Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537926/bmid_kdyby-ze-sveta-zmizely-kocky-6638951fcd472.jpg
4
616
616
Co byste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co teprve tehdy, kdyby se před vámi objevil Ďábel s nabídkou, že vám život prodlouží? Má to však jeden háček. Za každý den vašeho života navíc musí ze světa něco nadobro zmizet. Přesně v takové situaci se ocitne hrdina románu Kdyby ze světa zmizely kočky, pošťák, který žije v malém bytě se svým kocourem jménem pan Zelí. Jednoho dne mu lékař oznámí, že mu kvůli nádoru na mozku už nezbývá moc času. Objeví se však Ďábel s nabídku, která se zdánlivě neodmítá. Hrdina pak každý den musí čelit volbě, zda nechá něco trvale zmizet ze světa, aby na něm on sám mohl zůstat o den déle. Situace na hranici mezi životem a smrtí ho donutí přehodnotit nejen cenu každodenních samozřejmostí, ale také svůj vlastní dosavadní život.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno:
2023
,
Kontrast
Originální název:
世界から猫が消えたなら (Sekai kara neko ga kietanara), 2012
více info...
Přidat komentář
Veľmi inšpiratívna kniha, plná skvelých myšliwnok inšpirujúcich k zamysleniu sa.
Najviac sa mi páčil ,,štvrtok,,. Je podstatné si uvedomiť, že to, čo je pre nás v živote dôležité, čo vôbec náš život znamená a ako jeho jednotlivé časti prežívame je veľmi subjektívna vec. Každá jedna vec, udalosť, osoba alebo chvíľa je pre niekoho niekde na svete tou najdôležitejšou a pre iného zase naopak nič neznamená.
Jedina vec, ktorá mi na knižke nesedela, je fakt, že veci, ktoré boli predtým každodennou súčasťou života zrazu zmysli a nikto sa nad tým ani nepozastavil napriek tomu, že si ich pamätali.
Kniha je méně náročná...i když spíše délkou příběhu a zvolenou formou. Budu ale pozitivní a v knize se mi především libily: 1) jména koček Pan Zelí a Pan Salát a spisovná mluva, kterou kocour získal sledováním historických seriálů 2) úvahy o tom, co je v životě důležité, bez čeho se neobejdeme a myšlenka, že když člověk něco získá o něco i příjde 3) splnila jsem další bod čtenářské výzvy24
Příjemná jednohubka, která se letos hodí do výzvy, jinak bych si ji asi nepřečetl.
Některým možná vadí přímočarost knihy, ale za mě je to v tomto případě plus, na nic si nehraje a vše vám vyloží na stůl tak jak to autor zamýšlel
Parádní kniha. Ve své podstatě vše je velmi jednoduché a přímočaré, ale přesto moc zajímavé, podnětné a dávající spousty otázek, námětů a myšlenek k přemýšlení. Přečteno za jeden večer a moc mě to bavilo a líbilo se mi to. Z mého pohledu nádherná kniha, která rozhodně stojí za přečtení a můžu jen doporučit.
Jsem moc rád že na DK je tahle čtenářská výzva, protože se díly tomu člověk dostane k opravdovým skvostům, na které by jinak asi pravděpodobně nikdy nenarazil.
Průměrná kniha pro nepříliš náročné čtenáře. Mluvící kocour byl celkem fajn, povrchní úvahy o životě a smrti mě zaujaly méně.
Podobně, jako uvedla i spousta čtenářů v komentářích, i já jsem si vybral tuto knihu kvůli čtenářské výzvě.
Nečekal jsem, že ji přečtu celou za jedno odpoledne - román má velmi stručné věty, autor se nikde příliš nezastaví, styl psaní je velmi jednoduchý a čitelný. Podobně jsou vylíčeny i postavy. Na románu je tedy dobré, že hlavní myšlenka je tak velmi průhledná - obával jsem se, že s tím, jakým filozofickým (duchovním?) otázkám se autor věnuje, bude kniha "příliš rozumnou a hlubokou" a bude si hrát na něco, čím není. Pozitivně hodnotím i emocionální stránku knihy. No a pak samozřejmě i nápad.
Každopádně ona krátkost a velká čitelnost knihy je pro mě i negativní stránkou - kniha ubíhá opravdu AŽ PŘÍLIŠ rychle a v určitých chvílích jsem si přál, aby autor trochu zpomalil, více věcí dovysvětlil. (Někdy jsem měl dojem, že mu jeho vlastní nápad přerostl přes hlavu a on pořádně nevěděl, jak ho uchopit.) Styl psaní mi připadal příliš jednoduchý. Také mi vadilo, že i na tak krátkém prostoru autor často opakuje to, co už napsal (a to třeba doslovně!). Postavy se někdy chovaly nelogicky - neznám příliš lidí, co se vůči otázce smrti staví tak, jako v tomto románu.
Výsledek je tedy tak půl na půl.
"Uvědomujete si, co je skutečně důležité?"
Kniha vlastně není o kočkách, je spíše o životě a smrti a o zkoumání životních priorit. Co bychom byli ochotni obětovat za jediný den života navíc, kdybychom se dozvěděli, že zítra již zemřeme? Co jsme v životě opomíjeli, co jsme neřešili, na co všechno jsme zapomněli?
Vyprávění je emotivní, občas mě dojalo, ke konci i potěšilo a určitě donutí k zamyšlení. Psáno úsporným stylem, malinko s humorem a také bez zbytečného sentimentu. Škoda, že u nás nevyšly další knihy od tohoto spisovatele.
"Když chceš něco získat, musíš o něco přijít."
„Když chceš něco získat, musíš o něco přijít.“
Ano, i já jsem jedna z těch, která si tento příběh vybrala v rámci čtenářské výzvy. A určitě nelituji. Jaké by byly naše myšlenky a úvahy, kdybychom zjistili, že náš čas na tomto světě je u konce? To si asi těžko někdo z nás dopředu umí představit. Stejně jako hlavní hrdina, který na sklonku svého života balancuje, zda vyměnit a ztratit něco důležitého na světě za jeden den navíc. Dojemná krátká kniha, která stojí za přečtení.
"Vynálezem telefonu a mobilu se lidé sice přestali míjet, ale zároveň zapomněli, jak vzácné bylo se vůbec setkat. "
Co by jste dělali, kdyby Vám zbýval poslední den života? Složitější otázka - co by jste dělali, kdyby jste si život mohli o jeden den prodloužit? Samozřejmě by to něco stálo -jedna věc by zmizela ze světa..
Přesně v této situaci se ocitne náš hlavní hrdina. Zbývá mu den života, ale objeví se charismatický ďábel Aloha a nabídne výměnný obchod. Jeden den navíc ale svět o něco přijde. Zezačátku to je sranda, náš hlavní hrdina se rozhodne vymazat telefony, filmy, hodiny ale pak čelí otázce. Co kdyby že světa zmizely kočky? A stojí jeho život vážně za něco takového? A může tohle udělat panu Zelí?
Dostanete tu spoustu bilancování nad životem a sami si pár otázek položíte.
Z prvu mi kniha přišla dost filozofická. Velice se mi líbilo pozastavení na tím, proč vůbec máme hodiny, týdny a roky nebo jak by to vypadalo na světě bez telefonů. Též super bylo rozdělení knihy na dny, vyhovovalo mi to.
Děj se pomalu chýlil k depresivnímu konci. Ale jsem ráda jak kniha dopadla a dost jsem si z ní odnesla. Velice doporučuji tuto maličkou knížečku přečíst.
Keby zo sveta zmizli mačky je krásny a dojemný príbeh plný úvah. Je pravdou, že už som niečo podobné čítal, a dokonca aj lepšie spracované. Boj s rakovinou nie je ľahký a vie o tom aj hlavný hrdina. Snaží sa svoj život predĺžiť, tak k nemu prichádza samotný diabol, ktorý mu dáva ponuku, ktorá sa neodmieta. Predĺži mu život, no za každý deň musí hrdina vymazať niečo zo sveta. Ono je zaujímavé, že všetky predmety, ktoré majú zmiznúť, mu podsúva sám diabol. Veci sa dotýkajú osobne umierajúceho hrdinu.
Překvapilo, rozhodně. Krátký příběh, ale za to plný úvah. Možná by se z toho dalo "vytřískat" víc, ale takto to na mě působí daleko víc, mám o čem přemýšlet.
Námět mě zaujal, stejně tak myšlenka zobrazení ďábla... Je škoda, že to nebylo rozpracované víc do hloubky, všechno bylo jen tak nakousnuté, přitom téma má velký potenciál.
V knihovně mě zaujal název a taky ta myšlenka, když jsem si přečetla anotaci. Zpracování mě ale docela zklamalo. Stejně jako Terva jsem po zmizení první věci čekala teda něco víc. Nějaké drama, co to se světem udělá, jak budou lidé reagovat a jaký to bude mít dopad na společnost. A ono nic. A u dalších věcí to samé. A stejně odfláknutě pak pokračovala celá knížka. Proto je asi taky tak útlá. Přitom by se z toho dal vytřískat tak propracovaný příběh, kdyby se tomu autor víc věnoval. Ale tady se pořád běhá dokolečka, zpátky v čase a celé je to hrozně uspěchané. Chybí tomu nějaká propracovanost. A ďábel byl až moc lehkovážný a nezajímavý. Má to pár chvilek k zamyšlení, ale jinak je to spíš jen dost nevyužitý potenciál a rozhodně nic, nad čím bych dlouze přemýšlela a nebo se dokonce ke knize vracela.
„Lidé v momentě,
kdy vynalezli mobil,
vynalezli také neklid,
který vzniká
s jeho absencí.“
Název knihy, respektive název příběhu, a anotace k tomu napsaná mě velmi lákaly. Jenže hned po prvním Ďáblově (dále jen Aloha) skutku, kdy na žádost hlavního hrdiny nechal „NĚCO“ zmizet (nebudu psát co) jsem byl hodně zklamán. Očekával jsem brutální masakr, který vždy nastává, když lidem vezmete nějakou zásadní věc, bez které snad ani nedokážou žít. Ale ono se vlastně ani nic zásadního nestalo. Pak jsem pochopil, že příběh je plný „KDYBY“ a spisovatel prostě nedokáže rozvinout do plné hrůzné míry význam slova „ZMIZET“. Tak že mě to po prvním „PŘÁNÍ“ přestalo skoro bavit.
Citát: Když si kupuju knihu, nejdřív si přečtu konec. Co kdybych umřel ještě předtím, než ji dočtu?“
Ty úvahy o tom, co by se stalo kdyby ze světa „NĚCO“ zmizelo a jak by to změnilo můj život jsou pak absolutně zbytečné, když se po „ZMIZENÍ“ vlastně nic neděje. A rozhodně se svět nemůže tvářit, že se jako nic nestalo a plynout nerušeně dál. Takhle to prostě nemůže fungovat. Podle mě to bylo jen přihlouplé blouznění na nějaké romantické vlně a přesvědčování se o tom, že by svět klidně mohl fungovat bez telefonů, filmů, knih, hudby nebo koček. A pro mě třeba bez rybiček nebo papoušků, kteří mají kočky za úhlavní nepřátele.
Malá ochutnávka:
„Rád tě poznávám!“
Z hloubi bytu ke mně dolehl veselý hlas.
„Ehm . . . a vy jste kdo?“
„Kdo bys řekl?“
„Nó . . . smrtka?“
„Skoro!“
„Skoro?“
„Jsem Ďábel.“
„Ďábel?“
„Přesně, Ďábel!“
A tak se na scéně nonšalantně objevil Ďábel.
(POZOR – tento odstavec obsahuje SPOILER!!!!!)
A protože Aloha už před tím vyhověl podobným přáním už asi 180 lidem (neptejte se na to číslo), musel by být svět už totálně na jiné úrovni, než si hlavní hrdina nalhává. Někdo píše, že je to romantická úvaha, ale když si vybavím, jak umírající hlavní hrdina cíleně likviduje milované věci svých nejbližších přátel – NO, tak mi to také moc romanticky nepřipadá. Byl to pěkně dlouhý, vlastně i hodně nudný, ničím nepřekvapující (a že to mohlo být perfektní) příběh o „NIČEM“. Vlastně jediná pasáž, která mohla být zajímavá, je ta, kdy na umírajícího hrdinu začne mluvit jeho kočka. Jenže to taky nevyšlo.
(KONEC SPOILERU)
Citát: Jakýkoli důležitý dárek, opatrovaný dopis nebo krásné vzpomínky se nakonec promění v nepotřebný šunt, na nějž zapomeneme.
Samotný fakt, že ze světa něco zmizí a skutečné zmizení dané věci, by dle mého názoru vrátilo svět někam do doby kamenné. Ale když se nad tím zamyslím, možná by to nebylo zas tak špatné. Jenže pan spisovatel se nezamyslel, nebo se bál zamyslet a proto svůj příběh nechal někde na nějaké vlně podivna plynout dál, bez následných hrůzných důsledků. Jako čtenář si připadám hodně ochuzený o dramatický a vlastně i romanticky možný příběh a místo toho jsem dostal jen jakousi miloučkou poučku, abych se nebavil s Alohou (Ďáblem) a svou kočkou. (žádnou stejně nemám) A s vědomím, že až umřu, tak po mě neštěkne ani pes, jsem knihu dočetl, zavřel a nechal „ZMIZET“ ve své knihovně.
(Vlastně kecám. Knihu daruji jedné chovatelce koček, třeba z toho bude moudřejší)
Citát: A já potichu zemřu.
Tohle chci.
Přečteno za jedinej večer. Čtivý, poutavý od první stránky, přirozený a plynoucí jako voda - sice občas uhýbající, ale plynoucí k neoddiskutovatelnému cíli. Jediné, co mě malinko dralo, byl jazyk - možná je to i překladem, ale přišel mi lehounce neučesanej a vzhledem k věku vypravěče trochu přehnaně nevyzrálej. Dost často jsem si říkala, že bych volila jiná slova. Ale neva.
Hlavní myšlenka knížky je vlastně hrozně jednoduchá, ale geniální - unese jak děj (poslední dny mladého člověka), tak spoustu vzpomínek a úvah. Nejprv mi přišel trochu zvláštní ten výběr věcí, které mají zmizet ze světa... ale během vyprávění to dalo smysl. Postupně se odhalil celej autorův příběh... hlavně ta rodinná část mě hodně brala za srdce. A v závěru, od kapitoly s kočkama, mi už pravidelně vlhly oči (a to jsem celkem myslím odolná).
Fascinující, křehká a dechberoucí knížka o rozhodování, bilancování o tom, na čem v životě fakt záleží a co za co stojí. Jdu si ji objednat, tohle potřebuju.
PS: Čtenářská výzva - kniha začínající slovem Kdyby.
O knize jsem měla celkem jinou představu. Dočetla jsem to,ale podruhé bych se k ní nevrátila.
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.
Celou dobu jsem si říkal, že by se z toho dalo vymlátit víc, ale ve skutečnosti ten minimalistickej nástřel všemožných myšlenek a filosofie je tady pro čtenáře samotného, aby u této jednohubky měl čas na vlastní zamyšlení a vymlátil si něco i ze sebe samotného. Zamyslel se.
Potěšilo. Moc.
„Kdyby byl můj život film, chtěl bych, aby v divácích rezonoval i po závěrečných titulcích. Chtěl bych, aby můj malý skromný film někoho zachránil, nebo někomu alespoň nabídl útěchu.“
Povedlo se pane Kawamura. Děkuji
Štítky knihy
kočky zfilmováno japonská literatura hledání smyslu života ďábel, satan dramata fantasy duchovní cesta alternativní kultura světová literatura
Poměrně krátká knížka psaná jednoduchým stylem o tom, co je v životě důležité. Zajímavá myšlenka, ale kvalita zpracování je bohužel nedostačující. Přišlo mi, že autor psal prostě tak, jak ho napadlo, a proto kniha působí jako kdyby ji psal nějaký student - kostrbaté dialogy, opakující se doslovné fráze, pokusy o vtipy a rádoby filozofické myšlenky.