Kde rostou divoké třešně
Laura Madeleine
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424942/bmid_kde-rostou-divoke-tresne-Wyo-424942.jpg
4
94
94
První světová válka je u konce, ale osmnáctiletá Emeline Vaneová, zchudlá dědička z chladných anglických mokřadů, stíhaná vzpomínkami na všechny, jež ztratila, klid stále nenachází. V jednu chvíli, kdy už to vypadá, že se její život nadobro ocitá v temné uličce, nasedne na vlak a odjede do malého přímořského městečka na jihu Francie, do kraje barev a vůní, do kraje slunce, koření, pomerančů a lahodného jídla plného divokých chutí. Po příjezdu se usadí u místní kuchařky a jejího dvacetiletého syna a postupně se nechává pohltit nejen tajemstvím jižanské kuchyně, ale i vášně.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Where The Wild Cherries Grow, 2017
více info...
Přidat komentář
Moc pěkný příběh, ale zarazil mě ten hodne urychlený konec... Zasloužil by si přecejen trochu víc..
Milý příběh setkávajíc se ve dvou období. Škoda, že autorka příběh více nerozvinula. Najednou byl konec. U přípravy jídel jsem měla na ně chuť a musela jsem si dohledávat recepty pro vyzkoušení.
Laskavý příběh,
četlo se to lehce,
líbil se mi jazyk autorky. připadala jsem si trochu jako šmírák, když rozvíjela příběh lásky, tolik hezkých slov a popisů, ale upřímně jsem nepochopila, že došli až tak daleko, přišlo mi to jako skotačení dvou štěňat.... Advokát byl sympatický, příběh měl slabší místa, trochu krkolomná a méně uvěřitelná, ale to ničemu nevadilo. Nebaví mě zdlouhavé popisy přípravy jídla, ale život se točí jen kolem obživy- ulovit, připravit, sníst - takže do příběhu zapadlo i to vaření. Rádoby pozvednuto na vyšší úroveň, něco jako tmelící článek celého společenství.
Obálka by byla hezčí bez té osoby.
Dobře napsaná oddechovka. A ono dobře napsat lehčí žánr je velmi obtížné. Hezky jsem si početla!
V příběhu se prolínají dvě časové linie - rok 1919 a 1969. Díky té starší lince (za mne zajímavější i uvěřitelnější), jsem navštívila místa, která jsem si zamilovala. Kromě lehce romantického příběhu s vážným podtextem jsem zažívala symfonii vůní a chutí, když se do vůně mořského vzduchu, čerstvých ryb a mořských plodů mísila chuť pikantních papriček, svěžích citrusů, šťavnatého ovoce, exotického koření, bylinek a česneku. Měla jsem intenzivní pocit, že i na papíře jsem si lahodné pokrmy vychutnávala. Pasáže o jídle a jeho přípravě byly opravdu dokonalé, po letech strávených v tropech miluji tento typ kuchyně a katalánské sofregito bylo zcela jistě “odvezené” Španěly i na Kubu, kde je dodnes základem tradičních receptů jako sofrito.
Přesto mám ke knize dvě výtky. Zaprvé - konec byl značně uspěchaný, skoro amputovaný. Zadruhé, jak již zmínila přede mnou pip11, na obálce je modrooká blondýna, ale hlavní hrdinka je hnědooká a tmavovlasá. Přitom obálka je povedená, ale s obsahem knihy moc nekoresponduje.
Celkově je kniha čtivá a 4 hvězdičky si zaslouží.
Kniha se četla s takovou lehkostí. Příběh krásný, dějová linka s Emeline se mi líbila o dost vice. Konec bych brala trochu delší. Ale úplně jsem si vše živě představovala. Za mě super.
Tak už vím, kde rostou divoké třešně ....
Je to v malé vesničce v jižní Francii - až na hranici se Španělskem ....
A tam se také rozvíjí příběh Emeline - dívky na útěku .... a ona zde nalézá klid, zázemí i lásku ....
I já zde cítila vůni moře, bylinek a všech těch dobrot, které tu autorka uvádí ....
A i když v závěru dochází k objasnění trochu smutnému, celý příběh na mě působil láskyplně .... vždyť Emeline po sobě zanechala stopy....
Jen nevím, jak se po těch pěkných příbězích zase budu vracet k četbě jiné ....
Proč pět hvězdiček? Protože první část knihy, kde je popsán stav člověka na hranici bolesti a smutku beroucího schopnost žít, je neobyčejný.
Příjemné oddechové čtení. Ta Billova část byla slabší, povrchní, události nasilu a bez podstaty naskládané tak, aby se dostal, kam měl - ta jeho cesta měla asi představovat paralelu k příběhu Emeline, ale bylo to takové neuvěřitelné. Ale nevadí - Emelinin příběh to bohatě vynahrazuje. Moc krásné opisy přírody, lidí a života. Propracované vyprávění s pěkným koncem (pro Emeline). Škoda, že konec celé knihy je takový nemastný neslaný.
Příběh je takový lehký, plyne, nic po sobě nezanechává. Řekla bych, že autorka není ještě vypsaná, děj je dost povrchní, místy překombinovaný, i k neuvěření. Dalo se z něj dostat daleko víc. Závěr byl trapný, úžeh měla spíš autorka, než Bill. Ujde to, ale četla jsem lepší.
Nikdy jsem nebyla u moře. Ani ve Francii.
Vlastně byla. Ano díky této knize jsem navštívila mista, o kterých ani nevím jestli existují, jestli jsou na mapách. Z této knihy jsou cítit vůně , už vím jak voní moře, neznámé koření , katalánské jídla, čerstvé ryby s citrusem a bylinkami , všechno tu voní a láká. Děj knihy je tak napínavý , že ani nedokážu říct , který příběh mě zaujal víc, jestli 1919 nebo 1969 a ke konci jsem nedokázala si dát pauzu a přečetla příběh Emeline jedním dechem. Nádherný příběh , nádherná obálka i lákavý titul, knihu jsem doporučovala čtenářkám a doporučuju i dále.
Příběh Emeline z roku 1919 se prolíná s příběhem Billa v roce 1969. Takto psané knihy nejsou úplně mé obvyklé čtení, přesto jsem v podstatě spokojená. Bylo to milé, místy dojemné i napínavé. Trochu mi vadilo kolísavé tempo vyprávění, chvílemi se děj hnal vpřed, aby se za pár stránek nic nedělo.
Čtenářkám, které mají rády střídání časových rovin a trochu melancholický děj, bude určitě kniha dobře vyhovovat.
Knihu se četla velmi dobře. Příběh se mi moc líbil, ale ten konec by mohl být o něco lepší.
Krásné čtení pro letní dny úplně ideální. Vůně jižní Francie, okořeněno za mě trošku nekonečným vařením, ale i láskou, tajemstvím, exotikou…a hlavně zařazuji do letošní ČV
Pěkný romantický román. Přála jsem hlavní hrdince šťastný konec a jsem ráda, že jsem se ho dočkala. Pasáže o jídle byly fantastické, vždycky se mi sbíhaly sliny.
Poklidně a pomalu plynoucí příběhy ve dvou časových rovinách. Obě linky jsou pěkné, příjemně čtivé a bez výkyvů. Bylo to hezké čtení, i když to tempo na mě bylo trochu moc pomalé. Jen jsem nepochopila, proč je na obálce modrooká blondýna, když Emeline byla hnědooká a tmavovlasá.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kde rostou divoké třešně |
| 2021 |  Tajemství mezi námi |
| 2017 | Cukrářova dcera |
| 2023 | Ozvěna skandálu |
Tak trochu detektivní příběh o hledání dědičky starého domu. Obě dějové linie byly zajímavé. Strašně mě zaujala část, kdy se Emeline učila vařit v jihofrancouzské hospůdce. Zmiňované koření a ingredience mi voněly přes stránky knihy až pod nos, měla jsem chuť ochutnat. Bill byl trochu cvok a líbila se mi jeho přeměna ze snaživého úředníčka v zapáleného dobrodruha.