Kdopak se tu chechtá?
Jens Poschadel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441843/bmid_kdopak-se-tu-chechta-x1d-441843.jpg
5
9
9
Kdopak se tu chechtá? : zvířata a jejich pocity. Když se potkají dvě spřátelené kočky, otírají se o sebe čumáčky, hlavou i celým tělem a přitom tiše předou. Rozzuření samci mrože se vztyčí, navzájem si ukazují svoje dlouhé ostré kly a nahlas řvou. A bezbranné lvíče skučí a žalostně naříká, když se něčeho bojí. Zvířata se spolu nemohou dorozumívat slovy jako my lidé, ale mají svůj vlastní jazyk. Umějí se radovat, dokážou se pěkně rozzuřit a mohou se i bát. A všechno tohle vyjadřují svým tělem.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Pro nejmenší
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
Lacht der Affe sich kaput?
více info...
Přidat komentář
Rozpoznat emoce není pro žádného z nás jednoduché. U zvířat a toho, co cítí teprve ne. Několik desetiletí se o to snaží vědci, ale svět zvířat je složitý.
Tady najdete aspoň základní přehled lidských emocí a srovnání toho , jak se projevují u zvířat. Zvířata vše dávají najevo způsobem sobě vlastním - ukazují pohyby těla. Zatím se nenaučila mluvit :)
Kniha se zaměřuje na různé pocity, které vnímají zvířata. Zjistíte třeba, co dělají čápi, když se spárují, jak se chová vlk, když se bojí, kdy je šťastný kůň či nosorožec nebo jak poznáte rozzlobeného dudka. Věkově doporučuji od 3-4 let.
Líbila se mi. Věrné, ale přesto moc hezké ilustrace. A kupodivu jsem se dozvěděla spoustu nových informací a zajímavostí. Jen snad dvakrát jsem měla problém, proč je zvíře zařazené do určité emoce, když ten popis, co u něj je, tomu neodpovídá.
Velmi krásná kniha, hezky čte, děti poučí a velmi hezké ilustrace potěší. Kniha je opět plná příkladů zvířat, jak projevují své pocity. :)
Kdopak se tu chechtá?
Stála jsem v knihkupectví s tímhle skvostem v ruce a moje lepší já se mě snažilo přesvědčit, že si nemůžu kupovat knihy pro děti od čtyř let. ... A pak jsem zjistila, že je tam hroch.
Ke každé emoci se pojí rámečky s výkladem, jak ji projevuje ten nebo onen živočich. Potěšilo mě odvážné zařazení jednoho bezobratlého – rournatce. Je znát, že autor se kromě emocí odborně věnuje gestikulaci zvířat (inspirace Darwinem evidentní), bohužel to místy vyústilo v přístup, kdy popisoval spíš než emoci jako takovou vnější projevy nebo adaptace s ní spojené. Každopádně jakoukoli knihu, která učí lidi vcítit se do ostatních tvorů (zvlášť ve vnímavém dětském věku), vítám.
* „Umře-li mládě hrocha, jeho matka u něj ještě dlouho zůstává. I ostatní zvířata ve stádu drží stráž u mrtvého mláděte několik dalších dní, a chrání je tak před supy a krokodýly.“ (smutek)
* „Samice gorily nosí své mrtvé mládě ještě několik dní všude s sebou. Později ho uloží a nějaké chráněné místo, což může připomínat pohřeb. Tak chce zabránit tomu, aby její mrtvé mládě sežral nějaký mrchožrout.“ (smutek)
* „Cítí-li se dudek ohrožný, vztyčí svou černobílou chocholku z peří. Tak vypadá podstatně větší (...). Když ani to nepomůže, začne syčet jako had, a navíc útočníka pokropí zapáchající tekutinou, kterou shromažďuje ve žláze pod ocasními pery.“ (hněv)