Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38935/bmid_kdo-chyta-v-zite-CzK-38935.jpg
4
4186
4186
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Catcher in The Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Četla jsem dávno, jako holka a tenkrát se mi moooc líbila. Tehdy to ještě zdaleka nebyla povinná četba (jak jsem zjistila níže) a k její četbě se člověk dostal mimo "oficiální" kanály. Ale nevím, zda bych dnes po tolika letech měla při čtení stejný pocit. Hvězdy dávám tak, jak jsem cítila tenkrát...
Nejhorší knížka jakou jsem kdy četla.
Hlavní hrdina byl blbec, kterému bych nejraději nafackovala.
Možná je to tím, že to bylo anglicky a třeba jsou tomu nerozuměla, ale pořád jsem čekala, kdy se něco stane, kdy přestane být takovým blbcem a pak už jsem čekala, kdy přijde to, co chtěl tímto dílem básník říci, ale asi mě to úplně minulo. Všechny tři hvězdičky patří řeči pana učitele, který jej nechal u sebe přespat.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už od doby, kdy jsem zjistila, že se stala inspirací pro vraha Johna Lennona a údajně také pro atentátníka na J.F. Kennedyho. Stále jsem se k ní nějak nemohla dostat a když jsem jí zahlédla v seznamu povinné četby, tak bylo jasno.
Kniha mě zaujala příběhem, netradičním pojetím věcí, emocí, hovorové výrazy. Autor se mi od začátku strašně zalíbil svým přístupem. Po dočtení knihy jsem byla trochu smutná, že je tak krátká a že není žádný druhý díl apod. Na druhou stranu je to geniální dílo. S hlavním hrdinou jsem se opravdu ztotožnila.
Tuhle knížku jsem si objednala po filmu pojednávajícím o vraždě Johna Lennona, protože její vrah ji údajně měl u sebe a byla jeho inspirací. Proč? To nevím a nepřišla jsem na to ani po jejím přečtení. Ale bavila mě a neměla jsem chuť nikoho zavraždit, takže dávám nejvyšší hodnocení. :)
Čekala jsem něco víc. Čekala jsem, že tam najdu něco, co by mi osvětlilo, proč je ta kniha v povinné četbě. A nic. Po jedné stránce mi kniha přišla i příběhově slabá, ale po druhé právě naopak. Zajímavý rozkol, který sama pro sebe nedokážu rozhodnout.
A co do postav? Vadilo mi, jak hlavní postava mluvila a za druhé mi moc nesedl ani charakterem.
Rebelujúci mladík bez zmyslu života, sám proti spoločnosti. Očakávala by som viac akcie, ale kritický pohľad hlavného hrdinu na lepšiu spoločnosť ma oslovil.
Knihu jsem si vybrala, tak nějak náhodně...a udělala jsem dobře. Myslím, že pokud ji máte někdo v povinné četbě, tak si ji určitě vyberte. Pohodové čtení, kde je vše řečeno snad přímočaře a nemusíte velice dlouho přemýšlet, co tím autor vlastně chtěl říci. Za mě dobré.
Kniha mě oslovila, je citlivá vyspělá a zároveň příjemně rozverná. Rozhodně bych ji doporučoval všem, nejen náctiletým. :)
Velmi dobré čtení. Pořád jsem čekal, jak to dopadne a i když to nijak dramaticky nedopadlo, nevadilo mi to a bylo to pěkné odpočinutí.
Neviem prečo, ale túto knižku som sa nevedela donútiť dočítať, hoci patrí k tomu zaujímavejšiemu a ľahšiemu, čo som v živote dostala do rúk. Moje pocity sú dosť rozpačité. Na jednej strane nechápem, prečo je to vlastne taká svetová über klasika, na druhej, to nepopieram, sa mi to páčilo. Dala by som tri za príbeh a jazyk, v ktorom sa mnohé úslovia strašne opakovali, ale oboje sa dá odpustiť, hlavne keď už som čítala aj väčšie katastrofy, a príbeh bol navyše oživovaný dojímavými retrospekciami. Okrem toho, štyri si to zaslúži aj preto, že sa mi jednak páčil štýl, a jednak kvôli onomu pocitu, že som si prečítala svetovú klasiku a vlastne som sa ani nezapotila...
Stále som čakal, kým príde to tzv. "BUM" a zistím, prečo je kniha taká dôležitá a zaradená do povinného čítania. Pre mňa je toto dielo veľkým sklamaním. Pri niektorých stranách som sa doslova nudil. Najlepšie na knihe bola, asi posledná strana. Čakal som oveľa, ale že oveľa viac... :-/
Snad jediným pozitivem dílka je, že Salinger o svém mládí nepsal z retrospektivy, čímž nybývá jisté ryzosti, ta mě ale bohužel nudila a po „nekonci“ se spolu se s otazníkem dostavilo akorát vlažné pokrčení rameny. 2**
Moja obľúbená kniha. Čítala som ju už štyrikrát a mám ju rozčítanú aj po anglicky. Síce sme sa v škole učili, že Holden bojuje proti konzumnej spoločnosti, ale pre mňa je to iba oficiálna verzia.
Ja si myslím, že táto kniha má hlbokú myšlienku. Holden je síce na jednej strane flákač, ale na druhej strane všetko strašne prežíva, čím mi imponuje. Dokonca mám v tejto knihe aj obľúbené časti, ako opisuje hru dámy s Jane, ako sa Phoebe točí na kolotoči a prirodzene tá najlepšia, keď opisuje sestre, čo by rád robil. Vždy si to predstavím, ako stojí v žite a chytá deti a vždy sa mi to páči. Rovnako tak sa mi páčilo, keď sa pýtal taxikára, kde sú kačky, keď je zamrznuté jazero. No koho iného by to trápilo? Pre mňa je to rozhodne geniálna kniha.
Ten kluk byl teda dílo. Nemohu říct, že by se mi knížka nelíbila, ale čekala jsem víc. Víc poznávání světa, víc podivnosti, víc myšlenek. Možná jsem je ale jen nezachytila. Občas mě fakt dojala a občas rozesmála, hlavní hrdina mi zpočátku lezl na nervy tím vším nenáviděním a deprimováním, ale pak jsem poznala, že je to vlastně jen póza a nakoukla i pod ni. Je to napsané vtipným jazykem, jako bych to psala já - myšlenky se rozlétávají, opakují se - to se mi líbilo, takhle totiž lidi přemýšlí. Mezi tři a čtyři.
Stále se mi honí hlavou určitý hlubší význam napsaných slov. Možná tam není, ale co když je?
Holden Caulfield mě teda fakt deprimuje. To byste ho fakt museli znát, imbecil jeden, jak ten mě deprimuje, jestli teda chcete něco vědět. Jaký von vede inteligentní kecy jako vo životě, a vo pohlaví, a jak hraje, že má kulku v břiše a drží se za to břicho, aby jako nekrvácel, to byste ho museli znát. Ten mě fakt deprimuje. Bez srandy, a jak mě rozčiluje, že ho všechno rozčiluje a skoro všechno nenávidí. Já teda taky skoro všechny nemusím, bez psiny, ale Holden mě fakt teda deprimuje. Propánakrále, to byste se takjakotak pozvraceli od hlavy až k patě. On si snad fakt myslí, že je první, kdo je zmaten, vyděšen a podrážděn, a dokonce zhnusen chováním lidí.
Román o bloudění šestnáctiletého mladíka světem dospělých, morálním a citovým prázdnem měšťáckého života. Romantický popis "vzpoury" mládí proti "dospělému" světu povinností a hraného prožívání. Hledání té své cesty a toho svého místa v tom "obyčejném" světě. Takový Danny Smiřický ze Škvoreckého Zbabělci :-)
Tahle kniha pro mě byla zklamání, pořád jsem čekal kdy přijde to proč je kniha tak zásadní a přitom to byla celou dobu celkem nuda.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Jak už jsem četla v jedný knížce od Greena (fakt teď nevim, která to byla, ale je to fuk) - lidi maj vždycky nejradši tu poslední knihu, kterou přečtou. Vážně to tak je. Ale mám pocit, že tohle bude moje nejoblíbenější knížka ještě dlouho po tom, co přečtu spoustu dalších.
Když jsem mámě pučila moje "Hledání Aljašky" a ona mi to vrátila s tím, že jí to strašně připomíná "Kdo chytá v žitě", nějak jsem to nebrala na vědomí a postupem času na to zapomněla, i když jsem hned dostala chuť si to přečíst. Já vždycky dostanu chuť si přečíst jakoukoliv knížku, o který se kdokoliv zmíní jen slovem nebo někde čtu její název. Fakt zlozvyk, co?
Připomněla mi jí až četba k maturitě. Přelouskala jsem jí za dva dny a kruci - na světě není nic, co by líp vystihovalo moje stupidní pubertální pocity a myšlenky. Všechno, co v ní je napsaný, každá Holdenova věta, je pro mě prostě poklad - každý to jeho polemizování nad tím, jak jsou všichni kreténi, jak ho všechno umrtvuje, jak nesnáší svojí školu, jak nenávidí všechny a všechno a to jeho přemítání o tom, jak by chtěl zmizet. V jeho osobě jsem se viděla úplně neskutečně zřetelně.
V tý naší "Pencey" jsme měli nedávno psát referát na téma "Kniha, která se objevila v pravý čas". Hrozně moc teď lituju, že jsem si to nepřečetla dřív. Protože by se to pak určitě stalo tou hlavní knihou, která se objevila v pravý čas.
A jak taky říkal Holden - tohle je přesně případ díla, jehož autorovi bych chtěla zavolat, seznámit se s ním a prostě pokecat.
P.S.: Takovej třídenní "vejlet" nezní špatně a možná ho v nejbližší době podniknu. A napíšu vlastní "Kdo chytá v žitě".