tohoto žánru. Samotný autor se narodil v Chorvatsku, jeho rodina měla především rakousko-maďarské kořeny, psal německy, procestoval střední Evropu křížem krážem, než zakotvil po anšlusu Rakouska v Paříži, kde i zemřel. Poněkud kuriózně - zabila ho padající větev při bouřce na Avenue des Champs-Élysées. Tohle všechno stihl za sedmatřicet let.
Divadelní hra K&K se odehrává za velké hospodářské krize v roce 1929 v Mnichově. Na Oktoberfest se přicházejí bavit snoubenci Kazimír a Karolína, ale nakonec je čeká všechno. Kromě té zábavy. Karolína se chce bavit, jezdit na kolotoči a jíst zmrzlinu, šoféru Kazimírovi není zrovna vesele, právě ho vyhodili z práce a raději by se někam zavřel o samotě. Mezi snoubenci dojde k banálnímu sporu, který ale přeroste do rozměrů tak velkých, že je pro oba nemožné spolu být dál.
Karolína se seznamuje u zmrzlinového stánku s krejčím Schürzingerem, Kazimíra utěšuje Edna, jejíhož přítele si za věčné prohřešky odvedla policie. Konec je nejasný jako obrys lesa v mlze, ale připouští variantu happy endu pro oba dva, tedy již s někým jiným.
Jak jsem nejdřív netušila, co si beru domů a co je lidová hra, byla jsem nadšená. Hlavními hrdiny jsou krejčí, šoféři a jiné společenské nuly, a podle toho také mluví. K&K nejsou proto nacvakaní metaforami, ale jejich syrovost a jednoduchá pravda jsou neméně působivé.
Jejich rozchod je rozchodem z ničeho a kvůli ničemu, ale možnost nechat to být a pokračovat zase ve dvou nelze připustit. Najednou je každá drobnost na druhém příšernou vadou rozměrů himálajského masívu a v každé větě se skrývají podlé narážky na všelicos. K&K mají více možností se k sobě vrátit, ale nevyužijí ani jednu. Nechtějí, nemusí nebo nemohou. Možná ani nechápou, co se kolem nich přesně děje a proč volí právě tato slova, když je možná ani říct nechtějí. Kdo zažil, chápe je. Cynických 5/5.
Autorovy další knížky
| 1984 |  Století ryb |
| 2008 |  Kazimír a Karolína |
| 1968 | Povídky z Vídeňského lesa |
| 1968 | Povídky z Vídeňského lesa a jiné hry |
| 2002 | Hry |
Ak o sto rokov bude fungovať pôvodná Databáza kníh (čo si pri krátkej životnosti projektov neviem veľmi predstaviť), odhodlá sa možno niekto naše komentáre čítať: zo zvedavosti, z nostalgie na "staré dobré časy" (rovnako nepredstaviteľné!), z vedecko-literárneho zaujmu. Na pár okamihov sa objavia naše stopy v piesku, aby ich vzápätí opäť zahladil vietor. To je osud malých ľudí: upadajú do večného zabudnutia...
Ödön von Horváth sa v hre Kazimír a Karolína sympaticky zastavil u malých ľudí, ktorí pred sto rokmi strávili deň na púti. Nebol to deň ako každý iný. Niektoré cesty sa spojili, iné rozišli. A predsa sa v živote hlavných protagonistov na konci hry nič radikálne nezmenilo. Zostali malí.
Vďaka von Horváthovi sa však objavili ich stopy v piesku, ba priam odtlačky, ktoré ani čas len tak ľahko nezahladí.