Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caufield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , PráceOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Zo začiatku to vyzeralo len na výlevy nejakého pubertiaka. Ale ako som to čítal ďalej, zistil som, že to má hĺbku. Fakt hĺbku.
Naprosto odzbrojující knížka, která mě dostala svou citlivostí. Často se mi stalo, že jsem se s Holdenovo pocitama ztotožnil a naprosto jsem mu rozuměl. A navíc Phoebulka... Knížku jsem četl ještě z jednoho důvodu, a to, proč vedla Marka Chapmana k vraždě Lennona. A musím říct, že nevím.
Vím, že jsem tuto knihu četla na střední coby povinnou četbu. Ale vůbec si nevzpomínám na obsah. I to je osud knih ...
Tahle knížka mi moc nesedla. Je sice plná symboliky a jakéhosi poselství, ale pokud autor toto poselství opakuje téměř na každé stránce od začátku do konce, tak mě to časem docela nudí. Hlavního hrdinu jsem navíc nemohla vystát. Na několikastránkovou esej dobrý, ale na celou knihu nee.
Milujem túto knihu, je veľmi silná a chytá - nielen v žite, ale i za srdce - aj s odstupom rokov. Holden je jedným z mojich najsympatickejších knižných hrdinov, lebo má vlastný svet a je nesmierne vnímavý, a takýmito ľuďmi sa rada obklopujem na papieri i v realite.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
1960 | Kdo chytá v žitě |
1971 | Devět povídek |
1987 | Franny a Zooey |
1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
taky nemám moc ráda tyhle příběhy stylizovaný do jaksi kdysi současný mluvy (myslim takovy tý frajerský řeči viz třeba mechanickej pomeranč nebo můj strýček osvald) a ze začátku jsem se na to chtěla vykašlat, ale pak se to v nějakym bodě přelilo a úplně mě to dostalo-)) přes všechnu tu hrubost a tupost je to citlivej, až svym zpusobem moudrej a dojemnej příběch malýho kluka, kterej musí vyrůst. navíc je to pár stránek:P doporučuju