Kdo zachránil jeden život
Ilona Borská
Životopisný román o MUDr. Františku Hamzovi, zakladateli dětské léčebny v Luži-Košumberku, který právě zde zachránil stovky dětí před tuberkulózou
Přidat komentář
Krásný román o zajímavé osobnosti doktoru Hamzovi, o kterém jsem věděla, že založil léčebnu, ale že to byl takový osvícenec jsem netušila...
Další zajímavý životopis sepsaný I.Borskou. Hamzovo jméno jsem znala, ale vůbec jsem netušila, že bylo tolik problémů se zakládáním a provozem plicní léčebny. Sama jsem nemocí prošla, ale už to bylo v jiné době, kdy nebyla velká úmrtnost. V knížce je dobře popsaná doba konce 19. a začátek 20. století i 1. světové války, kdy museli jít do války mladí muži všech profesí.
Velice zajímavá kniha o zajímavé osobnosti. Před několika lety v Luži rehabilitovala kamarádka, jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jaké byly počátky léčebny. Ale oproti knihám o dr. Kálalové a učiteli Hodíkovi se mi četla trochu hůř, takže dávám o hvězdu méně.
Další kniha paní Borské - další zajímavý, málo známý a nelehký "životopis". Baví mě až reportážní styl autorky, dějepisná a místopisná fakta i výpovědi svědků..
Zároveň opět smekám před jedním z Velkých Čechů - doktorem Hamzou! Díky jeho odvaze, zvídavosti, neúnavné pracovitosti, osvíceným názorům a často navzdory nepřejícným reakcím okolí, byla spousta životů zachráněna, vnesena spousta novinek do terapie, vyřešena spousta sociálních problémů i spousta lidí kulturně a edukačně obohacena. Navíc Luže-Košumberk jako odborná léčebna funguje dodnes..:)
Ilona Borská citlivě rozpletla zpola zapomenutý příběh lékaře, který založil a úspěšně vedl první tuzemské sanatorium pro děti nemocné tuberkulózou. Vyprávění lemují historické okolnosti a děj se navíc nenásilně proplétá s životem spisovatelky a její rodiny. V hlavní roli ovšem stále zůstává František Hamza, lékař, který díky svým schopnostem, odvaze, lidskosti a sociálnímu cítění zachránil stovky životů. Bez příkras se dozvídáme i to, že jeho úspěchy nevzbuzovaly jen obdivné, vděčné nebo aspoň vstřícné reakce. Můžeme se utěšovat, že takoví lidé bývají všude, ale stačí vzpomenout si na Kupku nebo třeba Kaplického, a těžko se zbavit dojmu, že v našich končinách se nepřejícnosti až nepříjemně dobře daří.
Kniha se mi moc líbila, vše podstatné už bylo řečeno níže... s komentáři "rozvera" a "soukroma" se ztotožňuji... je to spíše literatura faktu, ale o to víc si toho cením, protože nejde o žádné smyšlené literární postavy, kterým se paní Borská rozhodla svoje knihy věnovat, ať už se jedná zde o pana doktora Hamzu, učitele Hodíka, méně známého z bratrů Čapkových Peču (Josefa) nebo doktorku Kálalovou... všichni měli velice zajímavé životy a ona je dokázala velmi poutavě zpracovat do literární podoby... to pro mě byli obdivuhodní lidé a dnešní rádoby celebrity jim nesahají ani po kotníky ..
Skvěle napsaný životopisný příběh zakladatele léčebny dětské tuberkulózy, lidumila, po němž je pojmenován rehabilitační ústav v Luži. Autorka, s poctivostí sobě vlastní , shromáždila nejen archivní materiály, ale i vzpomínky pamětníků na MUDr. Františka Hamzu. Cenné je zasazení příběhu do kontextu historického dění ve druhé polovině devatenáctého století, boje o uznání práv českého národa v Rakousko-Uherské monarchii, až po období 1. světové války a nelehká léta začátku budování Československa.
Ztotožňuji se s mnoha komentáři níže: zajímavý člověk s vizí, kterou uskutečnil vlastníma rukama a která pomohla mnoha dětem, popsané pátrání v historii i rodiny autorky, nikoli do důsledku beletristicky (spíše nelineárně a faktograficky) zpracovaná kniha. Přesto jsem jejímu stylu přišla na chuť - zahrnuje vzpomínky pamětníků i jejich potomků, příběhy těch, které doktor Hamza zachránil, příběhy lidí z Luže, kteří se také dostali i do Hamzových literárních děl.
Přidala bych, že za podstatný bonus osobně považuji stručně zobrazený historický kontext dění v Rakousku-Uhersku v druhé půli 19. století a následně v Československu v širší vazbě na hlavního hrdinu, doktora Hamzu (1868-1930). Rovněž pasáž válečná (Velká válka, tedy 1. světová) je velmi poučná - zatímco u nás se obecně zaměřujeme jen na 2. světovou válku, běžně ve světě se důsledně připomínají hrůzy téhle první, a to dosud.
A nerada přidávám ještě doušku, že se zase jednou potvrdilo, jak si Češi neváží svých krajanů, kteří něco vlastními silami dokázali a vždy jednali mravně, navíc pokud jsou na světové úrovni (první sanatorium tohoto typu nejen v Rakousku a navrch nesrovnatelně vysoká úspěšnost léčby, první škola v léčebně, první pracovní terapie...vše vlastní hlavou, vlastníma rukama a vlastními penězi) - naopak, utrácejí čas a energii házením klacků pod nohy. Kromě osobních tragédií a neustálých problémů s finančním zaopatřením chodu sanatoria a stovek dětských pacientů se dr. Hamza ještě potýkal se starostováním Luže, kde jakékoli novinky pro rozvoj města byly jen obtížně prosaditelné (a navrch nebo v té souvislosti osmiletý! boj se žhářem ve městě). Udavačství, závist, zášť, nepřejícnost, typické české zavrženíhodné projevy - na sousedské, odborné, akademické i politické úrovni - se odrazily na osudu osobním i léčebny vrchovatou měrou.
Pár citací, které ukazují, jak se nic nemění a připomíná nám to dobu naši, jen v jiných kulisách:
"Československá republika dělá první kroky, v tom čase po převratu jsou ještě všichni obětaví, všichni altruisté."
"Sedí v nás Rakousko, myslí si vztekle. I v těch, kdo ho nejvíc nenáviděli, se usadilo Rakousko, pomalé, těžkopádné, zatuchlé. Nevětrané. Jenže opadla stará dobrá možnost svádět všechno na Vídeň. Teď už jsme odpovědni sami."
"Souhlasili, tleskali, ale při tom zůstalo."
A bez téhle knihy by dnes skoro nikdo jméno a práci dr. Hamzy neznal.
Původně jsem ocenila knihu ohavně málo, teď už má pro mě hodnotu 95% (nejen za pečlivé pátrání po střípcích z historie a jejich sestavení do působivé skládačky, ale i za různé postřehy autorky vyjádřené jiskřivým jazykem, mnohé aktuální, víc než dobové - historie a lidi se nemění).
Začátek mne velmi zaujal, a kdyby tak pokračovala celá kniha, bylo by to super. Byl to totiž příběh autorčiny rodiny z matčiny strany. Na to navázal příběh Dr.Hamzy, který založil léčebnu pro TBC nemocné. Určitě to byl obdivuhodný člověk s velkým srdcem a zásluhami, ale způsob jakým to bylo podáno mne už neupoutal a byla jsem zklamaná. Bylo to dokumentárně podané.
Knihu jsem náhodou objevila v knihovně a dle přebalu mě zaujala. Hned od prvních stránek jsem byla mile překvapena její čtivostí. Člověk si dokáže mnohem lépe představit, jak se žilo ještě před nedávnem. Poutavá, svižná, detailní a systematická, prostě tohle se povedlo!
Životopisný příběh o moudrém obětavém lékaři, který hodně dokázal. Ze začátku mě zajímala kníha o MUDr.Hamzovi hlavně proto, že léčebna v Luži je nedaleko, popisuje můj kraj, ale brzy jsem byla vtažena do příběhu... Je dobré si připomenou, jak se před sto lety žilo a za co můžeme být vděční...
Kdo čeká plynulý román, bude zklamán. Kdo hledá historická fakta, bude spokojen. Mně to útržkovité přeskakování a vzpomínání trochu vadilo, proto hodnotím spíše jako průměr. Ale paní Borská drží svůj dobrý standard, pořád jde o dobrou četbu.
Díky autorce se osobnost významného lékaře dostala do povědomí široké veřejnosti. Když se zamyslíme nad stavem společnosti na konci 19. století, tak jeho převratné myšlenky a úsilí vzbuzují obdiv a úctu, zejména prosazování prevence při šíření TBC, jeho sociální cítění, obětavost a praktičnost při provozu léčebny. Kdyby některé profese byly skutečné poslání a ne řemeslo, mnohé by v naší společnosti vypadalo jinak.
Doporučuji k přečtení!!!
Overila jsem si na spolecenske veceri, ze uz ani starsi rocniky nectou. A ani byvale pedagozky neznaji takovou zakladni osobu jako je dr. Hamza. Smutne. Ja jsem za to rada, ze jsem na tuto knihu natrefila.
Štítky knihy
lékařské prostředí životopisy, biografie 19. století osobnosti nemocnice, špitály hygiena tuberkulóza nemocné děti lékařiAutorovy další knížky
2006 | Doktorka z domu Trubačů |
2006 | Kdo zachránil jeden život |
2000 | Troufalý autor osud |
1987 | Příběh staršího bratra |
1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Kdo zachránil jeden život
Zajímavé, ale moc odborné a smutné. Nedočetla jsem. Přesto dávám 4 hvězdy.