Kde ženy vládnou
Kateřina Karásková , Simon Bird
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279806/bmid_kde-zeny-vladnou-7MR-279806.jpg
4
26
26
Že Amazonky dávno vymřely? Hloupost. Vítejte ve společnostech, kde mají navrch ženy! Nápaditý cestopis vás zavede do čtyř velmi neobvyklých kultur. Poznáte mexické indiánky, které své muže překonávají nejen inteligencí, ale i objemem. V Indonésii prozkoumáte jediný muslimský matriarchát. Vysoko v čínských Himálajích navštívíte nejromantičtější etnikum na světě. A nakonec se na severovýchodě Indie seznámíte s nenápadným kmenem, jehož muži zoufale bojují za rovnoprávnost. Cíl cesty: skutečně někde vládnou ženy? Autoři strávili na každém místě dva až tři měsíce. Načrtávali místní lidi, zaznamenávali jejich příběhy a pročítali historicko-etnografické studie. Výsledkem je tato svěží, originální knížka přesahující žánr cestopisu, která zaujme i ty nejzatvrzelejší mužské šovinisty.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla, ale chvílí mi to trvalo ... Pojednává o 4 kulturách (Zapotékové, Minangkabauové, Mosuové, Khásíové), kde ženy představují hlavu rodiny ... Jsou zde i rozhovory buď z danými ženami či muži ... Plus jsou zde i fotografie ...
Hvězdičky dávám za všechnu tu práci autorů s průzkumem a jejich odvahu pouštět se do odlehlých končin a klást všechny ty ošemetné otázky.
Jinak mě aktéři moc netěšili. Paní autorka je často smutná, když na stopě matriarchálnímu ráji nenajde skutečnost přesně takovou, jakou čekala. (Jako by se těšila, až konečně řekne partnerovi: "Vidíš??" Jako v tom vtipu o plemenném býku.) Pan Simon je prostě na výletě. Má z toho srandu a občas onemocní. A prostředí plné chlapisek vyspávajících permanentní opici je poněkud bezútěšné.
Ne že by mě některé situace nepobavily. Třeba: Jasně, že mi tu výplatu odevzdá, jinak by nedostal večeři. :)
Mám tuhle knihu velmi ráda. Je to jedna z těch, které si člověk chce sobecky nechat a těžko se mu půjčují (nepůjčím!) :). Studovala jsem kulturní antropologii a tohle je takový ten "lidský" pohled poznávání kultur a míst při cestování tam, kam se nejspíš nikdy nedostanu.
Dobře psaný cestopis, nechybí fotky, kresby, i kreslené mapky. Autorka mluví s lidmi a hledá pohled na rodinné a oblastní zvyklosti ze strany mužů i žen. Zajímavý náhled do čtyř různých kultur, kde v rodinách vládnou ženy.
Zajímavá cestopisná kniha o čtyřech národech, kde vládne matriarchát. Nejzajímavější byla první kapitola o Zápotecích z Tehuantepecké šije v Mexiku (stát Oaxaca), kde vládnou korpulentní ženy, ovládají domácnost, finance, všechen majetek a muže, jejichž útěchou zůstává alkohol, umírají tak v nízkém věku. Další kapitola vypráví o národu Minangkabauy, který žije na západní Sumatře v Indonésii. Jedná o největší muslimskou populaci, kde vládne jediný muslimský matriarchát. Místní islám je mnohem tolerantnější než na Blízkém Východě. Třetím národem jsou Mosuové, tu žijí u jezera Lugu na jihozápadě Číny. U tohoto národu se projevila globalizace, žijí z turismu, takže matriarchát existuje, ale už v jiném měřítku. Posledním národem jsou Khasíjové ze státu Méghálaja ze severovýchodní Indie, kde muži chtějí bojovat za rovnoprávnost mužů a žen. Odvážnější muži jsou vytrvalí a snaží se o mediální propagaci rovnoprávnosti, ale v praxi se muži bojí říct cokoli nahlas proti matriarchátu. Kniha se dobře četla, řadím ji mezi populárně - naučnou literaturu, zase jsem se dozvěděla něco, co jsem nevěděla.
Mojí chybou bylo, že jsem si původně myslela, že jde o antropologickou popularizační knížku a nepostřehla jsem, že je to cestopis. Proto hodnoceno z více antropologického pohledu jsem tam nacházela dost věcí, které mi nesedly. Holt tohleto rádoby odborné hodnocení kultur, které někdo navštíví jako turista moc nemusím.
Na druhou stranu ale knížka byla čtivá a jako téma cestopisu byl matriarchát dobré téma. Snaha o údaje podložené literaturou byla taky a obecně mě knížka obohatila o některé informace, o nichž jsem neměla tušení. Jejího přečtení nelituju.
Tuto knihu jsem si přečetla po té, co jsem byla na přednášce autorky a jejího manžela. Přednáška byla úchvatná, vtipná, velmi příjemná. Prezentace se mi moc líbila. Po přednášce jsem si knihu koupila, přinesla domů a četla. Kniha mě chytla, takže jedním dechem jsem ji přečetla. Zasmějete se, pobavíte a poučíte.
Můj manžel se mě stále ptal, čemu se tak culím, když jsem mu řekla co čtu, nechápal, co je na tom k culení. Žena pochopí...
Etnografický cestopis po čtyřech světových matriarchátech, nebo přesněji řečeno společnostech s matriarchálními rysy. S důrazem na slovo „cestopis“, nikoli „etnografický“, protože autorka se nesnaží suplovat odbornou literaturu o daných etnicích, z které nicméně cituje. Chce spíš dodat několik impresí, jak tyto společnosti fungují dnes a jak se jeví dvěma evropským světoběžníkům.
A nutno přiznat, že Kateřina a Simon v rámci čtyř několikaměsíčních výprav pronikli hluboko do domorodých domácností. S místními navazují kontakt nejen malováním obrázků, které čtenáře provázejí celou knihou, ale také používáním místního jazyka. Dokonce i pokud je tím jazykem indonéština nebo khásíjština, za což před autorkou smekám (mimochodem není etnografka nebo lingvistka, nýbrž vystudovaná právnička). Literárně se text mimořádně podařil, je výstižný, svěží, estetický a vtipný, autorčin feminismus nezabíhá do fanatismu a nepostrádá sebereflexi. Jediné, co mě namíchlo, byla zmínka o pojídání ilegálně prodávaných vajec kriticky ohroženého druhu želvy (ne, vážně, to není ok, autoři...).
A konečně k obsahu: Bylo fascinující sledovat důvody, které v různých částech světa – u minoritních etnik v Mexiku, Indonésii, Číně a Indii – vedly ke vzniku matriarchátů (často jde o důsledek té či oné formy dlouhodobé nepřítomnosti mužů). Poutavé byly i argumenty, jež v současnosti přispívají k udržování toho, co z matriarchátů zbylo (Mexiko: „ženy ovládají rozpočet, jelikož jsou racionálnější a méně náchylné k alkoholismu“ x Indonésie: „ženy jsou výlučnými dědičkami proto, že si majetek nedovedou obstarat tak snadno jako muži“ x Indie: „ženy by si dominantní postavení měly udržet, poněvadž u nich v minulosti vypěstovalo zodpovědnost, již muži, odsunutí z pozice hlavy rodiny, postrádají“).
Neméně zajímavé a svým způsobem nostalgické bylo sledovat, jak tradiční společnosti zanikají pod tlakem modernity. U mexických Zapotéků matriarchát ohrožují telenovely se svým okcidentálním ideálem rytířství, v Indonésii radikální islám prosazující právo Šaría, v Číně etnický a sexuální turismus přeměňující tradiční mosujské vesnice v lunapark, v Indii u národa Khásí zase hnutí za mužskou emancipaci nebo rovnou za patriarchát – a všude pak samozřejmě především globalizace, centralizace a informační revoluce.
Celkově četba rozšiřující obzory, díky které jsem si poprvé uvědomila význam matri-/patrilokality pro postavení žen/mužů ve společnosti. Jak praví přísloví z patriarchálních částí Číny a Indie, „živit dceru je jako vykrmovat prase na cizí hostinu“, případně „živit dceru je jako zalévat sousedův strom“. V oblastech týchž zemí, kde majetek dědí a jméno předává dcera, pak platí totéž o synech.