Kdybys nebyla, vymyslím si tě
Ivan Kraus
Hrdina této knížky si myslí, že skoro každý člověk v sobě nosí nějaký příběh. Domnívá se, že asi nejlepší romány jsou ty, které nosí lidé v hlavě a které tam navždy zůstanou, a dospívá k závěru, že pokud nenapsané příběhy nejsou nejlepší, pak jsou určitě nejpravdivější. Zároveň si uvědomuje, že pouhých třiatřicet písmen abecedy vytváří neuvěřitelně mnoho možností pro vznik nejrůznějšího textu, od zprávy, nařízení až po milostný dopis, román nebo báseň. (z úvodního autorova textu)... celý text
Přidat komentář
Autorovi se podařilo krásně zachytit pocity mladého zamilovaného kluka v kontextu doby.
Ze socialistického ranního tisku: "BUDOUCNOST osmkrát: z toho jednou KRÁSNÁ, dvakrát NADĚJNÁ, dvakrát ZÁŘIVÁ a třikrát SVĚTLÁ"
Tuhle knihu mi půjčila kolegyně z práce. Prý abych se trošku zasmála.
Takže jsem ji začala číst už v autobuse cestou z práce. A u čtení jsem se usmívala.
Teď se můžete v autobuse beztrestně a bez povšimnutí usmívat, nebo šklebit, nebo i zívat, protože přes respirátor to stejně není vidět.
Takže zpět - tato kniha je lehce úsměvná, ale řezat smíchy se u ní nebudete. Jde o zajímavé postřehy mladého muže z dob nedávno minulých. Komentáře k politické situaci, dění v práci a jeho úspěchů v lásce.
Tuto knihu bych zařadila do kategorie - neomráčí, neurazí.
Podle komentářů níže jsem možná měla štěstí, že jsem nejdřív sáhla ne po obyč knížce, ale po audioknize. Protože ta, předčítáná autorovým bratrem Janem, mě pobavila. Lehce ironický tón předčítajícího mi dával tušit, že se bráchové prostě dobře znají a úplně jsem viděla, jak ty rozhovory mezi hlavním hrdinou a jeho kamarádem mohly v mládí probíhat v podobném duchu mezi bratry samotnými (i když tomu tak třeba nebylo). Příběh není jen o dobývání lásky, ale připomíná i každodenní těžkosti a lehkosti doby před převratem, takže pro mě – příjemně strávených pár hodin poslechu.
I když na mou na světě nejmilovanější scénku ze strany 55 z Medových let to nemá.
U všech knih pana Krause jsem se dost nasmála. Tato je první, u které jsem na smích neměla chuť. I když to je evidentně kniha humorná, nebavila mě. Bohužel nedokážu napsat proč. Snad jen, že mi přišla taková povrchní.
Miluju knížky Ivana Krause, četla jsem skoro všechny. To na tobě doschne jsem vozívala na vandry a četli jsme si kapitoly za odměnu při náročných výstupech. Ale tato knížka je pro mne velkým zklamáním. Nudnější knihu jsem asi ani nikdy nečetla. Nedočteno!
Štítky knihy
humor první láska humoristické romány
Autorovy další knížky
1991 | To na tobě doschne |
1992 | Prosím tě, neblázni! |
2001 | Medová léta |
2007 | Rodinný sjezd |
1998 | Má rodina a jiná zemětřesení |
Kdybych nečetl povídkové cykly, asi bych na autora zanevřel. Nenadchlo. I když zajímavý způsob vyprávění s autorským prvkem. I když mnohé zajímavé obraty a přirovnání. Prostě to bylo příliš umělé oproti povídkám.