Kdybych měla zemřít, než se probudím
Han Nolan

Současná americká dívka se v kómatu ztotožní s polskou židovskou dívkou a prožívá s ní peklo holocaustu.
Literatura světová
Vydáno: 1996 , VIKOriginální název:
If I Should Die Before I Wake, 1994
více info...
Přidat komentář


Tato kniha byla pro mě boj. Ne, že bych měla s tématem holocaustu problém, ale nějak mi to vázlo. Více mě bavila dějová linka s Chanou. Byla rozhodně zajímavější.


Kniha o holocaustu zase jinak. A musím za sebe říct, že mně se to četlo dobře - ve smyslu toho, že to bylo napsáno čtivou formou, příběh mě zcela pohltil a nepustil až do poslední stránky. Příběh je o mladé dívce Hilary, člence bratrstva Árijských bojovníků. Po nehodě na motorce se ocitne na JIP v židovské nemocnici, kde se v kómatu ,,střetne s Chanou,,, starou židovkou z Polska a ta jí vypráví svůj životní příběh, kdy společně s milovanou babičkou přežívají v koncentračních táborech.
Rovněž se před námi rozprostírá příběh mladé Hilary, která se k neonacistům přidala především z lásky ke klukovi a jako truc matce.
Prolnutí obou příběhů na konci u mě vyvolalo ,,vlhko v očích,,.


Hilary nenávidí Židy, které viní za smrt svého otce. Zamiluje se do Brada, který ji přivede do neonacistického bratrstva Árijští bojovníci. Po nehodě na motorce leží v kómatu v židovské nemocnici na JIP, kde se její duše prolne s duší druhé umírající pacientky. Hilary se stává polskou Židovkou Chavou, která bojuje o svůj život v lodžském ghettu a později v Osvětimi.
Kniha je určená pro mládež jako připomenutí hrůz holocaustu a nebezpečí neonacismu. Autorka ji psala na začátku 90. let (1994), kdy byl neonacismus v USA mezi mládeží na vzestupu viz třeba film Kult hákového kříže (1998). Víc mě zaujaly scény vyprávěné z pohledu Chavy, než se současnosti, kde se řeší, jak se z hodné, svědomité a tiché holčičky stala neonacistka a jakou vinu nese její pobožná matka.


Příběh o prolnutí těhle dvou osudů je silný a přinejmenším poučný - znuděná slečna si hraje na neonacistku, aniž má ponětí, co ten režim před lety představoval a napáchal, až je nucena prožít si to, i když v jiném vědomí, na vlastní kůži
Ale jo nakonec to bylo dobré, vlastně velmi dobré. Ale prvních asi 40 stran jsem se do knihy nemohl začíst, poté mě ale příběh pohltil a zbytek jsem přečetl rychle.