Kdysi
James Herbert
Pamatujete si na pohádky, které jste slýchali jako děti? Na příběhy o vílách – maličkých tajemných bytostech s křídly? O trpaslících, čarodějnicích a skřítcích? Nebo na zlé duchy… Co kdybyste jednoho dne zjistili, že skutečně existují? Co kdybyste již jako dospělí objevili, že je jejich existence vysvětlitelná? A co kdyby se vaše sny staly skutečností? Přesně to se přihodilo Thomu Kindredovi. Život mu poodhalil nejednu roušku tajemství a kouzel. Ovšem i těch zlých, protože za zády Dobra se vždycky ukrývá Zlo a vystrkuje růžky. A Zlo mělo s Thomem nekalé úmysly. Ukázalo mu pravou tvář děsu a hrůzy. Na vlastní oči spatřil ďáblovy přisluhovačky a démony. Zmocnila se ho zvrácená vášeň. A proradnost. A stanul tváří v tvář svým nejhorším nočním můrám. Zlo měl stále v patách. Chtělo ho zničit. A pomohla mu jen kouzla malých, nepatrných stvoření.... celý text
Přidat komentář
Tak prvních sto stran jsem si říkala, že to prostě jenom zahodím a dám odpad a až posledních sto stran mě přesvědčil na hvězdičku. Nakonec to bylo docela dramatické a napínavé. Jinak strašně vleklé, většina knihy je úplně o ničem. Dalo by se to číst, kdyby autor stáhnul rozsah tak na 200 stran celkem a seškrtal vatu.
I když se knížka hemží všelijakými pohádkovými postavičkami (víly, skřítkové, trpaslíci, elfové), rozhodně to není čtení pro děti. Protkáno černou magií, sexem a rozsáhlými popisy (všeho). Četlo se mi strašně pomalu, vůbec to neubývalo, ale chtěla jsem to dočíst. Strašně zdlouhavé čtení.
U Herberta si člověk nikdy není jistý výsledkem a bohužel v tomto případě se jedná o podprůměrná dílo. James ani tady nemá problém s tím přitáhnout oči čtenáře ke stránkám, ale tentokrát jsou karty od začátku rozdány a jednoďuchoučký príběh s naivní zápletkou nezachrání ani záplava elfů, trpaslíků a jiných lesních "tolkienských " tvorů - 45 %
Jako bych četl Zvonilku od Disneyho řízlou dávkou filmem pro dospělé.. Nevím, celé je to takové nesourodé a překombinované,jen v temnějších částech se ta kniha čte lépe.P.S od Pána Temnot jsem čekal trochu víc
Rekonvalescence Thoma Kindreda na anglickém zámku Bracken probíhá zpočátku fantasticky. Krajina dětství k němu promlouvá vzpomínkami, které mají cenu zlata a k jeho úžasu přijdou brzy ke slovu i hodné kouzelné bytosti žijící v okolí panství. Ovšem tam, kde se nalézají dobré síly, musí zákonitě existovat i ty zlé…
Naneštěstí průvodním znakem románu Kdysi jsou fádní postavy, nápad i zpracování. Nemluvě o uměle natahovaném ději, který se začne rozjíždět v poslední třetině. I když se slovem „rozjíždět“ bych se moc neoháněl, ono se prostě jen začne konečně nastiňovat, o co že to vlastně půjde.
Jinak se to ale čte jedním dechem. V tomhle ohledu nemohu autorovi nic vytknout, spíše jen tiše závidět schopnost psát tak, že oči doslova plavou po větách. Jenže kde nic není, tam ani čtivost nic nezachrání. A v tomhle případě se o nějakém obsahu moc mluvit nedá. Bídnou situaci nezachraňuje ani množství erotických scén, které místo osvěžení celé vyprávění spíše staví do roviny lascivní harlekýnky.
Když pominu ty erotické scény (kterých žel nebylo mnoho), dalo se to číst. Tedy až na samotný závěr, kde už se mi vše zdálo tak překombinované a zbytečné, až mě z toho táhly oči k poslední stránce. Pro mně průměr, který by se dal ohodnotit lépe. Ale do budoucnosti vím, že erotiku v knize nehledej, radši ji sám prožij:)
Skvělá kniha,právě čtu.Nádherný děj ky z reality spadnete přímo do pohádky.Skvělé čtení,už se chystám na další knihu od tohoto autora.Doporučuji...
Skvělý příběh... Temná a lehce erotická pohádka zasazená do současnosti, plná intrik; a nejen toho... Naleznete zde čarodějnice, víly, skřítky a mnoho jiných, jako v mnoha klasických pohádkách. Ale po přečtení jen úvodních slov zjistíte, že k pohádce to má daleko.
Jestli Herbert něco uměl, tak psát „jiné“, tedy sobě nepodobné knihy. Z toho, co mu vyšlo v češtině je tohle asi nejvíc „jiná“ kniha. I když jsem trochu věděl, do čeho jdu, popravdě mě to překvapilo. Nedá se říct, že by mile, nebo nemile, ale tohle je opravdu trochu jiný styl než jeho krysí série, Mlha, má jeho nejoblíbenější kniha Creedovo krédo nebo i ten Fluke. Snad až typicky anglický (prostředím, proprietami a zápletkou) erotický fantasy horror. A to takřka doslova. Stará sídla, víly, čarodějnice, domácí skřítkové, lesní strašidla, kouzla, kletby, sex. Na můj vkus občas až moc popisů a „barevnosti“, když však šlo do tuhého, bylo to syrové a šlapalo to. I přes lehkou rozpačitost a tendenčně neoriginální zápletku pořád ukázka, Herbertových schopností.