Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Joachim Meyerhoff
Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek. Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace: na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony, jiný obyvatel kliniky mu kreslí příčné řezy kočkou a na narozeninové oslavy nepřicházejí upjatí a sváteční hosté, nýbrž třeba Kimberly, která jí raději sedmikrásky než dort. Když si už dospělý Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství, vysvitne z mozaiky vzpomínek trochu jiný obraz toho, jaké to tenkrát (ne)bylo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Wann wird es endlich wieder so, wie es nie war, 2013
více info...
Přidat komentář
Už jen ten název je geniální a vzbuzoval ve mně touhu si knihu přečíst.
Pro mne velmi silná kniha, četla se téměř sama. Pouze asi ve dvou třetinách jsem měla dojem, jako bych čelta něco jiného... Moc se mi líbil jazyk, popisy postav, příběh i postavy mají v sobě něco irvingovského! Kniha čtenáře přivádí ke smíchu, ale i slzám.
Doporučuji!
Přemýšlím, co měla tahle kniha lidem dát. Zdá se být autobiografií, a autor jako by se vzpomínáním a psaním snažil nějak vyrovnat se svým životem. Pevně doufám, že úspěšně. Ale nejsem až takový masochista, aby mě bavilo tohle číst. Jak ponuré, jak depresívní!
Téma ale znělo lákavě, bohužel se z kliniky stala spíš obyčejná kulisa všedního života jedné rodiny s drobnými příhodami i problémy, jaké život přináší.
Hodnotila bych i níž, nu ale první třetina knihy byla ještě celkem čitelná.
Pozoruhodná kniha, ke které jsem se dostala díky doporučení, i já knihu ráda doporučuji dál. V textu se krásně snoubí humor s hořkostí, dětský pohled na svět s tvrdou realitou. Atmosféra v rodině od začátku svědčí o tom, že nic není úplně v pořádku, postupem času se stále více vynořuje to, co snad může zvládnout jen dítě s nadhledem a bezprostředností. Přečtěte si tuhle knihu, je škoda, aby zůstala zapomenuta.
Knihu jsem četla už před delší dobou, ale stále ve mně zůstává. Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu přečetla, proto mě trochu překvapují komentáře a chci přidat i svůj. Mně osobně se humor v první půlce hrozně líbil, byl takový čistý, přímý. Jela jsem na vlně takové správně potrhlé, ale ne laciné pohody. To se v druhé půlce změnilo a postupně celá první půlka knihy byla vyobrazena v úplně jiném světle. Za mě to bylo skvěle napsané a propojené. Po dočtení jsem se v myšlenkách k celému příběhu dost vracela a jistým způsobem mi tahle knížka pomohla získat na některé věci větší, nebo vůbec aspoň nějaký nadhled, a popošoupnout mě trochu dál. Tak snad se najde více čtenářů, které tato knížka pohladí stejně, jako mě. :)
Většinu knihy tvoří v zásadě nesouvislý sled poměrně banálních historek z rodinného života, na kterých autor ukazuje povahové rysy členů své nejbližší rodiny. Rodina žije v domě uprostřed psychiatrické léčebny a tak mě napadlo, zda by vůbec nějaká rodina sledovaná tak zblízka působila jako "normální".
Tak tohle se vážně nepovedlo. Začátek vypadal docela slibně ale pak to klesalo no a kniha leží někde zahrabaná mezi dalšími knihami, které jsou nedočtené, a které číst už nikdy nebude.
Nedočetla jsem ani do poloviny - možná jsem knihu nevzala do ruky v ten správný čas, ale popis trápení dětských psychiatrických pacientů pro mě byl "silné kafe".
V podstatě příšerně nepříjemná kniha, do které jsem se musela nutit. Všechny ty podivné postavy, kdy skoro není rozdíl mezi pacienty a členy rodiny...
Zvláštní kniha, ještě v polovině jsem si nebyla jistá, jestli je to kniha humorná nebo vážná, zpočátku to vypadá jako sled vtipných historek z dětství, ale postupně se odkrývá realita. Velmi dobře napsaná kniha
Koncentrovaná melancholie, stesk po dětství dávno minulém, z něhož se autor vypsal, a přehlídka ztrát. Tu a tam náročné čtení, ale nakonec stojí za to.
Trochu nesouvislá směs různě podařeně vypointovaných vzpomínek na rodiče, pacienty, dospívání. Všechny vzpomínky ale působí velmi upřímně, místy až nepříjemně otevřeně, jako by šlo o autoterapii. Je znát, že je autor divadelník, některé kapitoly se blíží filmové povídce, vizuální představou jsou brilantní. Psychologicky už méně, vadila mi doslovnost.
Musím říct, že jsem čekala něco jiného. Na začátku sem tam humorná historka, přičemž ve své podstatě se nejdená o humornou tématiku ani omylem, ikdyž se nám to tak autor snaží podávat. S přibývajícími stranami jsem pociťovala větší a větší antipatii k otci psychiatrovi vzhledem k jeho chování k mamince Joachima. Nebavilo mě to, d očtení jsem se nutila a poslední třetinu jsem ani nedočetla.
Poklidná "feel good" kniha o dospívání německého chlapce mě překvapila v poslední čtvrtině knihy, kdy se na jednou objevilo jedno drama za druhým. Nezbývá nic jiného než si říct: "To je život." Pro nic nečekajícího čtenáře to bylo ale velkým překvapením.
Vzpomínky na dětství a dospívání Joachima, který se svou matkou, bratry a tatínkem lékařem bydlí v areálu dětské psychiatrické kliniky na severu Německa. Ze začátku kniha působí jako soubor více méně banálních historek, ale postupně se nenápadně drama rodiny naplňuje. Je to jedna z knih, u které se vyplatí vytrvat a dočíst do konce.
Knihu jsem si koupila, protože mě zaujal její název. Asi po 80 stránkách mi došlo, že to je chronologicky členěná kniha deníkových povídek, ale z mého pohledu "plochých". Občas nějaký zvrat, ale nerozpracovaný. Pořád jsem čekala, že se něco stane, ale o tom tato kniha není. Body dávám hlavně za zajímavý název.
Jsou to milé historky. Jsou místy vtipné, místy zajímavé, ale je jich prostě moc.
Tuto knihu bych zřejmě doporučila každému, kdo mě zná a je navyklý, že mu během hodiny řeknu milion historek, které vlastně nemají žádný hlubší význam. Máte trénink, takže to zvládnete a možná si to i užijete.
Mě moc takové nahodilé příběhy nebaví, ani povídkám moc neholduji, tudíž si s touto knížkou nerozumíme a ve třetině jsem ji "zahodila".
Ač doporučována, nesedla mi a bylo trápení jí dočíst. První polovina knihy byla neuvěřitelně nudná, druhá výrazně lepší. Víc k tomu snad nemám.
Pokud u knížky vydržíte, zažijete příběh naplněný širokou a pestrou škálou pocitů... Nechybí ani láska, ani smutek, ani vtip a nadsázka, zkrátka je tu vše, co v dobré knížce nesmí chybět... Uznávám, že tato je sice poněkud zváštní, ale rozhodně jsem ráda, že jsem si jí přečetla... Teď se vrhnu na nějaké lehčí téma, ale v hlavě mi přeci jen doznívá ještě jedna otázka, kterou mi autor sám třeba někdy příště prozradí... Zajímalo by mne totiž, jak moc je tento příběh autobiografický???
Autorovy knížky
2015 | Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo |
Velmi zajímavá kniha s vtipnými i smutnými momenty.