Kdo po Žižkovi?: Životní příběh Prokopa Holého řečeného Veliký
Jan Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414271/bmid_kdo-po-zizkovi-zivotni-pribeh-proko-aIK-414271.jpg
4
8
8
Janu Žižkovi jsou věnovány další a další publikace, avšak na jeho nástupce Prokopa Holého je upřena mnohem menší pozornost. Známý a oblíbený autor historických knih Jan Bauer tento dluh ve výročním roce husitské revoluce napravuje, a to zasvěcenou a čtivou formou. Je to namístě: vždyť přízviska „Veliký“ by se nedostalo jen tak někomu! Prokopův původ a život předtím, než svůj osud svázal s husity, nejsou příliš známé. Totéž platí i pro jeho slavnějšího předchůdce, leč jinak mezi „bratrem Žižkou“ a „panem Prokopem“ nacházíme zajímavé rozdíly, jak vyplývá už z této obvyklé titulatury. Prokop Holý řečený Veliký byl totiž nejen vítězící vůdce polních vojsk, ale také vzdělaný duchovní a vynikající diplomat. Vraťme se tedy do bouřlivých časů spanilých jízd, přihlížejme koncilním disputacím a jednáním „na nejvyšší úrovni“, cestujme po střední Evropě… a prožijme vzestup a pád pozoruhodné osobnosti, kterou uznávali i protivníci – špičky světské a církevní hierarchie nevyjímaje. Takové renomé si získají a takovou stopu v dějinách zanechají jen výjimečné postavy, a Prokop Holý mezi ně nezpochybnitelně patří.... celý text
Přidat komentář
Docela pěkné čtení, jen mi to přišlo krátké. Zbytek knihy vyplnili informacemi. To se mi moc nelíbí. Myslela jsem, že si hezky počtu. No, zklamalo mě to! Jako by už pan Bauer ztrácel dech a chtěl pořád více. V poslední době se mi přestává líbit. Je to škoda.
Musím konstatovat, že toto je vůbec nejhorší publikace z období husitských válek, jakou jsem kdy četl. Podle toho, co jsem pochopil, jde o jakýsi pokus o výcuc z knih Prokop Veliký od Josefa Macka, patrně knihy Velké dějiny zemí Koruny české V. (snad i Lipanská křižovatka) od Petra Čorneje, Palackého Dějin národu českého v Čechách a na Moravě a sem tam nějakého toho pramene. To by ve skutečnosti ani tolik nevadilo, nicméně pan Bauer, ač to patrně není jeho první kniha z tohoto období, zde získaná fakta naprosto deformuje a k vrcholu všeho čerpá také z české wikipedie. Jeho informace jsou pak často jak chybné, tak neúplné, což obraz Prokopa Holého a celé husitské revoluce zcela deformuje, ne-li dehonestuje. Jen pro ilustraci: na straně 43 uvádí, že se tažení k Tachovu zúčastnilo asi 1000 anglických lučištníků. Toto je samozřejmě chyba převzatá z wikipedie. Angličtí lučištníci měli být nasazeni při tažení v roce 1431, které vyvrcholilo bitvou u Domažlic, na bojiště husitských válek však nikdy nedorazili, neboť záhy po svém shromáždění byli odeslání k obraně anglických zájmů ve Francii. I další informace v knize jsou vesměs polovičaté, autorovy názory postrádají větší hloubku a jsou formovány pouze jednoduše, jelikož jeho znalost předmětného období je jen povrchní, nikoliv zevrubná, jak je pro sepsání podobného díla třeba. Nejvíc mě asi dopalovalo, že v místě, kde si odborník troufne použít slova „s největší pravděpodobností“ tam si je pan Bauer jist absolutně. Z těchto důvodů na mě celý tento pokus působí jako narychlo slátaný historický kompilát, jehož účelem je ve vhodný čas zaplnit police knihkupectví komerčně aktuálním dílem, aby autor a vydavatel, co nejsnazším způsobem nadělali rychlé peníze. Nemůžu si pomoct, ale musím uvést, že k šestistému výročí husitské revoluce vyšla i biografie Jana Žižky, kterou zpracoval renomovaný historik Petr Čornej. Jestliže bych měl tato díla srovnávat, tak to neudělám, protože historiografická, obsahová a kvalitativní úroveň Černejova Žižky porovnání s touto monografií v žádném případě nesnese. Závěrem mi tedy nezbývá než konstatovat, že nikde neplatí více než v tomto případě pořekadlo: „ševče, drž se svého kopyta“. Pokud chcete utratit peníze za knihu zabývající se životopisem Prokopa Holého, tuto záležitost doporučuji vynechat, připlatit si pár stovek a zakoupit si již zmiňované Velké dějiny zemí Koruny české V. nebo čtyřdílnou Husitskou revoluci od Františka Šmahela. Ale abych nebyl kritikem na plný úvazek, musím uznat, že autorův styl psaní je poměrně lehce stravitelný, text sám o sobě se tedy poměrně snadno čte, a proto dávám o jednu hvězdu víc, než bych normálně dal. Domnívám se, že autorovi by víc úspěchů vynesla tvorba v oblasti beletrie než pokusy o faktografii.
Na literaturu faktu dobře čtivé dílo.
O životní příběh Prokopa Holého tak úplně nejde, spíše o přehled vývoje husitství. Bohužel, vzhledem k rozsahu knihy, skutečně jen o přehled, dalo by se jít mnohem víc do hloubky. Na rámcové seznámení s husitstvím výborné čtení.
Štítky knihy
husité vojevůdci, vojenští velitelé pozdní středověk Prokop Holý
Autorovy další knížky
| 2014 |  Milenec rudé komisařky |
| 2009 | Pražský rozparovač |
| 2015 | Krvavé léto |
| 2009 | Vampýr z Koňského trhu |
| 2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Stručný přehled o husitství po smrti Jana Žižky, přehled hlavních událostí, seznam důležitých osob a bitev. Je to pouze krátké - stručné shrnutí - nic víc nečekejte!